18.10.2021 | Svátek má Lukáš






FILM+LITERATURA: James Monaco: Jak číst film. Svět filmu, médií a multimédií

23.2.2006

 

Dostali jsme odkaz na zajímavou knihu, která určitě potěší všechny, kdo se zajímají o film nejenom jako o pohyblivé obrázky na plátně či na obrazovce, ale zařazení filmu do kontextu kultury či o technickou stránku filmové tvorby, o dějiny filmu či o filmovou teorii a kritiku. Dále uvedený text je autorovou předmluvou ke druhému rozšířenému a dopracovanému vydání - to první bylo z roku 1977 a určitě si dovedete představit, jak se od té doby podoba filmového průmyslu i kontext filmu ve společnosti změnil. Na závěr je připojený souhrn obsahu knihy, dávající alespoň základní představu o šíři témat, kterými se zabývá. (Za upozornění děkujeme Milanu Stopovi z Warner Bros.)

Jak číst film. Svět filmu, médií a multimédiíPředmluva k druhému vydání knihy Jak číst film

Je opravdu nutné učit se, jak číst film? Zjevně kdokoli s minimální inteligencí a starší čtyř let může - víceméně - pochopit základní obsah filmu, nahrávky, rozhlasového nebo televizního programu, a to bez jakéhokoli zvláštního tréninku. Přitom právě proto, že média tak blízce napodobují realitu, daleko snadněji je vnímáme, než jim rozumíme. Film a elektronická média během uplynulých osmdesáti let drasticky změnily způsob, jak vnímáme svět (a sebe samotné), přitom až příliš přirozeně přijímáme ohromná kvanta informací, která nám doručují v masivních dávkách, aniž bychom se ptali, jak nám sdělují to, co sdělují. Jak číst film je esej o chápání tohoto stěžejního procesu - v několika rovinách.

Především film a televize jsou všeobecná média komunikace. Působí zde jistá základní zajímavá pravidla vnímání: kapitola 3, Jazyk filmu: znaky a syntaxe zkoumá mnoho těchto konceptů. Na pokročilejší rovině je film zjevně sofistikované umění - možná nejdůležitější umění dvacátého století - s dosti komplexními dějinami teorie a praxe. Kapitola 1, Film jako umění, naznačuje, jak lze film zařadit do spektra tradičnějších umění; kapitola 4, Stav dějin filmu, se pokouší o stručný průzkum vývoje filmového umění; kapitola 5, Filmová teorie: forma a funkce, zkoumá některé hlavní teoretické vývoje uplynulých sedmdesáti pěti let.

Film je médium a umění; ale je to také ojedinělá, velmi komplexní technologická záležitost. Kapitola 2, Technologie: obraz a zvuk, je - doufám - srozumitelný úvod do podivuhodné vědy filmu. Ačkoli film je dominantní, vývoj elektronických médií - nahrávek, rozhlasu, kazet, televize, videa - v tomto století probíhal paralelně s růstem filmu. Vztah mezi filmem a médii je každým rokem silnější; kapitola 6 nastiňuje obecnou teorii médií (tištěných i elektronických), probírá stejně komplexní technologii elektronických médií a končí přehledem dějin rozhlasu a televize.

Jak můžete z tohoto náčrtu pochopit, struktura knihy Jak číst film je spíše globální než lineární. V každé ze šesti kapitol bylo záměrem pokusit se vysvětlit, jak na nás film působí psychologicky, jak nás ovlivňuje politicky. Přitom k těmto dvěma stěžejním otázkám lze přistupovat z mnoha úhlů. Jelikož většina lidí uvažuje o filmu především jako o umění, začal jsem tímto aspektem. Bez určitých znalostí technologie je obtížné pochopit, jak se toto umění vyvíjelo, kapitola 2 tedy bezprostředně navazuje probíráním filmu z hlediska technických věd. Jakmile chápeme postupy, můžeme začít objevovat, jak film funguje jako jazyk (kapitola 3). Jelikož praxe předchází (a měla by předcházet) teorii, dějiny filmového průmyslu a umění (kapitola 4) zde předcházejí jeho intelektualizaci (kapitola 5). Uzavřeme otevřením záběru tak, abychom film viděli v širším kontextu médií (kapitola 6).

Tento sled mi připadá nejlogičtější, ale čtenáři mohou právě tak dobře začít dějinami nebo teorií, jazykem nebo technologií. Tato kniha byla vlastně uspořádaná způsobem, aby jednotlivé oddíly bylo možné číst nezávisle, v jakémkoli pořadí. (To má místy za následek duplicitní výklad, za což prosím o vaši shovívavost.) Mějte prosím také na paměti, že jakákoli práce tohoto druhu má sklony spíše vysvětlovat než prostě popisovat zkoumaný komplexní fenomén. Na následujících stránkách se probírají stovky analytických konceptů, ale prosím čtenáře, aby je považovali jen za to, čím jsou - koncepty, analytické nástroje - spíše než za dané zákony. Studium filmu je vzrušující, neboť se neustále vyvíjí. Doufám, že Jak číst film je knihou, s níž lze polemizovat, diskutovat o ní a používat ji. Při jakémkoli pokusu o porozumění jsou otázky obvykle důležitější než odpovědi.

Jak číst film je výsledkem deseti let strávených hlavně uvažováním, psaním a mluvením o filmu a médiích. Na následujících stránkách jsem se snažil vyjádřit několik myšlenek o filmu a televizi a zjistil jsem, že mě nanejvýš udivuje množství otázek, na které je stále třeba odpovědět. Z Dodatku II získáte jasný pocit, že množství práce už bylo vykonáno (hlavně v uplynulých deseti letech); ještě mnohem více zbývá udělat. Kdyby Jak číst film obsahovalo všechen materiál, který jsem původně zamýšlel, mělo by encyklopedickou délku; nyní je to řekněme vydatný, nicméně stále štíhlý úvod. Stále více mám pocit, že filmy je nutné chápat v kontextu médií obecně - vlastně bych se odvážil tvrdit, že filmy je nejlepší považovat prostě za jeden stupeň pokračujících dějin komunikací. Tento koncept zavádí kapitola 6. Některé další materiály v tištěných i elektronických médiích najdete v Chronologii.

Ještě několik poznámek: bibliografické informace, které nejsou v poznámkách pod čarou, najdete v příslušném oddílu Dodatků II. (Filmy jsou uváděné pod českými distribučními názvy, případně v doslovném překladu; původní názvy najdete v rejstříku filmů.)* V případě, že reprodukované fotografie jsou přímo zvětšená filmová okénka, je to uvedeno v popiskách; ve většině ostatních případů jde o reklamní fotografie a v drobnostech se mohou odlišovat od skutečných záběrů ve filmu.

Jsem skutečně velmi zavázán mnoha lidem, kteří pomáhali nejrůznějšími způsoby. Jak číst film by nikdy nebylo napsáno, nebýt mé neocenitelné zkušenosti při vyučování na New School for Social Research. Děkuji Allenu Austillovi, že mi to umožnil, Reubenovi Abelovi, že dal v roce 1967 příležitost mladému učiteli a Wallis Osterholzové za její neutuchající povzbuzování a nezbytnou pomoc. Jsem obzvláště vděčný svým studentům na New School (a City University of New York), kteří - ačkoli o tom možná nevědí - mi dali přinejmenším tolik, kolik ode mě dostali.

V nakladatelství Oxford University Press jsem měl také obzvláštní štěstí. Redaktor John Wright svou inteligencí, porozuměním a humorem nezměrně přispěl k úspěchu, jemuž se tato kniha může těšit. Ellen Royerová pomohla dát rukopisu, který mohl být živý, ale rozhodně byl roztahaný a náročný, patřičnou formu. Dana Kasarsky pečlivě navrhla design knihy a účinně se vypořádala s nesčetnými problémy, jaké taková komplexní grafická úprava vyžaduje. Ellie Fuchsová, Jean Shapirová a redaktor James Raimes byli neustále a spolehlivě nápomocní. Curtis Church dohlížel na produkci druhého vydání s trpělivostí a velkou péčí. Díky všem.

David Lindroth nakreslil téměř čtyřicet diagramů a myslím si, že jeho práce značně přispívá k působivosti této knihy. Podle mého názoru jsou značně kvalitnější než srovnatelné ilustrace tohoto druhu. David nejen převedl moje čmáranice do smysluplných konceptů, také značně přispěl k jejich realizaci. Jeho přínos je neocenitelný.

Dudley Andrew a David Bombyk četli rukopis a pečlivě a mimořádně podrobně jej okomentovali. Jejich poznámky mi nesmírně pomohly. Za přečtení rukopisu a další komentáře chci také poděkovat Kentu R. Brownovi, Paulu C. Hillerymu, Timothymu J. Lyonsovi a Sreekumaru Menonovi.

William K. Everson, Eileen M. Krest a můj bratr Robert Monaco poskytli cenné informace, které jsem sám nebyl schopen objevit, stejně jako Jerome Agel, Stellar Bennett (NET), Ursula Derenová (BBC), Kozu Hiramatsu (Sony), Cal Hotchkiss (Kodak), Terry Maguire (FCC), Joe Medjuck (University of Toronto), Alan Schneider (Juilliard) a Sarah Warnerová (I.E.E.E.). Mnoho díků míří i k nim.

Cenné podněty pro toto přepracované vydání mi mezi jinými poskytli Marc Fürstenberg, Claudia Gorbmanová, Annette Insdorfová, Bruce Kawin a Clay Steinman.

Penelope Houstonová ze Sight and Sound a Peter Lebensold z Take One mi velkoryse povolili čerpat z materiálů, které původně vyšly v jejich časopisech.

Konečně děkuji své ženě Susan Schenkerové, která četla a okomentovala rukopis, probírala se mnou těžkosti, pomohla napsat Dodatky a udělala toho ještě mnohem více. (Poděkování je vždy jen takovým chabým odrazem skutečných pocitů.)


Obsah knihy Jak číst film

ÚVOD
Předmluva k druhému vydání

1 FILM JAKO UMĚNÍ
Povaha umění
Způsoby pohlížení na umění
Spektrum abstrakce
Mody rozpravy
"Rapports de production"
Film, nahrávky a ostatní umění
Film, fotografie a malířství
Film a román
Film a divadlo
Film a hudba
Film a environmentální umění
Struktura umění

2 TECHNOLOGIE: OBRAZ A ZVUK
Umění a technologie
Technologie obrazu
Zvuková technologie
Objektiv
Kamera
Filmový materiál
Negativy, kopie a generace
Formát
Zrno, šířka a citlivost
Barva, kontrast a tón
Zvuková stopa
Postprodukce
Střih
Míchačky a postsynchrony
Zvláštní efekty
Optické efekty, laboratoře a postprodukční studia
Video a film
Projekce

3 JAZYK FILMU: ZNAKY A SYNTAXE
Znaky
Fyziologie vnímání
Denotativní a konotativní významy
Syntaxe
Kódy
Mise-en-sce`ne
Obraz okénka
Diachronní záběr
Zvuk
Montáž

4 STAV DĚJIN FILMU
Kino/film/kinematografie
"Kino": ekonomika
"Kino": politika
"Film" - estetika
Vytváření umění - Lumie`rové versus Mélie`s
Němý celovečerní film - realismus versus expresionismus
Hollywood - Žánr versus auteur
Neorealismus a poté - Hollywood versus svět
Nová vlna a třetí svět - zábava versus komunikace
Postmoderní pokračování: demokracie, technologie, konec filmu

5 FILMOVÁ TEORIE: FORMA A FUNKCE
Kritik
Básník a filozof - Lindsay a Münsterberg
Expresionismus a realismus - Arnheim a Kracauer
Montáž - Pudovkin, Ejzenštejn, Balázs a formalismus
Mise-en-sce`ne - neorealismus, Bazin a Godard
Film mluví a jedná - Metz a současné teorie

6 MÉDIA: V CENTRU UDÁLOSTÍ
Komunita
Tisk a elektronická média
Technologie mechanických a elektronických médií
Rozhlas a nahrávky
Televize a video
"Vysílání" jako obchod
"Televize" jako umění
"Televize" jako virtuální rodina

7 MULTIMÉDIA: DIGITÁLNÍ REVOLUCE
Digitální revoluce
Mýtus multimédií
Mýtus virtuální reality
Mýtus kyberprostoru
Co zbývá udělat?

I FILM A MÉDIA: CHRONOLOGIE
Do roku 1895: Prehistorie
1896-1915: Zrození filmu
1916-1930: Němý film, zrození rozhlasu a zvukového filmu
1931-1945: Zlatá doba Hollywoodu a rozhlasu
1946-1960: Nástup televize
1961-1980: Mediální svět
1981-současnost: Digitální svět

II LITERATURA O FILMU A MÉDIÍCH
Část 1: Základní literatura
Část 2: Další informace

REJSTŘÍKY
Rejstřík českých názvů
Rejstřík původních názvů
Rejstřík jmenný
Rejstřík věcný


James Monaco: Jak číst film. Svět filmu, médií a multimédií
překlad: T. Liška a J. Valenta
Albatros, 2006
740 str., 145x205mm, 1. vyd., pevná vazba, 499 Kč

redakce














Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...