Kdo neviděl – neuvěří, kdo viděl – nezapomene.

Italský horor z roku 1987 Vražední ptáci je počínaje topornými hereckými výkony přes logické lapsy, úděsné masky a zmatený děj neskutečným blábolem bez hlavy a paty.

Skupina vysokoškolských studentů (jeden z nich nosí pořád sluchátka na uších a kýve hlavou v rytmu hudby, jiný z nich se ve volném čase baví vytvářením přisprostlých počítačových animací) dostane grant za účelem hledání vzácného ptáka – datla černobílého. Na jejich vědecké výpravě (která spíše připomíná dovolenou) je doprovází řidič plnící současně úkoly ochranky, který umí výborně hrát na foukací harmoniku. A ještě se k nim přidá hezká novinářka.

Vzácného datla černobílého však nehledají v nějakých tropických pralesích nebo džungli, ale v Louisianě. Přesto se ztratí. Když pak naleznou v lese zrezivělý automobil a v něm ohnilou mrtvolu, vylekají se, ale ne natolik, takže když opodál padnou na opuštěný dům (v němž však v umyvadle normálně teče voda a ve sklepě je funkční generátor na výrobu elektrického proudu), rozhodnou se v něm přenocovat.

A pak k tomu dojde. V noci se v domě začnou objevovat tvorové – dvounožci velikosti člověka, kteří začnou členy vědecké výpravy jednoho po druhém likvidovat. Masky těchto tvorů jsou úděsné – zpočátku jsem se dle názvu filmu domníval, že by se mohlo jednat o gigantické zmutované ptáky jako výsledek nějakých genetických pokusů, ale až v závěru filmu (i s ohledem na zmínku o duších, které nenaleznou pokoje) vyjde najevo, že se jedná o zombie.

Rovněž způsoby likvidace jednotlivých členů vědecké výpravy jsou svérázné. Na pošetce uvedený reklamní slogan „atmosférická italská brutalita“ vůbec neodpovídá ději filmu. Jeden z členů týmu uhoří v rozlitém benzínu – zcela zjevně dle záběru kamery jsou plameny před ním a nikoliv kolem něho, navíc není jasné, jak k zapálení benzínu došlo. Další oběti jsou vesměs oněmi tvory vytahováni z místností či auta, přičemž záběry kamery se nesoustředí na jejich fyzickou likvidaci, ale na jejich třepotající se ruce či nohy. Jeden z posledních členů výpravy je zabit tak, že se mu řetízek, který má kolem krku, zamotá do generátoru a zaškrtí jej.

Teprve v závěru filmu (pokud se jej dočkáte v relativním duševním zdraví) se ukáže, že tyto události souvisí se zločinem, ke kterému v tomto domě došlo před dvaceti lety.

Problémem tohoto filmu není to, že vykrádá své slavnější předchůdce. Jeho problémem je to, že to činí neskutečně diletantským způsobem. Děj je zmatený a nelogický, masky by se hodily spíše na maškarní ples do Horní Dolní než do hororu, nehledě na to že ona „atmosférická italská brutalita“ se vůbec nekoná.

Film Vražední ptáci vydala Řitka video a na stáncích se objevil ve středu dne 14.1.2009.

Vražení ptáci (Killing Birds), Itálie, 1987
režie: Claude Milliken = Joe d’Amato
hrají: Robert Vaughn