Neviditelný Pes

HUDBA: 15 letních zastavení aneb SF/F prvky na deskách skupiny Queen

20.7.2011

Málokterá hudební formace se opováží vydat jako své řadové album soundtrack k filmu – většinou jde spíše o písničky, které byly použity jako hudební doprovod... Ve Flashi Gordonovi režiséra Mika Hodgese je ovšem hudba integrální součástí celého filmu a queenovské album je tak vlastně zhuštěným audiozáznamem děje celého filmu.

Je léto, okurková sezóna – sice okurku jsem schopen pozřít pouze v rámci Cheeseburgeru v McVýkrmně, ale i tak je možná čas trochu zalovit v hlubinách stojanů na Cdčka a podívat pod trochu jiným úhlem třeba na skupinu Queen a jejích 15 řadových alb a začít na nich hledat stopy science fiction a fantasy:

Queen I (1973): My Fairy King„V zemi kde se rodí koně s orlími křídly a včely nemají žihadla... kde v řekách teče víno a draků je na oblaze jako vrabců... tam žije Král elfů, který vidí věci, které jsou normálním lidem utajené...“ – no to je prostě archetyp pohádkové fantasy jako řemen :-)) Skvělá skladba, plná změn tempa je zahájená úžasným Mercuryho falzetem, a ve skutečnosti to není fantasy :-) ale přirovnání a osobním vyznání o ztrátě a smutku – zlo, které v druhé polovině skladby vysouší moře, vysává magii a barvu z celého světa vygraduje prostým a zoufalým „mother Mercury (...) look what they've done to me I cannot run I cannot hide“.

Queen II (1974): Ogre Battlea zase fantasy, jedna z hudebně nejagresivnějších věcí v repertoáru skupiny navíc ukazuje, jak Mercury uměl dokonale frázovat. Poměrně jednoduchý text (to jsou ty chvíle, kdy si člověk uvědomí, že ani hudebníci ze svobodných kapitalistických zemí často v textech nesdělovali žádná zásadní moudra :-) upozorňuje na to, že za jistých okolností ogři (a nebudu to překládat jako Shre... zlobři :-)) vylezou z té své hory a chvíli tady budou dělat nepořádek. Na desce je také dvouminutová hříčka The Fairy Feller's Master-Stroke, která je celá o tom jak se všichni sešli, aby se podívali, jak jeden skřítek bude o novém Měsíci sekerou rozbíjet ořech... myslete si o tom, co chcete, buď je to totální dvojsmysl anebo je to prostě jen Mercury :-)))

Sheer Heart Attack (1974): Nic, nic, prostě nic :-))

A Night at the Opera (1975): ´39 – konečně scifi, autorem i zpěvákem příběhu o cestě do vesmíru, hledání nových světů a dilataci času je samozřejmě kytarista Brian May (v současné době nyní již opravdu graduovaný astrofyzik). Převážně akustická skladba s countryovým nádechem je v koncepci nejznámějšího alba Queen příjemný uklidněním a odlehčením. Prophet’s Song – patří proroci zkázy do fantastického žánru? Nevím, asi ne úplně, ale Prophet’s Song je podle mne asi nejlepší (s plným respektem k superhitu, který bude hned následovat) věcí, kterou kdy Queen nahráli!!! Bohemian Rhapsody – je prostě FANTASTICKÁ :-))).

A Day at the Races (1976) a News of the World (1977): Vůbec nic, ale deska News of the World má pěkný scifi obal s robotem – jedná se původně o obálku časopisu Astounding Science Fiction z října 1953, kterou její původní autor, americký kreslíř Frank Kelly Freas přepracoval podle přání kapely.

Jazz (1978): Bicycle Race – tato píseň není vůbec o SF/F žánru, spíše o přístupu k životu, na druhou stranu obsahuje nezapomenutelný slogan „I don’t believe in Peter Pan, Frankenstein or Superman“ a navíc někde té samé sloce Mercury opovážlivě tvrdí „Jaws was never my scene and I don't like Star Wars“ – úzkoprsým fanouškům se jistě již otevírá kudla v kapse, my ostatní víme, že to Freddie tak nemyslel, a navíc si rádi pustíme báječný videoklip s nahými cyklistkami, ke kterému se váže pověstná historka o tom, jak produkce vracela půjčená kola a musela jim koupit nová sedla, protože firma odmítla ta jednou použitá vzít zpět, ehm :-))). Don’t Stop Me Now – dynamická skladba s výborným klavírem se ukázala v plné kráse v jedné klíčové scéně znamenité zombie komedie Shaun of the Dead (2004, č. Soumrak mrtvých), a to ji určitě kvalifikuje do tohoto výčtu...

The Game (1980): Kromě jednoho nežánrového draka v názvu písničky (Dragon Attack) opět žádná fantastická stopa.

Flash Gordon (1980; ukázky níže - pozn. redakce): Málokterá hudební formace se opováží vydat jako své řadové album soundtrack k filmu – většinou jde spíše o písničky, které byly použity jako hudební doprovod... Ve Flashi Gordonovi režiséra Mika Hodgese je ovšem hudba integrální součástí celého filmu a queenovské album je tak vlastně zhuštěným audiozáznamem děje celého filmu, za „písně“ se dají označit v podstatě jen závěrečná The Hero a úvodní Flash’s Theme, která byla, mírně zremixovaná a pod názvem Flash, vydána jako singl. K zmíněnému soundtracku mám vcelku speciální vztah, neboť k desce jsem se dostal o několik let dříve než k filmu – čili fantazie měla velké pole působnosti (první polovina osmdesátých let, žádný internet, Železná opona...). Flashe Gordona jako komiksovou postavu jsem v tu dobu sice již znal z jugoslávských komiksů, ale děj filmu jsem se mohl pouze domýšlet. Pro zájemce o výrazné poslechové zážitky bych doporučil hlavně skladbu Crash Dive On Mingo City, která zhruba ve své polovině přináší velmi zajímavý, obtížně identifikovatelný a hlavně nepříjemný zvuk... teprve při prvním shlédnutí filmu jsem pak zjistil, že to je zvuk, který vydává Max von Sydow :-)

Hot Space (1982):  Absence SF/F motivů na této desce mne ušetřila trápení :-) Patřím k těm, kteří pokládají Hot Space za výrazně nejslabší počin v historii Queen a ani brilantní závěrečný duet Mercuryho s Davidem Bowiem Under Pressure s tím nic nenadělá...

The Works (1984): Radio Gaga – hned úvodní skladba (a zejména její videoklip) musí upoutat pozornost každého fanouška fantastiky, klip je postaven na bázi původních záběrů z monumentálního dystopického filmu německého režiséra Fritze Langa z roku 1927 – Metropolis, samotný text je  povedenou tryznou i oslavou rozhlasu jako média. Machines (or Back To Humans) je, podívejte se, v jakém roce deska vyšla, o Skynetu. No, možná tak úplně ne :-)), ale napsat v roce 1984 písničku o tom, jak je svět ovládán stroji, bylo určitě trochu scifi... Na druhou stranu - klip I Want To Break Free sice obsahuje muže převlečené za ženy myjící nádobí, luxující či s fénem v ruce, s fantastikou však nemá společného vůbec nic :-))

A Kind of Magic (1986): Highlander, Highlander, Highlander aneb trochu zmatku nezaškodí... Pokud jsem zmiňoval v popisu desky Flash Gordon, že tu a tam nějaký interpret vydá na jedné desce „písničky“ z filmu... tak A Kind of Magic je skoro takový případ, ale ne úplně... :-). Velká část skladeb z desky zazní ve filmu, který jsem nenápadně zmínil v začátku odstavce, a protože byly Queeny komponovány přímo do děje, tak tam opravdu pasují (Princess Of The Universe, One Year Of Love, Gimme the Prize, Don’t Lose Your Head, Who Wants To Live Forever a A Kind Of Magic). Aby toho nebylo málo, v Highlanderovi najdeme i Hammer To Fall, která je ovšem z předchozí desky The Works. Když už jsme u soundtracků - úvodní skladbou celého alba je One Vision, která se objevila ve filmu Iron Eagle (1986, č. Železný orel) – sice je to zcela mimo žánr, ale hlavní roli tam hraje Louis Gosset, Jr., který se také skrývá za maskou mimozemšťana Jerryho v kultovním snímku Enemy Mine (1985, č. Můj nepřítel). Uff, trochu jsem se do toho zamotal... :-)

The Miracle (1989): The Invisible Mancelá deska The Miracle je podle mého soudu velmi nevyrovnaná, textově vesele paranoidní Neviditelný muž je jinak podivný bastard mezi taneční hudbou a něčím - klip je ovšem situovaný do počítačové hry a nyní, v době 3D digitální animace, je pěkně zastaralý, až skoro perverzně roztomilý.

Innuendo (1991): I’m Going Slightly Mad – jedna z nejzábavnějších skladeb v repertoáru Queen, podpořená výborným videoklipem – tučnáci živí i lidští, opice, banány místo vlasů, čajová konvice místo vlasů – přicházející šílenství má něco do sebe, z klipu by měl radost i Tim Burton. Delilah – co může být víc fantasy než napsat písničku o vlastní domácí kočce, která se zbavuje obsahu svého močového měchýře po celém apartmánu? :-)

Made in Heaven (1995): Posmrtná deska neobsahuje žádné výraznější žánrové elementy, snad kromě malé cesty časem zpět, kdy na konci Mother Love zazní úryvek z jedné z Mercuryho úplně prvních nahrávek – Goin‘ Back z roku 1972...

Pro úplnost je asi třeba dodat, že i některé sólové počiny jednotlivých členů skupiny Queen obsahují různé náznaky cizích světů či pohádkových dobrodružství – už první album bubeníka Rogera Taylora má na svém obalu pěkného a sympatického mimozemšťana :-).

Pro zájemce doporučuji oficiální web skupiny Queen - www.queenonline.com, jeden z výborných fanouškovských webů v češtině je například zde.

Pokud netypické hudební téma nesklidí příliš mnoho negativních ohlasů, příště bych se asi věnoval dystopickému koncepčnímu albu Operation: Mindcrime od americké skupiny Queensryche anebo tvorbě kapely Uriah Heep, kde se to čaroději, kouzly a fantasy obálkami desek jen hemží :-). Na závěr bych ještě připomněl první recenzní  hudební vlašťovku z roku 2007 - na album Magica od skupiny DIO.

Dalmatin


zpět na článek