Globálně rozhodně nelze říci, že by DVDedice zásobovala český filmový trh divácky příliš přitažlivými filmy. Orientace na americkou produkci vesměs béčkové či céčkové úrovně asi pro náročnějšího diváka není to pravé ořechové.

Shora uvedené konstatování však neplatí pro prosinec 2008, kdy tato edice uvedla na tuzemský trh několik filmů vzniklých v zemích severní Evropy, a to filmů rozhodně ne špatných. Protože některé z nich obsahují fantastické prvky, stávají se zájmovými i pro fanoušky fantastiky. Jedním z takovýchto filmů uvedených v prosinci 2008 DVDedicí na tuzemský trh je duchařský horor Cecilie.

Duchařské filmy mají v kategorii hororů nezastupitelné místo. Typická pro ně je především absence násilných či brutálních scén, zpravidla nelze hovořit ani o přílišné akčnosti. Většinou se pohybují v oblasti náznaku, kdy autoři nechávají pracovat divákovu fantazii, která ony „lekací“ scény dotáhne do konce. I když náměty duchařských hororů bývají různé, tématem řady z nich bývají případy násilných trestných činů, kdy pachatelé zůstávají neodhaleni (či potrestány jsou osoby nevinné), s čímž se duchové násilně zemřelých nehodlají smířit. Zjevují se proto senzitivním osobám, nechávají jim různá znamení, aby pak ve finále filmu bylo za vydatné pomoci těchto duchů zlo potrestáno.

Do této oblasti duchařských hororů lze řadit velké hollywoodské filmy (Pod povrchem; Téměř dokonalý zločin; Gothika) a i řadu filmů japonské produkce (Kruh; Temná voda). Tyto filmy bývají i divácky široce akceptovatelné, protože zřejmě jednak plně splňují onen morální imperativ o tom, že nakonec je zlo vždy potrestáno, a možná i proto, že v řadě diváků podporují naději o tom, že smrtí nic nekončí.

Dánský duchařský horor Cecilie má všechny atributy žánru. Mladá začínající učitelka mající již v minulosti psychické problémy související mimo jiné i s tím, že před dvěma roky byla údajně znásilněna (ač objektivně vyšetřování žádné znásilnění nepotvrdilo) začne ve svém novém působišti trpět podivnými představami – vidí osoby a slyší hlasy, a to vše se točí kolem záhadné vraždy mladé dívky, k níž došlo před více než dvaceti lety. Tyto její představy ji přivedou až na psychiatrii, kde však nalezne podporu ve svém ošetřujícím lékaři, který je ochoten připustit, že hlavní hrdinka není psychicky nemocná a že jí uváděné představy a halucinace mohou mít reálný základ ve skutečných událostech. Oba společně pátrají na základě indicií vyplývajících z představ hlavní hrdinky, a nakonec odhalí pravdu nejen o onom starém zločinu, ale zabrání i jeho zopakování.

Tedy nic nového pod sluncem. Autoři se námětově zjevně inspirovali filmem Gothika – i ve filmu Cecilie je velký prostor věnován právě psychiatrickému prostředí a možné duševní chorobě, kterou hlavní hrdinka trpí. Dusné vězeňské prostředí Gothiky je však ve filmu Cecilie nahrazováno prostředím školy, v niž hlavní hrdinka učí. Autoři filmu se nemohou opírat o herecké hvězdy, bombastické triky či nákladné exteriéry – z nouze se tak stala ctnost a autoři filmu dosahují tísnivosti výrazně komornějšími prostředky – film se odehrává v několika málo místnostech. Na celkovém tísnivém vyznění se silně projevuje velice střídmá práce s hudbou – převážná část filmu není podmalovávána hudbou, ta zaznívá převážně pouze v „lekacích“ scénách, čímž umocňuje jejich působení na diváka.

Film Cecilie není žádnou hvězdou žánru, je ale poctivým řemeslem, které žádného fanouška duchařského hororu neurazí. Navíc je důkazem toho, že dobré fantastické filmy nemusí vznikat jen ve filmařsky známých zemích.

Cecilie (Cecilie), Dánsko, 2007, 93 minut
hrají: Sonja Richter, Anders W.Berthelsen, Lars Mikkelsen

Trailer k filmu.

Ukázka z filmu s angl. titulky.