LIDÉ: Jana Dvořáčková

To, co o sobě člověk napíše, není tak vypovídající, jako skutečnost.
Ta je kolikrát mnohem horší.

Tím jsem chtěla říct, že to, co si teď přečtete, jsou jen strohá data psaná trochu neosobní formou. Životopis trochu jinak, takový, který se lépe čte a do vašeho povědomí o mé šedé existenci vnese trochu toho poznání, najdete zde. 

Ale teď tohle:

• Narozena 18:10, 8. září 1979 v Havlíčkově Brodě nic netušícímu páru.
• V letech 1995 – 2002 studovala ISŠ hotelového provozu, obchodu a služeb v Příbrami, kde žije od roku 1981.
• Od května roku 2005 pracuje v tzv. chráněné dílně pro zdravotně postižené.
• V letech 2002 – 2005 byla nezaměstnaná, ale moc jí to nevadilo, protože měla alespoň čas na psaní, četbu a jiné záliby.

Prózu a poezii žánru sci-fi, fantasy a horor, začala psát zhruba v roce 2003, nicméně první literární pokusy jsou i o více, než deset let starší. Zárodky zájmu o tajemno se u ní objevily již v devíti letech a jak její okolí často říká, „jakmile poznala pana A.C. Clarkea, nebylo cesty zpět.“

Největší úspěchy slaví se svou poetickou tvorbou, dvakrát po sobě (v roce 2005 i 2006) vyhrála soutěž O dřevěného Turka právě v kategorii poezie. Vítězná báseň z ročníku 2005 Lvice je spolu s dalšími třemi dosud nikde nepublikovanými básněmi zařazena v povídkové sbírce Černé sny aneb příběhy na nedobrou noc.

Kromě toho se může pochlubit druhým místem v soutěži Můstek je váš 2005 (fan fikce ze světa Star Treku), třetím místem v soutěži O Stříbrnou bulu 2006, zaměřené na poezii. Báseň z této soutěže, opírající se o problematiku života dívek v Číně, pod názvem Pouze jedno se objevila ve sborníku Pár střípků 2006, čtvrtým místem v soutěži Zlatá zebra 2006 s povídkou Čas setby, pátým místem v téže soutěži o rok později. Povídka Soumrak čtrnáctého dne, která skončila na pátém místě v Rokli šeré smrti 2005, je taktéž součástí výše zmiňované povídkové sbírky Černé sny. Ve sborníku nejlepších povídek z Rokle šeré smrti 2005 vyšla ještě další její hororová povídka, Poslední snění, která je také součástí tohoto výběru.

Mimo sborníku Rokle šeré smrti 2005 a Zlaté zebry její povídky vyšly v časopisech CLICK! 10/2006, 8/2007, Časopise Mensy ČR a Irelevantním světě 4/2004, Ikarii 9/2007 (Sci-fi na deset slov – jeden z otištěných příspěvků). Znají je i posluchači pořadu Nula jednička na stanici Leonardo Českého rozhlasu a čtenáři sci-fi přílohy Sarden internetového listu Neviditelný pes. Návštěvníci Sardenu a také čtenáři časopisu ČS Fandomu Interkom čtou poměrně pravidelně i její reportáže.

V posledním roce též porotcovala některé literární soutěže (CKČ, Můstek je Váš, soutěž serveru Černý lord).

V současné době pracuje na literárním sebezdokonalení a razí heslo: když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice, což se jí v létě roku 2000 málem stalo osudným.

Nutno podotknout, že její rodina a okolí často pátrá nad tím, kde se mezi nimi vzala, protože podobným postižením nikdo netrpí. Jejich škoda.

Kromě psaní a četby miluje čaje (zejména zelené) a kočky (zejména živé), ovšem ty neživé (keramické, dřevěné, sádrové…), sbírá také.