Roland Emmerich
10/11/1965 -

Roland Emmerich se - jak jeho jméno napovídá - narodil v Německu, kde také vystudoval filmovou školu. Jeho absolventský film - mimochodem nejdražší studentský film v Německu na dlouhá léta - Das Arche Noah Prinzip (1984, Princip Noemovy archy) předznamenal „německou“ část jeho tvorby a byl postupně prodán do dvou desítek zemí. Vedle režie vystudoval i produkci - a po ukončení Mnichovské televizní a filmové školy založil vlastní produkční společnost Centropolis, ve které natáčel nízkorozpočtové nadpřirozené horory se SF motivy. Do filmografií se dostaly Joey (1985, USA: Making Contact), Hollywood-Monster (1987, v USA přejmenovaný na méně provokativní Ghost Chase) a Moon 44 (1990, Měsíc 44, USA: Intruder, přímá videodistribuce).

Právě poslední jmenovaný film zaujal Sylvestera Stallone a ten Emmericha doporučil americkým producentům. První spolupráce - na filmu Isobar. Po neshodách kvůli scénáři Emmerich od projektu odstoupil, film nakonec nebyl realizován vůbec. Druhý pokus ale byl mnohem úspěšnější. Přátelství s Deanem Devlinem, potvrzené Emmerichovým přesunem do Hollywoodu, vyústilo ve spolupráci, přidal se k tomu Jean-Claude Van Damme a vznikl Universal Soldier (1992, Univerzální voják). Film, jehož nevysoká úroveň byla celkem lineární kombinací Emmerichových a Van Dammeových schopností, přesto dokázal vydělat dost na to, aby si Emmericha všimli investoři.

Následovala Stargate (1994), s celosvětovými tržbami téměř dvěstě miliónů dolarů vyhodnocená jako úspěšný film (pro lidi, kteří jsou zvyklí na čísla u titulů jako Pán prstenů, Hvězdné války nebo Harry Potter, to sice moc není, ale...). Původem Němec, se Emmerich představil jako americký patriot ve filmu Independence Day (1996, Den nezávislosti). Schématický a slabý scénář a Emmerichova režie nezabránily Willu Smithovi a Jeffu Goldblumovi v jejich kvalitním herectví, které film jakž takž pozvedly ze dna. Patriotismus ale zapracoval a Den nezávislosti se stal kasaštykem - US tržby přesáhly 300 miliónů dolarů.

Ovšem krátce poté dostal Roland Emmerich studenou sprchu, když jeho remake Godzilla (1998) propadl. Svoji producentskou kariéru zahájil filmem The Thirteenth Floor (1999, r. Josef Rusnak, Třinácté patro) o životě ve virtuální realitě. Emmerich se režijně pokusil rehabilitovat filmem, který měl vlastenectví v názvu - Patriot (2000). S Melem Gibsonem v hlavní roli a s rozpočtem 110 mil USD (a dalšími 29 M na reklamu) si ale na sebe v kinech tento film nevydělal (celosvětové tržby byly 215 M). S Deanem Devlinem produkovali horor Eight Legged Freaks (2002), nápadově nepůvodní kompilát filmů typu Arachnofobia, Starship Troopers a dalších.

Roland Emmerich ve snaze po rehabilitaci své pověsti pak raději sáhl po námětu Michaela Crichtona a na světě byl trhák The Day After Tomorrow (2004, Den poté), tentokrát se tento velkorozpočtový film dostal s tržbami podstatně výše - celosvětově se zastavilo počítadlo na 543 M USD. Před několika lety avizovaný projekt King Tut o mladém Tutanchamónovi byl dán k ledu, ale v běhu jsou filmy 10,000 B.C. a One Nation s předpokládaným uvedením v příštím roce.

Roland Emmerich trpí značnou rozkolísaností kvality svých produktů - obvykle ho zrazují  náměty a ruku v ruce s nimi scénáře, a vlastně také jeho nekritický jednostranný přístup k nim. Když si vezmete jeho filmy, obvykle najdete nějaký zajímavý moment a vedle toho téměř neuvěřitelné neumětelství. U Independence Day to je kombinace scénáře nevalné kvality a patriotismu a herectví hlavních představitelů. V Eight Legged Freaks zajímavý moment nenajdete vůbec. Godzilla, těžící ze slavného vzoru, měla scénář více než odbytý. Třinácté patro u nás bylo uvedeno přímo do videodistribuce - do kina bych na něj nešel.

Každý film Rolanda Emmericha je pro diváka trochu sázkou do loterie - a zpravidla se vyplatí počkat na recenze nebo na uvedení do videopůjčoven. Na recenze vlastně ani moc čekat nemusíte - odborníci i jeho divácky nejúspěšnější filmy hodnotí, mírně řečeno, rezervovaně. A ty, které nešetří, jsou na chvostu diváckého zájmu. Mimochodem, o lecčems svědčí i fakt, že na IMDb, obvykle majícím k dispozici spousty snímků, Emmerichovy fotografie nenajdete...