Do kategorie filmů animovaných spadají filmy kreslené nebo loutkové. Nebudu se rozplývat nad tím, že většina z těchto filmů je ve srovnání s hranými levnější, mohou si dovolit ztvárnit jakékoliv literární předlohy a poslední dobou nejsou určeny pouze pro nejmenší. Tim Burton patří ke jménům, které jsme v uplynulých měsících mohli často slyšet. Podařilo se mu totiž nabídnout divákovi příběh o lásce a smrti, napůl muzikál, napůl horor, přestože za asistence loutkových "herců". Tuto informaci zmiňuji pro úplnost hned na začátku, protože loutky a nezbytné kulisy ve filmu Mrtvá nevěsta jsou tak dobře rozpohybované, nasvícené, že mnozí z diváků mohou nabýt přesvědčení o sledování další z početných počítačových animací.

A v tomto směru skládám Burtonovi a jeho týmu všechnu čest. Hra světla a stínů je přesvědčivější než u klasických hraných filmů, atmosféra jen houstne, reálný zimní svět je plný mdlých odstínů, jako bez života. A v jednom městě se dvě rodiny připravují na svatbu svých ratolestí. Viktoriánská doba a její mravy ožívají.

Tolik zatím k filmu, který zaujal nejen podzimní filmovou kritiku. Téměř všichni se shodují, že je to film skvělý, stejně tak se všichni v názorech rozdělili na dva tábory. Jeden tvrdí, že svůj animovaný počin z roku 1993 Nightmare Before Christmas zdaleka nepřekonal. Druzí jsou opačného názoru. Přesto se s Mrtvou nevěstou objevily komentáře tohoto stylu: "Po velmi úspěšném Nightmare Before Christmas (1993) přichází Tim Burton s dalším podobným animovaným filmem". Trapí mě jedna věc. Proč kritici film srovnávají tímto způsobem, když málokdo z mladších diváků měl možnost Noční můru před Vánoci vidět?

Vyvstává druhá, zdaleka ne však poslední, otázka, proč tomu tak je? Na rozdíl od Noční můry (režie Henry Selick), pro kterou Burton napsal scénář a připravil výtvarnou stránku, Mrtvou nevěstu "pouze" režíroval.

V Noční můře před Vánoci se rozjíždí příběh jiného světa. Světa strašidel z pohádek, která žijí své životy naplněné přípravou na Halloween, ostatně žijí ve stejnojmenném městě. Vrcholnou oslavu každoročně připravuje veselý kostlivec Jack Skellington (přeloženo jako Kostěj). Veselá nálada ho však opouští, protože chce pro příští Halloween zajistit něco originálního, ale veškeré napády aby pohledal. Za hranicemi města náhodou objeví několik podivných dveří ve vzrostlých kmenech stromů. Jedny, s nápisem Vánoce, otevře a dostane se do zázračného světa Santa Clause. Poněkud zvráceným způsobem se rozhodne převzít jeho roli. K tomu připočtěme tajnou lásku sličné, přesto poněkud sešívané, slečny Sally, která nedokáže Jackovi sdělit své city k němu. Mimo poprasku, který ztráta Santa Clause způsobí ve světě lidí, tu působí zlo v postavě strašidelného Boogieho. Neskutečná atmosféra, jímavé písničky a hudba Dannyho Elfmana, silný lidský příběh a spousta legrace, to vše zajistilo Noční můře divácký úspěch. Ostatně rozpočet činil "pouhých" 18 miliónů dolarů a jen v USA film k dnešnímu dni vydělal více než 50 miliónů.

Vraťme se však k Viktorovi van Dortovi a Viktorii Everglotové v Mrtvé nevěstě, kteří se připravují na svou svatbu. Mezi mladými lidmi vykvete láska jako poupátko, bohužel pro nervózního Viktora nedopadne celá svatební zkouška podle jeho představ. Nešťastný ze zklamání, které všem způsobil, se potuluje po lese a přeříkává si svůj svatební slib. Když tu najednou se ze země vynoří okouzlující mrtvá nevěsta Emily. Viktor se jako správný člověk vyděsí a po nezdařeném pokusu o útěk omdlí. Probuzení není šokem pouze pro Viktora, ale také pro diváka. V paralele na svět živých je svět mrtvých místem veselé hudby a ostrých, sytých barev. Děj se poté drží předpokládaných kolejí, ve kterých se Viktor snaží vrátit zpět do světa živých, Emily se vyrovnává s hořkou chutí odmítání, Viktorie se strachuje o Viktora a navíc ji rodiče nabídnou náhradního ženicha lorda Barkise. Vše se blíží k vrcholnému finále, které nám připraví minimálně jedno nečekané, závěrečné překvapení.

Rozpočet k Mrtvé nevěstě činil 30 miliónů, přičemž v současnosti vydělala celosvětově přes 113 miliónů mrtvých prezidentů. Zajímalo by mě, za kolik vznikalo neméně geniální Fimfárum. Proč však všichni tak urputně přirovnávají tyto dva zcela odlišné filmy? Pominu-li několik faktů, podle kterých nejspíš všichni srovnávají. Burton, láska, loutky a hudba.

Bezesporu nelze upřít, že Burton má své vize a ty také dokáže protlačit a uskutečnit. U Noční můry je podepsán režisér Henry Selick. Oba pánové jsou kamarádi ze školy a Burton režii Selickovi přenechal (plné tři roky pak tento pán dával loutky do pohybu). Napsal pouze příběh. Minulý rok se velkolepě vrátil a kromě Mrtvé nevěsty (režie spolu s Mikem Jonsonem) natočil také Karlíka a továrnu na čokoládu. Zde si můžeme všimnout, že na obou scénářích se podílel John August. Zdá se mi, že Burtonova sláva (ačkoli má na kontě několik slušných trháků) je zbytečně nadhodnocována a jsou opomíjeni další lidé.

V obou příbězích hraje velkou roli nenaplněná láska. Přesto zde nalezneme jasné rozdíly. Zatímco Jack je ponořen do své práce a přehlíží Sally, Viktor a Viktorie jsou zasaženi šípem Amorovým, aby sice každý sám, nakonec přesto společnými silami, stanuli bok po boku, opět spolu. Ale zamyslíme-li se, shledáním končí všechny příběhy o lásce. Jacka bych srovnával s tragickou postavou Emily, která pochopí Viktorův stav až na konci, takže chudák divák není ušetřen milostné tragiky (zvlášť, když Emily působí přitažlivěji, než-li Viktorie - doufám, že alespoň zde se mnou souhlasíte).

Noční můra se mohla pro mnoho dětí stát skutečnou noční můrou, protože loutky jsou velice bizarní ve všech směrech a dokonce si většina z nich zachovává tykvovitý tvar, narozdíl od Mrtvé nevěsty, kde postavy spíše připomínají Burtonův krátký film Vincent (nemyslím si, že by to byla čistě náhoda). Na obou filmech se určitě podepsala také doba tvorby, přeci jenom se mi Nevěsta jevila vizuálně lépe provedena. To také souvisí s mimikou postaviček (a rozhodně i vyššími náklady). Zajímalo by mě (a nejenom mě), jaké jsou rozměry loutek, protože kulisy obou filmů působí velkolepě a pokud by loutky dosahovali jednoho metru, nedovedl bych si představit všechnu tu práci s jejich rozpohybováním.

Poslední kapitolou, která se skutečně pojí k obou filmům, bude bezesporu hudba Dannyho Elfmana. Můra byla pojata rozhodně jako muzikál, takže většinu času naplňují songy, což u spíše hororové Nevěsty není tak výrazné. V obou případech vás však písničky, sunoucí děj kupředu, naladí a po temnějších scénách také zbaví tísnivého pocitu. Texty písní se v originálním znění vykazují téměř poetickou hrou se slovy.

Oba filmy stojí za to vidět a udělat si na ně vlastní názor, rozhodně si však nemyslete, že vás shlédnutí jednoho z nich zasvětí do kouzla druhého.