19.3.2024 | Svátek má Josef






INTERVIEW: Rozhovor s Jaroslavem Mosteckým

5.11.2007

Jaroslav MosteckýTOPlistJaroslav Mostecký (* 29. 9. 1963, Zábřeh na Morav). Výrazná postava české fantastiky i fandomu. Výborný povídkář a neméně zdatný romanopisec se v poslední době orientuje spíše na fantasy, ale umí i sci-fi a horor. Je ženatý, žije v Šumperku a pracuje ve státní správě. Narodil se roku 1963 v Zábřehu na Moravě. Už od dětství tíhnul ke sci-fi, historii a stejně tak ke psaní. Byl zakládajícím členem dvou sf klubů a dodnes je tam, kde se ve fandomu něco děje. Na conech je vyhledávaným moderátorem a přednášejícím. (zdroj: Ikarie.cz)

Letos jste vyhrál Cenu Akademie sci-fi, fantasy a hororu s novelou Štěňata vlků, jaký jste z toho měl pocit?

Určitě skvělý. Ať je to poprvé nebo popáté, vždycky to udělá radost, a jestli někdy někdo řekl, že ne, tak lže, a kdo lže, ten krade. Navíc antologie Legendy české fantasy editora Ondřeje Jireše, v níž novela vyšla, získala hlavní cenu Akademie – Knihu roku, a jsem rád, že jsem k tomu mohl přispět.

Štěňata vlků jsou součástí sborníku Legendy české fantasy, připadáte si vůbec jako legenda naší fantastiky?

Pozor – v názvu antologie se uvádí fantasy, nikoliv fantastiky. Na legendu české fantastiky mám málo ztrouchnivělý kosti a moc krátké vousy. Pokud ale budeme mluvit o fantasy, tak bez nějaké falešné skromnosti – ano. Byl jsem společně s Jirkou W. Procházkou u toho, když fantasy u nás začínala, shodou okolností jsme se oba zúčastnili už prvního ročníku soutěže O Nejlepší fantasy u nás, a oba jsme u toho dodnes zůstali. Další argument? Byl jsem první u nás, kdo začal psát historickou fantasy pravidelně (ne-li první vůbec, kdo to u nás začal psát vůbec. První v tehdejším Československu byl ale tuším košický autor Jaroslav Lupečka). Jasně, že se proti tomu, co jsem tady teď řekl zase ozvou nějací šťourové, ale ti jsou legendou leda tak pro tři kamarády u stejného stolu.

Archivář Jaroslav MosteckýPoslední román vám vyšel naposledy před třemi lety, kdy se můžeme dočkat vaší další knihy?

Už tak dlouho? Vypadá to, že jsem línej hroch, že jo? Před těmi třemi lety mi nevyšel jen jeden román, ale hned tři. Tak jsem si pak dal asi půl roku odpočinek, a pak v následujícím roce mne dvakrát postihl kolaps počítače. Naučilo mne to sice zálohovat, ale pozdě. Vedle toho, že jsem přišel o kompletní (bez poslední kapitoly) příběh z Orientu, ze 16. století, který právě dopisuji znovu a další z doby temna v našich zemích (který jsem měl alespoň vytištěný), jsem taky přišel o prvních padesát stran dvou dalších příběhů a spoustu věcí, které jsem napsal předtím a nedonutil se to zazálohovat. Pak ještě přišly zdravotní problémy, ze kterých se dostávám už víc jak rok. Takže, ta odmlka fakt nebyla proto, že bych se flákal. Takže další kniha – snad jaro-léto 2008?

V Útesech křiku jste se vrátil zpět k tématu vikingů, čím vás fascinuje vikingská doba a její mýty?

Útesy křiku Jaroslav MosteckýNení to ani tak sama realita vikingů, ale ten báječný pelmel vikingů a Keltů, jejich mytologií. Vztahy, mezi těma dvěma národy, historické souvislosti... Podobný svět se nedá najít všude. Když chcete psát historickou fantasy, musíte si takový svět najít. Takový, aby byl blízký čtenářům, tedy příslušníkům západní civilizace, aby byl dostatečně zásobený mytologickými příběhy, postavami, bestiemi... Před nedávnem se s takovým světem vytasil Ďuro Červenák v Dračí carevně. Jasně - předtím (někdy v roce 1995) napsal z realit kyjevské Rusi Leonard Medek svou báječnou knihu Půlnoční jezdec (podle mne nejlepší českou fantasy, co zatím kdy vyšla), já jsem taky napsal novelu Žabí věž, která vyšla v Písních temných věků, a kde shodou okolností píšu právě o útoku knížete Svjatoslava na Povolžské Bulhary, ale Červenák ten svět našel celý. Rozpřáhl náruč a k vikingům a Slovanům přidal i Ugrofiny, zamíchal to, a upekl skvělý dort. Stručně řečeno - našel svůj svět, který má potenciál. V jeho realitě může stvořit deset trilogií a bez starosti, že by se musel opakovat. Stejně tak naditá potenciálem je doba vikingů na západě. A jejich stopy se nenajdou jen ve Skandinávii, na Islandu, britských ostrovech, nebo v Americe. I u nás třeba. Vrazi tak zvané svaté Ludmily patřili taky k vikingům. Harún ar-Rašíd, známý jako manžel královny Šeherezády, měl například osobní vikingskou gardu, protože nikomu jinému nevěřil...

Vzpomenete si na to, jak jste se k fantastice dostal a kteří autoři vás nejvíce ovlivnili?

Jasně. Byly to dvě věci. Jednak vydání knihy J. M. Trosky Zápas s nebem někdy z roku 1970. Ještě jsem neuměl číst, ale prohlížel jsem si obrázky a bylo to pro mne něco úžasného. Hned potom, co jsem se naučil číst, asi někdy v roce 1972 vyšla v Ohníčku povídka Pátek, už nevím od koho, a o tom, jakou literaturu budu celý život milovat, bylo rozhodnuto.

Jdi a přines hlavu krále Jaroslav MosteckýKdy vás napadlo, že budete psát knihy?

Mě to bralo od malička. První „knihu“, která samozřejmě skončila dopsáním první kapitoly, jsem začal psát už ve druhé třídě. Tak nějak vážněji jsem o tom začal přemýšlet někdy na střední škole, když se mi dostala do rukou kniha Ludmily Vaňkové Král železný, král zlatý, první díl trilogie Lev a růže. Spolu s dalšími dvěma díly Zlá léta a Dědici zlatého krále to pro mne je dodnes největší čtenářský zážitek a připadlo mi tehdy jako skvělý nápad a pateticky řečeno – poslání - psát lidem příběhy.

Co spisovatelské začátky – bylo těžké se prosadit?

Samozřejmě. Nijak nebudu přehánět, ale v té době to bylo daleko složitější než dnes, kdy vychází dva žánrové časopisy, otiskující české autory, spousta různých antologií českých autorů a prakticky se s otištěním dostane na každého, kdo píše aspoň trochu slušně. V té době se člověk musel dostat do podvědomí úspěchy v různých literárních soutěžích, jinak neměl šanci.

Lars, šťavnatá lebka Jaroslav MosteckýVaším nejznámějším dílem je asi trilogie Vlčí věk. Chystáte se v budoucnu vrátit k vikingům a jejich světu?

Ano. Bude to dvoudílný příběh Ragenhildy, kterou jsem ve třetím díle Vlčího věku zanechal uprostřed moře. Snad to stihnu na rok 2009.

Vlčí věk má dva hrdiny – Helgiho Trolla a Leifa Olafssona. Kterého z nich jste měl raději?

Mít jednoho z nich raději... Takhle se to nedá říct. Každý z nich je jiný. Má jiné názory na svět a na to, co bude, až dokončí věc, kterou si předsevzali. Leif je na začátku příběhu mladý kluk, hořící touhou po pomstě a na konci toužící po tom, aby mohl mít vedle sebe svoji Eponu a svého syna. Pomsta, kterou rozjel na začátku, jej však nemilosrdně převálcuje. Na druhém pólu je Helgi, který naopak cítí na začátku odpovědnost za mladého Leifa, a na konci by od něj měl už nejraději pokoj a chtěl by žít svůj život. Mezi oběma je věkový rozdíl a jejich jednání a názory jsou odlišné podle toho. Jak stárnu, je mi pořád víc bližší Helgi.

Prokletí přízračných hřebců Jaroslav MosteckýJaký pocit jste měl, když jste držel v ruce svou prvotinu Jdi a přines hlavu krále?

No, úžasný. Křest tehdy probíhal na Bohemiaconu v Ústí nad Labem. Kmotry byli Jaroslav Velínský a Josef Pecinovský a oba se tam rozpovídali, jak to nemá cenu, psát, protože je za to málo peněz a podobně. A já držel tu knížku a říkal jsem si – no a co! Vydal jsem knížku! Dneska samozřejmě vím, že oba tehdy měli pravdu, ale já to tak pořád vidím z té romantičtější stránky.

Do hororu jste zavítal knihou Čára hrůzy. Netoužil byste si to zopakovat?

V budoucnu se něco chystá. Navíc román (původně novelu, ale nějak mi to narostlo), který právě dopisuji pro Straky na vrbě je svým způsobem taky tak trochu horor, nebo spíš strašidelný příběh.

Conan Vrah králů Jaroslav MosteckýNa svém kontě máte i román o slavném bijci z Cimmerie. Patří Howardův Conan mezi vaše oblíbené postavy? A jak jste se vůbec k psaní Conana s podtitulem Vrah králů dostal?

Ano, mám to rád. Je to skvělé oddechové čtení, jako snad všechno od Howarda. Dostal jsem se k tomu tak, že mi bylo nabídnuto, jestli bych se nechtěl zařadit mezi autory Conana a já bez váhání přikývl. Tomu jsem prostě nedokázal odolat. Je to pro mne čest.

Letos vyjde Vrah králů znovu v edici Pevnost, proč to?

A proč ne? Když jsem dostal nabídku, jestli bych v edici Pevnost nechtěl vydat nějakou svoji knihu v reedici, nabídl jsem Pištce a právě Conana a nakladatel chtěl obě knihy. A o to vydat Conana podruhé neměl zájem jen tento nakladatel.

Pištec Jaroslav MosteckýV edici Pevnost také vyšla reedice vaší knihy Pištec. Máte rád sci-fi?

Ano, samozřejmě. Když je dobrá a stojí za to. Rozhodně mám raději to, co se pod hlavičkou sci-fi psalo dřív. Bradbury, van Vogt, nebo skvělí ruští autoři jako Bulyčov, Strugačtí, Tupicyn.

Co by jste poradil začínajícím autorům?

Pokud mají potenciál psát dobře, tak aby se nenechali otrávit spoustou takových, kteří ten potenciál nemají a právě proto dští jedovatou slinu na všechny ty šťastnější kolem. Když se na tyhle „nekompromisní kritiky“ podíváte zblízka, vždy zjistíte, že to v minulosti zkoušeli sami a bez úspěchu. Na druhé straně bych těm začínajícím vážně radil, aby výtky redaktorů z Ikarie, Pevnosti, editorů antologií, a redaktorů nakladatelství, kteří sakra vědí, o čem mluví, brali vážně. Mně třeba před jedenácti lety ohromně pomohlo několik vynadání od Jaroslava Jirana a dost možná, že bych se bez jeho „verbálních pohlavků“ nedostal tam, kam jsem se dostal.

Sledujete českou fantastiku? Který titul vás nejvíce zaujal?

Sleduji, jasně, i když všechno nečtu. Dlouhodobě mne nejvíc zaujímá Leonard Medek a Vladimír Šlechta. Vyzdvihnu ale relativního nováčka. Jeden z dílů JFK pod názvem Chladná hra napsal Tomáš Němec. To pro mne bylo velmi příjemné překvapení a pokud u toho vydrží, tak to někam dotáhne, kluk jeden.

V současné době se také těší hluboké popularitě fantasy/sci-fi série Agent JFK. Nelákalo by vás si také napsat jeden díl?

Jirka W. Procházka mi už před časem říkal, a už jen kvůli němu bych se do toho třeba pustil, ale teď mám z výše uvedených důvodů děsivý skluz téměř se všemi projekty, takže nepřibírám další.

Ďáblovy dcery Jaroslav MosteckýV současnosti také připravujete novou sérii článků o tajemných místech Země pro magazín Pevnost. Na co se mohou čtenáři těšit? Jak byste čtenáře nalákal?

Celý projekt musel být bohužel posunut na později ze stejných důvodů, jaké jsem uvedl v předešlé odpovědi. Takže alespoň takto bych se chtěl těm, kteří se snad na tuto řadu článků těšili, omluvit. Určitě ale v Pevnosti na stejném místě budou vycházet jiné články, jistě vynikající a zajímavé (např. teď, co píše Františka Vrbenská, je skvělé), a bude tomu tak i nadále.

Jak relaxujete? Máte oblíbené filmy a knihy?

Od dětství (a jak jsem zjistil, mezi našimi autory sci-fi nejsem v tomhle sám) zbožňuji knihy Arthura Ransomea o Vlaštovkách a Amazonkách. Filmy moc „nežeru“. Není to můj způsob relaxu. Ale když, tak seriál Stargate si dost často pouštím pořád dokola.

Jakou posloucháte hudbu?

Jako starý tramp samozřejmě tu, co se hrála u ohňů – trampskou a country... Mám doma taky spoustu CD s keltskou hudbou. Jediným autorem resp. interpretem mimo tenhle rank, kterého poslouchám je Daniel Landa. Jo, a ještě francouzské šansony.

Další rozhovory s autorem: SciFiWorld a Ikarie.

Martin Stručovský










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...