Octavia E(stelle) Butlerová
22/6/1947 - 24/2/2006

Asi každý, komu je její jméno aspoň trochu povědomé, si je dokáže spojit s trilogií Xenogeneze či s některou další její SF knihou. Ale zdaleka ne každý zná její životní příběh. 

Jediná dívka z pěti dětí, které její matka donosila, se ve škole potýkala s řadou problémů. Otec jí zemřel poměrně brzy, a ona, dyslektička a zároveň velmi chytrá - sama na sebe z té doby vzpomínala jako na denního snílka -  měla se školou stálé problémy. Svoji izolaci řešila čtením a hlavně psaním, ke kterému se uchylovala už od svých deseti let, od dvanácti k tomu připojila i zájem o SF. Její houževnatá povaha jí pomohla překonat čtyři hendykepy, které se daly v její osobě dohromady - dyslexie, barva pleti, pohlaví a početná rodina bez otce. S tím vším dokázala získat střední a potom i vysokoškolské vzdělání, nejprve na California State Uinversity a poté na UCLA - University of California, Los Angeles.

Její zájem o literaturu ji v roce 1969 přivedl do kurzů tvůrčího psaní, organizovaných Screen Writers' Guild of America, tam se seznámila s Harlanem Ellisonem a díky jemu začala navštěvovat slavné Clarion Science Fiction Writers Workshop. Ve sborníku Clarionu také vyšla její první publikovaná povídka Crossover (1971) a byl to opět Harlan Ellison, který jako první koupil její povídku. Od povídek poměrně brzy přešla k románům. Film Devil Girl from Mars ji přivedl k napsání románu Patternmaster, ve kterém uvedla do literatury čtyřtisíciletého Afričana Doro a jeho genetický program. Do Dorova světa patří i romány Mind of My Mind (1977), Survivor (1978), Wild Seed (1980) a Clay's Ark (1984).

V roce 1979 vydala svůj nejslavnější román Kindred o černošské dívce, která se z roku 1976 dostala do doby před válkou Severu proti Jihu a musela se vyrovnat s tehdejšími poměry - a z nich především s otroctvím, které znala jen z vyprávění, ve snaze zachránit život svého prapradědečka - bílého plantážníka. S více než čtvrt miliónem výtisků se stal její nejprodávanější knihou a románem, který ji zaslouženě pomohl na výsluní slávy.

Čtyři hendykepy, o kterých jsem se zmínil, se odrážely v její tvorbě v různé míře - ale vždy velmi citelně. Ačkoliv psala SF (či přesněji SF&F, Kindred je spíše F než SF), nechávala v nich zaznívat motivy rasové, problémy komunikace mezi pohlavími, vystupují tu mnohdy dívky, a často se zabývala problematikou vzájemné komunikace, které musela ve svém dětství řešit až příliš často. Asi nejvíce se tyto motivy promítly do trilogie Xenogenesis - Xenogenesis (1987, čes. Xenogeneze, ), Adulthood Rites (1988, čes. Rituály dospělosti, ) a Imago (1989, čes. Imago). Jejím posledním publikovaným románem je Fledgling (2005).

Octavia Butlerová se stala bezpochyby nejúspěšnější afroameričankou mezi autory SF, dvakrát získala cenu Hugo - v roce 1984 za krátkou povídku Speech Sounds a v roce 1985 za novelu Bloodchild, a dvakrát i Nebulu - s Bloodchild patří k mála autorům, kteří získali za tutéž práci obě hlavní ceny žánru, v roce 1999 k tomu přidala román Parable of Talents. Zároveň - a dost výjimečně - byla vysoce hodnocena i mimo SFFH. V roce 1995 získala cenu MacArthurovy nadace za svoji jedinečnou syntézu SF, mysticismu, mytologie a afro-amerického spiritualismu, a v roce 2000 dostala cenu prestižního Mezinárodního PEN klubu za celoživotní zásluhy.

Svým dílem a především svým osobním příkladem otevřela dveře do SF mnoha lidem, její jméno je citováno mezi čtyřmi nejdůležitějšími autory SFFH černé pleti a patří do trojlístku tří černošských spisovatelek (spolu s Alicí Walkerovou a Toni Morrisonovou), které si v USA vydobyly všeobecné uznání.