„Nestačí vidět, abyste uvěřila. Chce to věřit, abyste uviděla.“

Čas od času se na stáncích objeví mimořádně dobrý fantastický film, který výrazně převyšuje průměrnou kvalitu, s níž se u příbalů na stáncích setkáváme. A minulý týden v pátek se právě takovýto mimořádný film na stáncích objevil.

Mexicko-španělský duchařský horor Sirotčinec z roku 2007 obsahuje všechny ingredience, které u duchařského hororu očekáváme.

Sedmatřicetiletá Laura i s manželem a adoptovaným synem Simonem se po letech vrací na místo, kde prožívala šťastné okamžiky svého dětství – do nyní již opuštěného sirotčince na pobřeží. Zakoupila jej jako zchátralý objekt a má plán, jak jej zrestauruje a znovuzprovozní pro osamělé děti.

Simon se však brzy po nastěhování do domu začne chovat podivně – hraje si s neviditelnými kamarády. Laura i její muž tomu zpočátku nepřikládají příliš velkou důležitost, ovšem postupem doby se jeho chování stává stále zvláštnější. Zvláště oblíbenou hrou, kterou si Simon se svými neviditelnými kamarády hraje, je stopovaná. Syn jde po náznacích a stopách, které mu jeho tajemní kamarádi připravují, až nakonec nalezne něco svému srdci milého.

Jednoho dne se však Simon ztratí.

Zoufalá Laura s manželem po něm pátrají, pátrá po něm policie, Laura dokonce využije služeb média (výborná Geraldina Chaplin), ale vše je marné. Při svém pátrání však Laura zjišťuje o domě stále nové a nové skutečnosti, na jejichž podkladě začne vidět synovo hraní si s neviditelnými dětmi ve zcela novém světle. Navíc i ona sama začne mít podivné vidiny.

Nakonec ve svém zoufalství po ztraceném synovi přistoupí Laura na hru oněch neviditelných kamarádů, a zahraje si s nimi hru na stopovanou.

Film Sirotčinec není mimořádně dobrý proto, že by byl novátorský. Naopak – vše v tomto filmu použité už tady bylo. Starý dům, tajemná úmrtí v minulosti, vrzající dveře a okna, hra světel a stínů.

Mimořádně dobrým jej dělá to, jak jednotlivé ingredience filmu jsou přesně vyváženy. Při jeho shlédnutí jsem si nemohl nevzpomenout na duchařský horor Ti druzí. Oba filmy mají ohledně působení na diváky mnoho společného včetně závěrečné silné pointy. Ve filmu Sirotčinec sice tato pointa není tak neočekávaná, přesto však při ní zamrazí. Možná ale že závěr filmu (trvá celkem 100 minut) je přeci jenom příliš natahován, takže ona silná pointa přichází nikoliv za pět minut dvanáct, ale něco po dvanácté.

Ději filmu náležitě koresponduje i hudba Ferdinanda Vélasqueze– je zajímavé, kolik strachu, stísněnosti či hrůzy lze vyjádřit za pomoci smyčcových nástrojů.

Režisér Bayona hraje s divákem do jisté míry nefér hru – mrtví malí sirotkové, to je něco, co zapůsobí na city. Ale nutno dodat, že Bayona drží režisérské otěže pevně v rukou, takže film nikdy neklesne na úroveň sladkobolné limonády.

Duchařský horor Sirotčinec vyšel jako příbal Blesku a na stáncích se objevil v pátek 6. listopadu 2009.

Sirotčinec (El orfanato); Mexiko, Španělsko; 2007
režie: Juan Antonio Bayona

hrají: Belén Rueda, Fernando Cayo, Roger Príncep, Mabel Rivera, Geraldine Chaplin