Autoři SFFH ve svých dílech prozkoumávají hranice možného i nemožného a posouvají je dál. Je tedy pochopitelné, že mnozí z nich tak činí i ve svém osobním a profesionálním životě, při marketingu svých knih.

Mnozí z nich rychle přijali nové a netradiční metody marketingu, jiní - a není jich málo - nové metody vymýšlejí a uvádějí je do života. Jednou z takových metod je ke svým tištěným textům nabízet na internetu on-line doplňky. Jeff VanderMeer provozuje blog, který navštěvují nakladatelé a díky němuž Jeff již získal několik kontraktů, a je považován za jedničku v tomto oboru. Mluví o „organickém PR“ - PR, které již samo o sobě je tvůrčím prostředím, byť nemá přímé inspirační dopady do jeho tvorby. Přesto si to pochvaluje, je to pro něj stejná zábava jako pro ty jeho čtenáře, kteří jeho blog navštěvují. Vytvořil například desetiminutový filmeček, inspirovaný prací na knize, a umístěný na webu k volnému stažení. Nebyl to čistý trailer, nedozvěděli jste se v něm, o co půjde, byla to prostě poutavá podívaná. Jeho pozice v této oblasti je tak silná, že jeho nakladatel Bantam umisťuje bannery na své novinky na jeho stránkách raději a více, než na svých vlastních.

Kanaďanka Maggie Woodová, která píše „young adult“ fantasy, má dokonce celé souhvězdí webů zaměřených na dospívající dívky, včetně knižního klubu a do celé akce zapojila i své ručně dělané panenky. Každý měsíc vyhlašuje vítěze soutěže pro členky svého knižního klubu, první cenou je právě panenka a druhou kniha. Zároveň nabízí i knihy jiných autorů určené pro tuto věkovou skupinu, zveřejňuje recenze na knihy, které četla, zveřejňuje příspěvky členek svého klubu - recenze, básně či jiné texty.

John Scalzi se s návštěvností svého webu propracoval z půl stovky (v roce 1998) na nějaký dvanáct až dvacet tisíc denně. Říká, že blogy přitáhnou návštěvníka zájmem o názory autora blogu, ale o setrvání spíše rozhoduje možnost zapojovat se do různých diskusních vláken. Autor blogu se stává úspěšným, když dokáže zaujmout šíří témat, která do blogu zavádí. Jiná významná postava v této oblasti, Cory Doctorow, který často zveřejňuje obálky pro své knihy, které namalovali fanové, poznamenává, že blog lze těžko nahradit v jeho úloze osobního vztahu, vytvářeného s miliony lidí. (Rarášek ve mně doplňuje - když sečtete stovky nebo tisíce blogů, pak se k tomu šesticifernému číslu dostanete...)

Kdysi fungovaly „vzorky bez ceny“ - ne že by byly bezcenné, ale pošta tento druh zásilek měla deklarovaný se speciální sazbou. Pošlete dneska tištěný rukopis do nakladatelství a nic moc se nestane. Ale už tu byla zmínka o tom, jak Jeff VanderMeer prodal několik knih díky internetu, podobnou zkušenost má i John Scalzi, kterému se ozvali nakladatelé poté, co si na jeho webu přečetli ukázkové kapitoly, a podobně uspěla i Cherrie Priestová - jeden její blogger jí nabídl malotirážní vydání „Living in Chatanooga, Tennessee“, a následně z toho byl kontrakt na reprint u Tor Books.

I nakladatelé se učí žít s internetem. Průkopníkem v tomto oboru je Baen Books, který na netu udržuje volně přístupnou knihovnu svých tištěných vydání. Přestože zpočátku na tenhle tah hleděli ostatní nakladatelé velmi skepticky, další významné nakladatelství - Tor - již ohlásilo, že také zavede podobný systém. Je velmi paradoxní, že v SFFH funguje ke spokojenosti nakladatelů - tedy těch, kteří by měli mít zájem vyždímat z jakékoliv kopie knihy co nejvíc, zatímco v hudebním průmyslu je něco takového nemyslitelné. A jak to funguje? Nechme promluvit opět Coryho Doctorowa: Moje prvotina vyšla v roce 2003 a týž den, kdy ji Tor uvedl do knihkupectví, zveřejnil jsem ji na netu pod „Creative Common license“ (ta umožňuje stažení a libovolnou distribuci bez zásahu do vlastního textu); od té doby je počet jejích stažení asi šestsetpadesát tisíc a kdovíkolikrát byla stažena z jiných serverů. Kniha sama vyšla tiskem již šestkrát - a to vše dohromady považuji za úspěch.

On-line propagace je ještě ve svých dětských letech, a stále se výrazně rozvíjí. Diane Duane používá postup, zavedený Lawrencem Watt-Evansem: uveřejňuje na webu své dílo po částech, čtenáři posílají své finanční příspěvky - a když přesáhnou určitou hranici, zveřejní další část své knihy. Tohle ovšem funguje jen tehdy, když autor má vybudovanou čtenářskou a hlavně fanovskou základnu. Holly Lisle zase pro změnu nabízí jakousi obdobu multilevel marketingu pro ty své čtenáře, kteří zveřejňují reklamu na její knihy. Platí procentem z prodejů, a pochvaluje si, že na její stránky to přitahuje další nové návštěvníky.

Nejoblíbenější blogy jsou ty, které jsou denně doplňovány, upozorňuje John Scalzi. A režim denní aktualizace je pekelně velký kus práce (to potvrzuji z vlastní zkušenosti). Je to něco jako dlouhodobý autorský projekt, který je sám o sobě velmi specifický a přitom vůbec nemáte zaručeno, že to někdy přinese vůbec nějaké peníze. Je to jen jiný způsob, jak si vytvořit obecenstvo, nic víc ani nic míň. Cory Doctorow ale věří, že texty ke stažení a on-line doplňky jsou klíčové pro povzbuzení zákazníků digitálního věku. Za co chtějí lidé platit? ptá se a odpovídá si - něco jim dejte, místo abyste jim říkali, že mají morální povinnost něco udělat. Můžete stát na pláži a říkat jim, že nemají chodit do vody půl hodiny po jídle, nebo jim můžete prodávat ručníky.

Tohle povídání je volným překladem článku Rose Fox Innovative PR in SF/Fantasy, publikovaném - jak jinak - online na serveru Publishers Weekly (odkaz zde) téměř přesně před rokem. Kdyby Rose psala o situaci u nás, asi by její článek byl mnohem a mnohem kratší. Už jenom získávání ukázek nových knih pro Sarden je práce, při které s Pechym závidíme Sysifovi. Pravda, leckterý český text na webu ke stažení najdete - ale pokud se jedná o text publikovaný tiskem, jde téměř bez výjimky o neautorizovanou verzi umístěnou ke stažení bez souhlasu autora (myslím, že nejvíc tím trpí Jiří Kulhánek, dotisky a nová vydání jeho knih se za zájmem čtenářů, mírně řečeno, poněkud opožďují). A on-line komunikace autora se čtenáři? Je to jen o fousek lepší. Pokud autoři mají své vlastní webové stránky, jsou (ty stránky, samozřejmě) statické a obnovované jen občas, a neoficiální stránky vedené fany na tom jsou jen o chlup lépe. Jsou výjimky - samozřejmě, jinak by pravidlo nebylo pravidlem, ale přírodním zákonem.

Mirek Žamboch měl už před několika lety vlastní webové stránky, které byly orientovány na jeho čtenáře, Jiří Vlček zase ve svém nakladatelství Wolf Publishing zúročil zkušenosti z práce na serveru PalmKnihy. Průsečíkem obou se stal server série JFK. Specifickou záležitostí je pak Neviditelný pes Ondřeje Neffa - tedy webový prostor, na kterém se právě nacházíte, a kde najdete jak Ondřejův osobní blog zvaný Hyena, tak i Neviditelného psa, Sarden, Zvířetník a tak podobně. Na okraji SFFH se ještě pohybuje Ivan Straka- Gentleman se svým blogem. Možná jsem něco na webu přehlédl, možná na někoho zapomněl - pokud ano, omlouvám se, v diskusi je prostor pro případné doplnění.