Publikováno se svolením autora. Původně vyšlo na Astonově stránce.

Tak se jmenuje titulní povídka mé druhé sbírky povídek, která vyšla v roce 1987 v Československém spisovateli. Velice mě těší, že si tuhle dvacet let starou povídku vybrali James Morrow a Kathryn Morrow do sbírky, která má americkému čtenáři předvést "the best" z kontinentální sci-fi. Komunikoval jsem s nimi mailem, některé věci jim byly na povídce nejasné.
Je to divná povídka a sám se v ní moc nevyznám, což neznamená, že ji nemám rád, což jsem dosvědčil i tím, že jsem ji zařadil do Dvorany zvrhlosti, mé "the best of". Psal jsem ji samozřejmě ještě za totáče - a to byl důvod, proč jsme ji musel dějově zařadit někam do "neurčitého Západu". Šlo o to, že osamělý muž jménem Schwarzenegger je periodicky napadán stále důmyslnějšími úročníky. Vždycky je přemůže po velmi brutální řeži s použitím palných zbraní, jenže oni se znovu vrátí. V Nikdy nezemře ani on, ani oni, je to jen masakr stále se opakující, bezvýsledný, zacyklený. V závěru se ukáže, že S. pracuje na "buněčné teorii času" a že ty masakry jsou jen proto, aby "někdo" odvedl S. od jeho myšlenky. S. na to přijde, je už na dosah dokončení práce... a "někdo" nasadí pavouky.

Pavouky já nerad. Pavouků se bojím, je to moje celoživotní obsese.
Tohle jsme si s Jamesem vyjasňovali, jak to je. Měl ale námitky kvůli hrdinovu jménu. Já holt tenkrát když jsem povídku psal jsem viděl na videu béčkový film Terminátor. Někdo ho propašoval z Libanonu a byl prošpikovaný libanonskými reklamami na mléko Nestlé. Film se mi líbil, překládal jsem ho, a použil jsem jméno naprosto neznámého herce, zcela bezvýznamného, na kterého si nikdo nikdy nevzpomene...
James měl několik pošetilých nápadů, jak by se hrdina měl jmenovat. Navrhoval jsem mu Krobota, ale to on nechtěl, že je top moc podobné robotovi, takže Krobot je jméno mého hrdiny z Rudolfinských mystérií a chystaného Pátého elementu. Nakonec to byl Drábek, i to je pěkné znělé české jméno. Takže v Hall od Fame vystupuje Drábek.

Tu Hall of Fame dávali manželé Morrowovi dohromady dva roky a jsem moc rád, že nakonec vyšla.