Duchařina ve své nejryzejší kvalitě.

Stará chátrající nemocnice Mercy Falls před uzavřením, v níž je funkční pouze v prvém patře umístěné dětské oddělení, na kterém je hospitalizováno osm pacientů. Nervově labilní mladá sestřička Amy nastoupivší na toto oddělení poté, co prodělala psychické trauma. A duch malé holčičky (nebo někoho jiného?) přebývající v již dávno uzavřeném druhém patře.

Jen toto postačuje režiséru Balagueró k sestavení nádherného a přesvědčivého duchařského filmu, od něhož se divák neodtrhne.

Duchařské příběhy v té či oné formě zpravidla jen variují základní dějové schéma: duch tragicky zahynuvšího člověka se zdržuje na určitém místě a z nějakého důvodu se zjevuje živým. Nějaká větší nebo zásadnější inovace tohoto základního dějového schématu v podstatě není možná, a tak u duchařských filmů ani tak nezáleží na ději jako na atmosféře, jakou vyvolávají.

A film Nepřemožitelné zlo má atmosféru skvostnou a výstavní. Po pomalejším rozjezdu začíná atmosféra postupně zcela nenápadně houstnout, až vše vyvrcholí v bombastickém a na mé gusto až v příliš destrukčním finále – i když pravdou je, že po komorním pojetí více než ¾ filmu jeho závěr je ve své bombastičnosti překvapující. A navíc se nedočkáme typického hollywoodského happy endu.

Za zmínku stojí také nádherná hudba Rouge Baňose, která tak souzní s dějem filmu, že ji divák téměř nevnímá a začne ji postrádat až tehdy, když náhodou nezní.

Klady filmu zcela převýší některé jeho nedostatky. Jedná se zejména o leckdy toporné herecké výkony (zvláště představitelka hlavní role Calista Flockhart ztvárňující sestřičku Amy jako „diblíka“ na svou roli nestačí) či podivné dialogy (je ovšem otázkou, nakolik se na jejich vyznění podílí nekvalitní překlad):

„Nevím, jestli je to správné. To jsou tajné dokumenty.“
„Mně je to fuk.“
„Tak jo.“

Se jménem španělského režiséra Jaume Balagueró jsem se poprvé setkal na Festivalu fantazie v Chotěboři v roce 2007 nebo 2008, kdy v bloku Studny byla promítána jeho „zombijárna v přímém přenosu“ [Rec]. Tehdy jsem byl tímto filmem nadšen. Mé dojmy z filmu Nepřemožitelné zlo jsou obdobné.

Do jisté míry nepochopitelné (kromě snahy co nejvíce zvýšit zisk) jsou pro mě marketingové tahy vydavatelských firem. Pokud film v originále nazvaný Frágiles (v angličtině Fragile)vychází v češtině pod názvem Nepřemožitelné zlo, je tento název přinejmenším zavádějící – onen bludný duch nemající klid totiž primárně není zlý, ale nešťastný. A to nechávám zcela stranou reklamní poutač na pošetce: „Kosti se budou lámat a poteče krev“. Ve filmu sice dojde ve dvou případech ke zlomenině kostí, to je však vždy zobrazeno naprosto decentně a neutrálně. A krev teče ve filmu pouze v jediném případě, a to když se špatně napíchne žíla.

Duchařský horor Nepřemožitelné zlo vydala Europe Production a na stáncích se objevil ve čtvrtek dne 27. 8. 2009.

Nepřemožitelné zlo (Frágiles); Španělsko; 2005 (další info)
režie: Jaume Balagueró
hrají: Calista Flockhart, Richard Roxburgh, Elena Anaya, Colin McFarlane