LITERATURA+KOMIKS: Fantastická dobrodružství Ferdy Mravence

Tak jsem se do příhod toho hmyzu začetl, že jsem přejel cíl všech trampů - Luka pod Medníkem. Záchranná brzda však vše napravila. Šimek a Grossmann

Ačkoli kniha Dobrodružství Ferdy Mravence zachycuje ZROD nejúspěšnější kreslené postavy zrozené vůbec kdy ve střední Evropě, čekala na vydání takřka osmdesát let a teprve zjara 2010 ji "pro obdivovatele Ondřeje Sekory (1899-1967) a sběratele komiksů" připravili Ondřej Müller (odpovědný redaktor), Tomáš Prokůpek (znalec komiksu a zde sestavovatel) a nakladatelství Albatros (Albatros Media). 144 stránek "ohníčkovského" formátu "vytáhlo" z prastarých Lidových novin celkem sedm obrázkových cyklů z let 1933-1941 a krom archivu Tomáše Prokůpka posloužil jako zdroj tištěných předloh také archiv Miroslava Smilowského plus fondy Moravského zemského muzea, Moravské zemské knihovny v Brně a Vědecké knihovny v Olomouci.

Ačkoli si Ondřej Sekora mravence jako hrdinu obrázkového seriálu dvakrát vyzkoušel již na přelomu dvacátých a třicátých let, skutečný Ferda Mravenec se narodil "až" 1. ledna 1933, přičemž typický puntíkatý šátek dokonce dostal okolo krku až ve druhém pokračování. Stejnojmenný základní cyklus Ferdových příhod vycházel do 13. srpna téhož roku, ale pak zavládlo na prošlápnuté již pěšině skoro na dva roky ticho. Až 6. října 1935 odstartovala nová série Ferda Mravenec a syn, která skončila až 26. ledna 1936.

Uplynulo pouze jaro... a jedno léto a 18. října vyšel pak i první díl třetího cyklu Ferda Mravenec v cizích službách, který skončil 20. prosince 1936. Pak musely uplynout tři bezferdovská roční období (nikoli roky), ale 31. října 1937 začala vycházet série Ferda se vrací do mraveniště. Skončila až 3. dubna 1938 a následovala do té chvíle vůbec nejkratší pauza v uveřejňování. Pouhý měsíc. 5. června 1938 pak došlo i na cyklus Ferda bude vojákem. Skončil už posledního července a po čtvrtroce, 13. listopadu se počala objevovat dobrodružství nazvaná Ferda a Jeminánek. Ta se vyčerpala 2. července 1939 a následovalo mlčení skoro po dva roky, nicméně 4. května se poprvé vynořily i Nové příběhy Ferdy Mravence a jejich poslední pokračování Lidovky zveřejnily až 26. října.

A poválečná, to již i barevná éra Ferdových kreslených příhod, která je ještě více přiblížila ryzímu komiksu? Pro tento článek nechť představuje už jinou kapitolu – a my se vraťme, tu předválečnou kapitolu (i když vlastně zasahující až do času války) máme totiž před sebou.

Ale pozor! Pro úvodní ze sedmi cyklů to přece není úplně první knižní vydání.

V Kruhu v Hradci z něj přece díky Svatopluku Hrnčířovi (nar. 1926) vyšel již kdysi čtyřiašedesátistránkový výbor (1969) a jen rok poté se dočkal i reedice.

Když jsem byl malý kluk, píše Hrnčíř v doslovu tohoto výboru, našel jsem jednou v novinách řádku hezkých obrázků. (Pozn.: Bylo mu, jak jste si možná spočítali, šest a půl roku.)

Na jednom z nich se mezi obrovskými kapkami prodírala jakási malá, podivná postavička. Nemohl jsem se na ty obrázky vynadívat, vzal jsem nůžky a vystřihl si je. Bylo to poprvé, co jsem si něco z novin vystřihl. Pak jsem celý týden čekal, zda se v těch novinách ona postavička opět objeví. Dočkal jsem se. Od té doby se stal mým věrným nedělním kamarádem – Ferda Mravenec.

Malíř Ondřej Sekora (Pozn.: Svého hrdinu stvořil v svých čtyřiatřiceti letech) tehdy ještě netušil, jak se jeho Ferda stane po letech populárním a kolika knižních vydání se dočká. Na konci onoho obrázkového seriálu v Lidových novinách nesměle poznamenal, že by z toho sice mohla být pěkná knížka, jen jestli ji ovšem někdo vydá.

Vydal ji nakonec pan nakladatel Josef Hokr. Původní kreslený seriál byl přepracován do vyprávění, sice bohatě ilustrovaného, ale mnoho pěkných obrázků přece jen zmizelo. Knižní vydání Ferdy Mravence bylo nádherně vypravené, mělo barevné ilustrace, ale mně se zdálo, že ten můj původní černobílý Ferda, vystřihovaný z Dětského koutku Lidových novin v letech 1933/1934, byl hezčí. Snad proto, že to byl obrázkový seriál, snad proto, že tamto byl můj Ferda, Ferda, který se mi nečekaně vynořil z šedi novin, Ferda, který mě pak týden co týden pravidelně navštěvoval.

Knížky o příhodách Ferdy Mravence už mnohokrát vyšly, neustále vycházejí a budou vycházet. Malíř Ondřej Sekora namaloval pro dětské časopisy i další obrázkové příběhy. Ale ten první, nejstarší o Ferdovi Mravenci, byl zapomenut. Pociťoval jsem to jako křivdu. A tak jsem se domluvil, s básníkem Josefem Bruknerem a s Nakladatelstvím Kruh v Hradci Králové a po více než třech desetiletích vám předkládám svého nejmilejšího Ferdu Mravence s přáním: Ať se vám líbí! A držte mu palce!

Jinými slovy (a když pominu, že Ferda vůbec není první Sekorův kreslený hrdina pro noviny a že Sekorova Voříškova dobrodružství (1926, psal je ale Edvard Valenta) a Jak cvoček honil pytláka (1932) vyšla dokonce i knižně, tedy jinými slovy: Hrnčíř a Brukner a Kruh v roce 1969 (a tedy skoro čtyřicet let po prvním vydání v novinách) eliminovali veškerá původní čtyřverší pod obrázky a nahradily je novými (i když vůbec ne špatnými) verši. Prokůpkova edice ovšem dnes i osvědčeného Josefa Bruknera opět opustila, a tak opět začíná:

Přišla bouře, hromem bilo,

jako z konve venku lilo.

Byl to zkrátka hrozný den,

chudák ten, kdo musel ven!

Tak. A takovýchto anebo kratších čtyřverší (Druhý den/ vytáh ven/ ranec s tím/ nářadím) následuje, považte, ještě pět set sedmdesát, tedy přesně řečeno i včetně tří šestiverší a tří dvojverší. Sakumpakum je tedy tento pseudokomiksový Ferda doplněn dvěma tisíci dvěma sty osmdesáti čtyřmi strofami. A jistě, čtyři strofy skoro vždycky najdeme pod každým z obrázků, ale úplným pravidlem to není, a když se Ferda Mravenec stává bídným otrokem a vykonává řadu prací, Sekora třeba klidně črtá samostatný obrázek i nad každou strofu, zatímco pod velkým obrazem válečných hrůz (dnes str. 25) najdeme zase rovnou tři čtyřverší.

A kromě toho. Ano, třeba upřesnit, že poslední, a tedy sedmá série už je úplně bez veršů, vymyká se charakterem předchozím cyklům a fakticky vytváří už mezičlánek mezi volnými obrázky a komiksovější poválečnou budoucností. Vlastně však jde o pouhých jedenáct stripů, a to vždy po čtyřech obrázcích: Jak Ferda Mravenec zachránil mušku před pavoukem, Jak Ferda Mravenec potrestal nezvedeného motýla, Jak Ferda cvičil a byl silný, Jezdecká nehoda Ferdy Mravence, Jak Ferda Mravenec chytil čmeláka, Jak si Ferda Mravenec dal posloužit od šneka, Jak se Ferda mravenec proletěl na vážce, Vykutálený pomocník, Jak si Ferda Mravenec zařídil kadeřnictví s trvalou ondulací, O žravosti housenek a Jak Ferda Mravenec vytrestal nezbedníky.

Ve čtyřech z těchto stripů jsou, dodávám, použity i klasické komiksové bubliny, a podotýkám, že zatím bohužel nejsem pražádný odborník na poválečný barevný seriál (asi počkám, až to zase Prokůpek a Müller vydají:-), znám jej ale natolik, že už na první pohled i registruji, jak byly mnohé, ne-li rovnou všechny části Nových příběhů později nakresleny znovu... a ještě nověji.

Ale vraťme se opět na začátek! Do toho! Josef Hokr vyzval Sekoru, aby obrázky transformoval v ilustrovaný a hlavně i značně psaný příběh. Stalo se. Došlo k tomu, a sám Sekora přitom, jak už píše pan Hrnčíř, ani netušil, že tvoří bibli všech pozdějších českých dětí.

Co je ovšem taky faktum? Psaná knížka se oproti seriálu jeví jako vyloženě dětská, a to bylo i jednou z příčin, že byla po Sekorově smrti k jejímu infantilnějšímu obrazu přitesávána i původní verze a roku 69 dokonce, podržte se, vyřazovali redaktoři obrázky.

Brr! Celkem jich chybí sedmnáct a z toho třináct válečných: 1. celé "výbušné" panorama bitvy s tankem a četnými mrtvými mravenci včetně bezhlavého na větvi a sežehlého pod plameny plamenometů. 2. mravenečci zavalení hlínou. 3. mravenci utopení v trychtýři po granátu. 4. noha pošťáka na ostnatém drátu nad psaníčky. 5. zplynovaní mravenci. 6. mračno letadel se blíží ke stanovému táboru vystavěnému daleko za frontou. 7. bombardování téhož tábora. 8. Teď zavřete oči, děti,/ zase země vzhůru letí./ V prachu, kouři kousky těl,/ i vůz s jídlem vyletěl. 9. Lazaret a mj. mravenec s odříznutýma nohama. 10. Mravenec s jedinou nohou o berlích. 11. Žebrající mraveneček bez obou dolních končetin a na vozíčku. 12. Mravenec na vozíčku bez veškerých údů, zato však s metály. Ty jsou u platné! 13. Dva slepí mravenci v brýlích opírající se o hole.

A zbylé čtyři obrázky? Vyřazeny byly z malinko pozdější sekvence, v níž Ferda otročí jako mravenčí zajatec, a jde jednak o obrázek rychle kráčejícího, předkloněného Ferdy, dále o scénu čistění suchého záchodu a o obrázek, na němž hrdina drhne schody pod sebou s hlavou obrácenou dolů. A zakázaná "WC pasáž"?

Sestává z dvou obrázků a po vybrání latríny následuje ještě na tom druhém hnojení zahrádky za cedulí "Pozor!!! Nešlapte po houbách." Uvědomme si nicméně, že se v Sekorově seriálu nejí(!), takže... Nu, zde bylo odstranění obrázků svým způsobem i na místě, nemyslíte? Ale onen pohled na mravenčí záchod je zase o to kurióznější!

Ne, klapky na očích nejsou - dokonce ani v případě mrňat - tím nejideálnějším řešením... a chápal to bezpochyby už i jinak jemný Ondřej Sekora, a tak prostě původně přespříliš nekonejšil, asi jako se s „haranty“ nemazlili ani jeho předchůdci v čele s poněkud brutálním Wilhelmem Buschem (1832-1908) píšícím a kreslícím o rošťácích Maxi a Moricovi (1865, česky Vít a Véna, 1959), kterým se podobá zvlášť Sekorův cyklus s Jeminánkem.

Ona Buschova "čertova kvítka" bývala trestána krutě, i když za pouhou přirozenost, a tu se tříštila v střepy, tu byla rozemílána v zrno a sezobána, tu...

Inu, hrůzy hrůz... a servírovány dětem - a jak už řečeno, ani Ferda se zprvu nevyhýbal násilí, ale časem změkl, povolil... Už z první beletrizované verze je kupř. eliminováno kouření. A ne snad? Ferda sice zůstává dobrým panem domácím a před baráčkem, palci však už na lavičce točí bez fajfky. A zatímco v původním seriálu Ferda ještě opil četnické škvory, a to jednoznačně po Švejkově vzoru (a škvoři v opilosti napadli hlemýždě), v psaném příběhu jako by už studna mladického anarchismu maličko vyschla.

A Ferdovo jednání s půvabnou Beruškou? I ono bude v knížkách doladěno, vždyť původně schytala od Ferdy pěkných pár ran kuličkami z bláta, a to jen proto, že ho označila za hadráka, přičemž je pro mne docela otázkou proč, když za ní vlastně s výjimkou šátku u krku chodil nahatý, že... V té novější, už knižní, psané verzi sice autor Berušku taky ještě zabahnil, to je fakt a nemohl si to zřejmě odpustit, ale pachateli už jsou... Hle, komáři, a ještě k tomu až poté, co slečna sedmitečná Ferdovi zcizí vozík. Až poté, co ho za pouhou herdu hodlá dohnat až k soudu. Až poté, co...

Rozdíly ovšem pokračují. Neustále. Tak třeba v prastaré variantě Ferda Mravenec-altruista staví dům housence, ale v té psané už buduje na říčním dně chrostíkovým dětem celou řádku domů. A ne, rozhodně už tím stavěním nikomu zle nebere práci, což se - právě - původně dělo.

Ferda byl totiž tzv. nekalou konkurencí "pana Tesaříka" s koncesí, a tento Tesařík to zbystřil a "po cigánsku" blýskl nožem.., aby se pak přece spokojil s tím, že Ferdíka nechá s Beruščinou pomocí odsoudit k smrti. Cha cha cha!

A co říkáte? Že si pamatujete "jen" pětadvacet rákoskou nebo vlastně ani to ne?

Ano, já vím, ale ty rány hrozí Ferdovi až v konečné, psané úpravě eposu. I když... Zase nepřehánějme. Sekora prostě byl beránkem už od začátku. Anebo snad Ferdu nenechal hrát si na slepou bábu? Nechal. A víme proč.

Aby mohl zavázat oči. Ferdovi. A aby Ferda mohl být i omráčen a co neviňátko zaspal veškeré (děckům však zobrazené) hrůzy války, které tím pádem můžeme tak trochu chápat jen jako Ferdovy snové vidiny.

Ale ne, nebyly to sny. Ukázalo se to nakonec, že nebyly. A sotva válečné výjevy skončí, pyká už Ferda za „simulantství“ (o které přece ale nešlo!), a to výše už zmiňovaným otroctvím, a poprvé v dějinách koná i právě ty práce, do kterých se jednou bude pouštět úplně dobrovolně a už ne v otroctví, ale pěkně doma (a viz třetí psaný díl).

Je také zajímavé, že zatímco první cyklus Ferda Mravenec (1933) byl (s výjimkou válečného "snu" a pár dalších prvků) v psanou knihu brilantně přetaven (1936), následující Ferda Mravenec a syn (1935-6) - inspirovaný narozením Ondřeje Sekory mladšího - se téhle pocty NIKDY nedočkal.

Naopak třetí série Ferda Mravenec v cizích službách (1936) se stejnojmenné budoucí knize (1937) podobá značně, i když je nepoměrně kratší - a má zcela jiné finále. Veliká podobnost pak zůstává i mezi cyklem obrázků Ferda se vrací do mraveniště (1937-8) a knížkou Ferda v mraveništi (1938) a přijde mi absolutně fascinující, v co vše svedl Sekora v psané knize opakovaně a promyšleněji rozvinout původních pár obrázků (a porovnejte i jen scénu se stonožkou využitou k mytí podlah). Je ovšem pravda, a to už píše i Tomáš Prokůpek ve svém doslovu Ferda Mravenec, hrdina do každé doby, že jsou ty knihy prostě učesanější.

Na druhé straně... je přece úžasné najít ve starším seriálu i řadu příhod, o kterých nemá knížka ani páru. Ne? A taky konec série o navrátivším se Ferdáskovi bychom v psaném příběhu hledali marně, hle! Ferda Mravenec omylem ulehne k přespání do kroužku na ptačí noze(?) a probudí se vysoko nad světem a... A během letu do teplých krajin Egypta na povrchu kroužku odhalí nápis Brno-Alexandrie.

Fakticky žádného knižního zohlednění se už ovšem nedostalo následujícímu cyklu Ferda bude vojákem (1938), který silně korespondoval s tehdejším politickým vývojem a jehož šestiobrázkové epizody nesou snad(?) v původních Lidovkách i samostatné názvy (v Prokůpkově vydání však ne). Na ty názvy aspoň usuzuji z toho, že literární historička Milena Vojtková situuje ve Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 do "období Mnichova" i třeba výslovně vyjmenované příběhy Ferda kope zákopy či Ferda klame nepřítele, které jsou u Prokůpka samozřejmě k nalezení, nicméně... Bez dotyčných titulů.

Věru zvláštní situaci... pak přinesl Ferda a Jeminánek (1938-1939), a tedy další cyklus sestávající z dvaatřiceti šestiobrázkových epizod. Čím zvláštní? Nu, Sekora ignoroval už tak dost specifické zákony svých příběhů a zvětšil Mravence do velikosti malého děcka uprostřed normálního lidského světa. Divné? Snad, ale na druhé straně uznávám, že nelze říct, že to udělal bez vysvětlení. Hned v prvním příběhu totiž titulní hoch Jeminánek zakopne - a Ferda mu jednoduše vyletí ze seriálu v Lidových novinách – a už zvětšený, aby pak Jeminánka často ruku v ruce všemožně provázel. Nelze se, pravda, zbavit pocitu, že zrovna jako Ferda by tutéž roli doprovázeče obstaral i mnohý jiný hrdina... a že situace byla prostě důsledkem a využitím Mravencovy popularity.

Už výše jsem taky hovořil o Buschovi. V té souvislosti se teď v Prokůpkově vydání podívejte kupř. na strany 106, 122 anebo 116, ano, tam, co se střásají chrousti. Vidíte? Dva zlobiví kluci skutečně jako by Maxi a Moricovi (Vítu a Vénovi) z oka i duše vypadli a námětově se zase příběhy občas podobají starším Ladovým Šprýmovným kouskům Františka Vovíska a kozla Bobeše (1923) – a mrkněte třeba na str. 118. Ano, uznávám, nekonečný počet situací nelze vymyslet a parafráze jsou povoleny. Stejně však...

A P. S.?

Na str. 135 Prokůpkovu knihu moc hezky doplňuje i kreslený příběh vzniklý počátkem 80. let pod názvem "Z deníčku" aneb... pravdě o mně a o Ferdovi. Vystupuje zde a současně jej stvořila Lucie Lomová, která je momentálně na tvůrčím pobytu ve Francii.

Další texty o O. Sekorovi a F. Mravencovi:

• Byl to básník – Ondřej Sekora, otec Ferdy Mravence (I. Fencl)
• Spolek šílených mravenců (Zuzana Chlumská)
• Ondřej Sekora (Robert Tamchyna)