Ráno jako každé jiné, Pomněnka peče, Šubrt, Krasoň a Mucha vstávají, někdo křepce a někdo těžce. A kdo bude mít dneska narozeniny? To se teprve ukáže. Pak všichni odjedou do práce, jen Pomněnka doma pozametá.

Pomněnka je krásná jako panenka, protože je panenka. Mucha je odrbaný plyšový medvěd, Krasoň marioneta a Šubrt je hrouda plastelíny a místo nosu má tužku. Domovem je starý kufr na půdě, kde odložené harampádí žije novým životem – například taková krabička od zápalek se stala kamny. A Na půdě je celovečerní animovaný film Jiřího Barty, autora Krysaře a Zaniklého světa rukavic. Tentokrát žádné volné pásmo kratších filmů – Česká republika má klasický dlouhometrážní, po okénku animovaný, snímek.

Příběh je poměrně jednoduchý, jde o klasickou dobrodružnou výpravu, kdy síly zla v čele s bronzovou Hlavou unesou Pomněnku a její přátelé se vydají na pouť za její záchranou. Co již klasické není je svět půdy, kde jezdí vlak po nakreslených kolejích, oblaka jsou z polštářů a suitu nepřátel představují i svraštělé brambory. Tento svět má svá pravidla a svou logiku odvozenou od dětské imaginace a hry se starými předměty. A tak je divák okouzlován originálními nápady, děti se bojí v temných koutech půdy a doufají, že záchranná výprava dobře dopadne. Možná ještě nechápou totalitní manýry bronzové busty, ale to, že jde o padoucha poznají hned. Pro dospělý doprovod je zde místo popkulturních vtípků připraveno něco delikátnějšího a citovějšího – nostalgická výprava do dětských let, spojená se vzpomínkami na předměty z jejich mladí, které se stávají náhle součástí báječných vynálezů od vlaku po letadlo. Věci na půdě jsou staré, oprýskané, ale mají své kouzlo, zvlášť pokud ožijí pohybem. Přiznávám, že když jsme poprvé viděl fotografie poněkud ošklivých hlavních hrdinů, měl jsem jisté pochybnosti, nakolik půjde držet palce postavám jako z vetešnictví, ovšem jak se daly do pohybu, skepse šla stranou a nahradily je sympatie k svérázným figurkám a jejich zvyklostem a charakteristikám. Jedinou drobnou výtku bych měl k Šubrtové sólové výpravě, která je ve vyprávění několikrát poněkud upozaděna a oproti mému očekávání nevedla k výraznějšímu rozuzlení.

Technicky film kombinuje klasickou animaci neživých předmětů s originálními ručně kresleným střípky – takto jsou dělány například odrazy postav v zrcadle nebo v oknech. Kromě toho je zde i občasný vstup živých postav, ať už jde o lidi nebo zvířata, případně o kombinaci herce a animace v případě zlé Hlavy. Ve skutečnosti je zde poměrně rozsáhle využita digitální technologie, ale velmi staromilským způsobem, hlavně k retuši, úpravám, klíčování reálných a animovaných obrazů, tedy velmi skrytým způsobem – můžete jen hádat, která jediná postava je plně digitální.

Takže jestli chcete někdy vidět Bartův vysněný projekt, celovečerního Golema, tak ho podpořte návštěvou tohoto snímku (pokud nemáte přebytečné miliony, na přímou podporu). Nebo běžte do kina proto, že Barta právě natočil výborný film, to je taky docela dobrý důvod. Tohle je totiž náš Příběh hraček a s tím zámořským se může směle srovnávat, tak jak to, že byl, sakra, sál kina o premiérovém víkendu poloprázdný.

V kinech od 5. března 2009.

Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?
(Česká republika 2009)
Režie: Jiří Barta
Scénář: Edgar Dutka, Jiří Barta

Na půdě - trailer