Jihokorejským filmem Oldboy natočeným v roce 2003 se jako červená nit táhne téma pomsty. Pomsty syrové a brutální, pomsty za zmarněný život.

Hlavní hrdina (mimochodem ne příliš sympatický člověk, který pije více, než je zdrávo, bije svou manželku a policistům nadává do debilů) je uvězněn v hotelovém pokoji. Neví proč, neví kde se nachází, neví jak dlouho bude vězněn. Jeho jediným pojítkem s vnějším světem je televize, kterou může neomezeně sledovat – tak má alespoň hrubou představu, kolik měsíců (a let) jeho věznění uplynulo. Nijak fyzicky nestrádá – není mučen, má pravidelnou stravu, je pravidelně stříhán.

Po patnácti letech trvání svého věznění je hlavní hrdina propuštěn na svobodu – s dostatkem peněz a s mobilním telefonem, jehož prostřednictvím se s ním spojí jeho věznitel a učiní mu nabídku, kterou nelze odmítnout: buď hlavní hrdina do pěti dnů uhodne, proč byl vězněn, a v tom případě věznitel spáchá sebevraždu, nebo důvod svého věznění hlavní hrdina v určeném termínu neodhalí, a pak rukou věznitele zemře hrdinova nová přítelkyně.

Hlavní hrdina napne všechny své síly k odhalení důvodu svého uvěznění i k nalezení věznitele, jemuž se chce za patnáct zmarněných let svého života pomstít. Postupně tak odkrývá mozaiku přinášející šokující odhalení. Hlavní otázka totiž není o tom, proč byl hlavní hrdina uvězněn (alespoň ne výlučně), ale o tom, proč byl po patnácti letech svého věznění propuštěn – bylo to proto, že trest byl již dostatečný, nebo proto, aby věznitelova pomsta byla dovršena?

Samozřejmě že příčinou hrdinova uvěznění je příkoří, jehož se dopustil v dětství na vězniteli – a to příkoří s fatálním následkem.

V tomto okamžiku však režisér Park počne rozplétat a divákovi předkládat morální dilemata spojená s hlavními aktéry. A právě v nastolení těchto morálních dilemat je obrovská síla filmu – ostatně jimi se výrazně liší od jiných filmů zobrazujících tématiku pomsty.

Bylo skutečně příkoří, jehož se hlavní hrdina v dětství na vězniteli dopustil, natolik závažné, aby odůvodňovalo trest v podobě patnáctiletého uvěznění? Nepodílel se na fatálním následku věznitel dokonce ještě více než hlavní hrdina? A jak se na tomto fatálním následku podílelo okolí obou aktérů? Má za těchto okolností věznitel právo na pomstu? Pokud ano, byla jeho pomsta přiměřená? A byla-li jeho pomsta nepřiměřená, má hlavní hrdina právo na adekvátní odplatu? A nejsou nakonec těmi skutečnými a jedinými oběťmi celého konfliktu osoby stojící mimo něj?

Hustá atmosféra, jíž se film vyznačuje, uspokojí i diváka, který se soustředí pouze na téma pomsty. Pokud se však divák pokusí rozplést naznačená morální dilemata, film se pro něho stane mimořádným zážitkem. Pravda je, že po shlédnutí filmu je strašně složité říci, kdo z hlavních aktérů je viník a kdo je oběť, a odpověď na tuto otázku neusnadňuje ani nejednoznačný závěr filmu. Nechtěl-li ovšem režisér naznačit, že odpověď na tuto otázku je vedlejší, a že hlavní otázkou, na kterou se film snaží odpovědět, je (jak je ve filmu několikráte citováno): „I když jsem ničema horší než zvíře, copak nemám právo na život?“

Quentin Tarantino se měl o tomto filmu vyjádřit takto: „Ten film je tarantinovštější než cokoli, co jsem kdy natočil já sám“. To však není pravda. S Tarantinem má film společné pouze téma pomsty, jinak je však daleko sofistikovanější než cokoliv, co kdy v minulosti Tarantino natočil.

Hororový thriller Oldboy vydal Filmhouse a na stáncích se objevil v úterý dne 17.3.2009.

Oldboy (Old Boy); Jižní Korea, 2003 režie: Chanwook Park
hrají: Min-shik Choi, Ji-tae Yoo, Hyae-jung Kang

Oldboy - trailer