V listopadu 2008 vyšel česky román Harukiho Murakamiho Konec světa & Hard-boiled Wonderland. V tisku i na internetu na něj bylo v některých případech upozorňováno jako na SF knihu, proto bychom o něm chtěli krátce pojednat, jakož i o autorovi samotném.

Na úvod je třeba jednoznačně uvést, že jmenovaný román není dílem science fiction, ale pozornost zájemců o SF si zaslouží. Konec světa vyšel poprvé v roce 1985, takže i když upoutávka na přebalu českého vydání mluví o „neurčité budoucnosti… Tokia“ a „kódování počítačových dat“, Murakami nás popisem technických vymožeností ani „matrixové“ reality či pseudoreality rozhodně neohromí. Tokio v němž se odehrává přesně polovina děje, je docela obyčejným městem s předměty a reáliemi, jaké dnes obklopují i nás. Dále je třeba zmínit, že Murakami není autorem knih science fiction, byť jeho Kafka na pobřeží (č. Odeon 2006) dostal i ceny za SF, např. World Fantasy Award 2006.

Konec světa je ovšem knihou zajímavou, rozhodně by si ji měli přečíst všichni, kdož přečetli právě Kafku na pobřeží. I Konec světa se zpoloviny odehrává ve světě, který je stejně snový jako snový svět, do nějž se dostávají některé postavy z Kafky. Důležitou roli v Konci světa hrají stíny, tajemné město, jednorožci, ale též knihovna a knihovnice; kdo by si přitom nevzpomněl na knihovnici Saeki, se kterou se seznámí Kafka Tamura na svém útěku od otce? V něčem je jistě stařík, jež zaměstná hlavního hrdinu, podobný starému negramotnému Nakatovi z Kafky, snad je jeho opakem.

Snad je Konec světa příběhem o hledání identity, snad o ztrátě identity, na konci ani není zcela jasné, zda vůbec hlavní hrdina-programátor skutečně umírá. Nic není zcela jisté. Celkově Konec světa nedosahuje kvalit Kafky na pobřeží, vždyť mezi nimi leží bezmála dvacet let autorské zkušenosti, ale je to kniha kvalitní, už jenom kvůli vylíčení nesmírně chmurné a bezútěšné atmosféry Města. Mnohý čtenář si při četbě jistě vzpomene na atmosféru vesnice, do níž se dostane zeměměřič K. v Kafkově Zámku.

Do třetice připomeňme tohoto japonského autora ještě jednou. Velmi kvalitní knihou je i jeho román, který vyšel u nás loni, nazvaný česky Afterdark (Odeon 2007). Na rozdíl od dvou výše uvedených, které mají zhruba pět set, resp. pět set padesát stran, jedná se o knihu nevelkého rozsahu, stran má pouhých sto padesát, což je jistě dáno tím, že se odehrává během jediné noci ve velkém japonském velkoměstě. Fantastično je zde zastoupeno jen sporadicky, a to snem, který sní jedna ze dvou hlavních ženských postav. Na příběhu je zajímavý i způsob vyprávění, nezaujatý, pojatý formou pohledu kamery. Afterdark může být pro českého čtenáře zajímavý i proto, že je to zatím poslední Murakamiho román, v Japonsku vyšel v roce 2004.

Celkově nelze než Murakamiho romány doporučit všem, kdo mají rádi kvalitní fantaskní literaturu kafkovského ražení, napsanou bohatým jazykem a s uměleckou invencí.

• Haruki Murakami – Kafka na pobřeží. Praha, Odeon 2006, 556 s.
• týž – Afterdark. Praha, Odeon 2007, 155 s.
• týž - Konec světa & Hard-boiled Wonderland. Praha, Odeon 2008, 506 s.