SF spisovatel a žurnalista Charles L. Fontenay se narodil 17. března 1917 v brazilském Sao Paulu americkým rodičům (otec pracoval pro těžařskou společnost a matka byla misionářka). Vyrůstal v Tennesse, kde nakonec založil svou novinářskou kariéru v nashvillském deníku The Tennessean (nastoupil do něho po válce v roce 1946 a aktivně v něm působil až do odchodu na odpočinek v roce 1987). Novinařinou se zabýval již od junáckých let, kdy psal sloupky do skautského občasníku. Během Druhé světové války sloužil v armádě v Pacifiku a poskytoval základní kurzy čínštiny, před svým odjezdem se však oženil s učitelkou Glendou Lucille Millerovou (s tou se ale později rozvedl).

První SF povídku The Disqualified publikoval v magazínu If (1954), rozsáhlejší prací v podobě románu Twice Upon in Time (1958) přílišnou čtenářskou popularitu nezískal. Do začátku šedesátých let následovaly další dva romány. Jak už bývá zvykem k fantastice se opět vrátil až po několika desetiletích novinařiny. V devadesátých letech si v důchodu našel čas a věnoval se tvorbě pro děti v podobě cyklu The Kipton Chronicles. Jedná se o detektivní příběhy o dívence z osídleného Marsu a do roku 1999 jich napsal osmnáct. Koncem devadesátých let a začátkem jednadvacátého století publikoval ještě několik dalších knih, které naleznete i s obálkami zde.

Povídkovou tvorbu shrnul do sbírek The Collected Works of Charles L. Fontenay, Volume 1 (1996) a Here, There and Elsewhen (1998). Mimo žánr pak vydal sbírku filozoficky zaměřených esejí: Epistle to the Babylonians: An essay on the natural inequality of man (1969). V češtině se objevily pouze dvě povídky The Silk and the Song (1956; česky jako Hedvábí a píseň, Ikarie 1/93) a Escape Velocity (1954; česky Úniková rychlost, Ikarie 5/96).

Ze zálib stojí za zmínku znalost Tae Kwon Do, v němž získal černý pásek (třetí stupeň) a do prvního manželství také zájem o hypnózu. V akademických kruzích byl občas mylně nazýván "doktorem Fontenayem" známým jako filozof a životopisec. Ze SF cen získal v roce 1996 cenu D. A. Wollheima a "zlatou kačenu" (Golden Duck) za zásluhy pro dětskou literaturu (1997).

Den po autorově smrti se na stránkách Tennesean.com objevil jeho vlastnoručně napsaný nekrolog. Zůstaly po něm dvě děti (dcera Gretchen of Chattanooga a syn Blake Fontenay) z druhého manželství a jedna vnučka.

Pan Fontenay zemřel 27. ledna 2007 ve věku nedožitých devadesáti let.