Tohle moje povídání si vůbec neklade za cíl zmapovat život a dílo RAH. Spíš bych chtěl zavzpomínat na to, jak tenhle autor vstoupil do života mého - a víceméně i do života vznikajícího československého fandomu. A čím stále ještě může vstoupit do života kteréhokoliv fana...

Různí lidé do našich osudů vstupují různě. Pokud si na ně vzpomeneme, jen když mají nějaké (pokud možno kulaté) výročí, znamená to, že nás zasáhli aspoň trochu - natolik, že na ně nevzpomínáme příliš mnoho, ale přece jenom aspoň tak často, abychom mohli napsat nějaké to povídání, když jsou opatřeni výročím. Robert Anson Heinlein je však autorem, kterého na Sardenu připomínáme dost často - když jsem si vyjel ve svém (nikoliv úplném) archivu články, kde se jeho jméno objevilo, počítadlo přeběhlo stovku, a to jsem vynechal avíza nových knih. Takže to vychází na desetkrát až patnáctkrát do roka, co Sarden Sardenem jest.

Tématicky to je velmi široký záběr - od recenzí jeho knih přes citace jeho jména u jiných autorů až po články, které nějakým způsobem mapovaly vývoj žánru. Jeho první práce, která se k nám dostala, byla povídka ... a postavil si domeček, která se objevila ve slavné a zásadní sbírce Labyrint už v roce 1962. I když se od té doby ještě objevila v Asimovově Těžké planetě, díky Labyrintu už stihla zapustit kořeny a jméno jejího autora u nás začalo být známé.

Domeček, nádherná ukázka toho, co SF dělá SF, ale měl jednu nevýhodu - byla to krátká práce humorného zaměření, a tak zdaleka neukazovala RAH jako plnohodnotného autora. To napravil až Václav Kajdoš, když pro edici Kobra přeložil (a zkrátil) jeho novelu Dvojník. Vyšla v roce 1970, spolu se Suchdolského novelou Rusové na Marsu, pod souborným názvem Únos na Mars. Této novele RAH jsem i věnoval jednu parconskou přednášku o překládání - ukazoval jsem tam jednak různé překladatelské metody, jednak způsob, jakým Václav Kajdoš dokázal zkrátit původní práci, aniž výrazněji zasáhl do jejího vyznění jak vcelku, tak v naprosté většině jejích epizod.

Dvojník byl pro nás úžasným objevem, nejenom kvůli tomu, že RAH tam použil Čapkovo jméno (inu, byl to sečtělý pán, který ctil tradice žánru a dokázal jim vzdát hold). Velké Impérium, spolupráce mezi rasami, boj různých myšlenkových proudů v lidské politice - to všechno byla témata, která RAH velice zajímala a která zpracovával ve svých knihách i povídkách z mnoha úhlů pohledu. RAH, velmi silně ctící individualismus a jedince, tu navíc ukázal, že myšlenka si najde svého pokračovatele.

Další naše zastavení u RAH bylo zvláštní a velmi ojedinělé. V době, kdy jsme na matfyzu organizovali v rámci našeho sci-fi klubu různé sedánky, geniální překladatel Jirka Markus, který bohužel velmi brzy zemřel, nám spatra česky četl z mnohých anglických originálů. Jedním z nich byly i Dveře do léta. Kocour Petronius tak vstoupil do našeho života spolu se svým pánem a s celou tou složitou časovkovou zápletkou, kterou v této knize RAH vybudoval. Cizinec v cizí zemi pro nás byl podobným objevem - a to i přesto, že svým způsobem vybočoval z Heinleinovy produkční řady a dodnes se s touto knihou nemohou mnozí pravověrní obdivovatelé RAH smířit. A ještě k tomu musím za sebe přidat dvojpříběh Waldo & Magic Inc. (česky vyšel teprve nedávno), který jsem na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let sehnal v originále.

Po letech mi z těchto dávných čtení zůstaly v paměti jen střípky příběhů, spíše kuriózní momenty, než podstatné prvky. Z Cizince zoologická zahrada, z Walda a Magicu pochod démónů nebo paraplíčko, brož, která se v dešti zvětšila, aby posloužila svému majiteli. Ale mnohem důležitější bylo, že zůstal pocit, celkový prožitek z Heinleinových příběhů. Pocit, který se přidal k mnoha dalším - k tomu, co jsem si vzal z Obchodníků s Vesmírem, Ocelových jeskyní, Návratu z hvězd a z mnohých dalších románů a povídek. Pocit úžasu, slavný sense of wonder.

Dnes - po smršti vydání v posledních patnácti letech, po zfilmované Hvězdné pěchotě a dalších připomínkách všestrannosti RAH - už máme k dispozici spoustu jeho děl, ze kterých můžeme vybírat. Ale to je skoro nevýhoda - spolu s tím nejlepším z jeho tvorby se k nám dostaly i jeho slabší díla, a tak, pokud se někdo chce seznámit s tím nejlepším, čím RAH ovlivnil žánr a mnoho autorů, které dnes čteme, měl by si pečlivě vybírat z toho, co se dostalo na pulty. Určitě bych doporučil nezačínat jeho juvenilními SF, které jsou opravdu spíše dětské, ale ke Dveřím do léta, Cizinci a ještě Dvojníkovi (za sebe hlasuji pro zkrácenou verzi) bych do první brázdy přidal Měsíc je drsná milenka a Vládce loutek. Pokud se spokojíte „jen“ s kvalitní SF, máte ovšem mnohem více možností výběru z jeho díla na SFW nebo z přehledu o něm na české Wikipedii.