Rozpovídala jsem se o víkendu na poděbradském FX-conu dost a dost, ale jedna tamější událost si určitě zaslouží zvláštní článek.

Jak jistě mnozí vědí, k pořadatelům ze studia Super-Phantom patří také jejich spolupracovník a přítel, ruský spisovatel Andrej Beljanin. I jeho vystoupení jsem si nechala až sem. Proč? Protože vám chci povědět o té části besedy spisovatelů, kdy Andrej se skvělou podporou Františky vyprávěl o mystičnu v současném Rusku. Požádal Františku o překlad a dostalo se mu nejen toho. Jakmile totiž zmínil nějakou pověst, Františka hned překlad doplnila vysvětlením. Ona je totiž nejedna z novodobých strašidelných bytostí spjatá hned s několika. Například básník A. Chlebnikov, kterému prý vždycky trochu harašilo ve věži, si umanul, že je vtělením Stěnky Razina. Kdo mi až doteď nevěřil, dovede si už zcela přesně vybavit, co následovalo. V sále, plném takřka viditelné neznalosti tohoto jména, prostě Františka musela zazářit a podmanit si kde koho, včetně jednoho gruzínského lázeňského hosta.

Stěnka Razin, aby byl chlapák, hodil přes palubu ženu, kterou miloval, jen aby o něm kamarádi neřekli, že se z něj stal měkkota. Byla to gruzínská kněžna a kdoví, jestli právě díky tomuto bodu nakonec neměl Chlebnikov pravdu. Razin zabil Tamaru a Chlebnikova, zarytého odpůrce žen, zabila nakonec jeho první milenka, Gruzínka Tamara. A jak to u pomstychtivých žen bývá, něžně a rafinovaně, skrze syfilis.

Andrej Beljanin má zatím u nás jedinou přeloženou knihu, ale jistě se objeví i další tituly, protože humoru a s nadhledem psané fantasy nikdy není dost. Zatím naopak on pomáhá do Ruska zatáhnout naše české autory, takže do hrstky všech, kdo byli přeloženi a vyšli za hranicemi, patří díky jemu už i Jenny Nowak.

Jistě si všichni tady s uspokojením zamnou ruce, protože právě v Poděbradech předal Andrej Beljanin Františce Vrbenské zbrusu novou knihu z cyklu A.B. a hosté. Mezi autory povídek se mohla Františka přečíst v azbuce! Tím to ovšem nekončí, pracuje se na dalším projektu. Ze srdce tohle proniknutí na východ Františce přeju a mám velikou radost.

Tím větší, že paní Taťána, velitelka Skoromošnoj slobody, během toho dne vyjádřila přání, aby se konečně už naši spisovatelé nějak zase dostali do Ruska, protože už dlouho chybí. A lidé nás tam vnímají dost přátelsky na to, aby pociťovali díky tomuhle nedostatku doslova a do písmene hlad.

Pokud tedy někomu pořád ještě připadala moje nebo Richardova slova chvály a zaujetí pro tenhle víkend nadnesená, snad už teď uzná, že se tam dějou věci a cosi zvláštního se rodí, klube a hodlá směřovat k vyšším metám. Jenže se o tom na vlastní kůži můžete přesvědčit nejdřív až za rok. Tak už to nezmeškejte.