Mnohé toto dílo svádí ke srovnávání s Pánem prstenů. Prosím, nedělejte to. Ač jsou předlohami obou filmů knihy vzniklé v jedné přátelské komunitě spisovatelů - jazykovědců, už tyto předlohy neměly tak úplně stejného adresáta. A u filmů je patrně záměrně tento rozdíl cílových skupin ještě zdůrazněn.

Letopisy Narnie jsou totiž zcela jednoznačně určeny dětem. Dětští hrdinové vystavení neobvyklému stresu rozdělení rodiny způsobenému válkou a následnou evakuací dětí z bombardovaného Londýna řeší nejprve normální problémy sourozeneckého soužití či přizpůsobení se novým podmínkám. Teprve při hře náhodně objevený průchod skříní je zavede do zázračného světa Narnie. A tady ke svému údivu zjistí, že jsou považováni za její předurčené zachránce a vládce. K problému přistupují rozdílně podle svého věku, povahy a postavení v rodinné hierarchii, tedy od vysloveně dětsky naivního nadšení Lucinky přes ublíženě sobecký postoj Edmunda až po pubertálně zodpovědné chování Zuzany a Petra. S výjimkou Edmunda jsou předem dány i charaktery nejen sourozenců Pevensieových, ale všech postav. Zkrátka kdo je zlý, je zlý pořád a ti dobří také dobrými zůstávají. Přímočarost Edmundova prozření je tak jasně směrována především k mladším dětem.

Přímá linka děje předlohy dovolila převést knihu do filmové podoby bez nutnosti podstatného krácení, vynechávek a změn, bylo na to ovšem potřeba práce čtyř scénáristů. Už v předloze mi vadila názornost a prvoplánově předkládaný výchovný cíl, jako by záměr dodat čtenářům - a teď i divákům - jednoznačné a zřetelné morální ponaučení byl nadřazen všemu. Ať se na mě kdo chce zlobí jak chce, ale z každé scény na mě hrozí výstražně vztyčený ukazováček: "Nesmíš být sobecký!" "Nesmíš být neposlušný!" "Ne abys ostatním ubližoval!" a hlavně "Neztrácej víru!"

Tím ovšem nechci říct, že jsou Letopisy Narnie špatným filmem, jenom já nejsem ten správný divák, který s pootevřenou pusou a očima dokořán hltá výtvarně povedené představení. Protože po této stránce opravdu není téměř co vytknout. Volba představitelů byla přesná: blonďatý modrooký William Moseley jako Petr je typově i chováním tak trochu Mirek Dušín, Edmund Skandara Keynese je jeho barevným negativem, Lucinka Georgie Henleyové má správnou dávku dětské roztomilosti a Zuzana ztvárněná Annou Popplewellovou předvádí přesně namíchanou směs mateřsky ochranitelského chování a rozhodnosti, ale přesto neztrácí dětskou naivitu. Zdaleka nejlepší volbou byla Tilda Swintonová. Její Bílá čarodějnice přesně ví, co chce, a neváhá k dosažení svého cíle použít jakýchkoli prostředků, podlost a zradu nevyjímaje. To, jak dokáže mlčky stisknout rty a zapíchnout do protivníka pohled, vyzní mnohem děsivěji než scéna plná násilí a krve.

Z kouzelných tvorů vzniklých kombinací herce a animace, jako kentauři, minotauři, faunové, mi povedenější vycházejí ti dvounozí. Celkově prý je mnohem složitější animovat čtyřnohé tvory, natož tedy tvory se šesti končetinami. Kentauři se mi možná právě proto zdají nevyvážení v proporcích mezi koňskou a lidskou částí. Čarodějčin trpaslík zřejmě vznikl mechanickým zmenšením dospělého herce, což je vidět ve scénách, kdy se pohybuje mezi nezmenšenými postavami - jeho tenké nožičky v těchto chvílích působí legračně. Animovaná zvířata, ať už skutečná, (bobři, lišky, vlci) nebo bájná (gryfové, fénixové a jiné bytosti), působí věrohodně, jen nechápu, proč bobři - i když mluvící - nepoužívali k běhu všechny své končetiny, ale brodili se sněhem po dvou.

A ještě dvě věci, které jasně směrují tento film především k působení na menší děti:

Scéna Aslanova sebeobětování na mě působila jako stylizovaný výjev z mateřské školy, kde se parta spratků vysmívá svému lepšímu spolužákovi a paní učitelka je k tomu ještě podněcuje. Aslan je potupen, spoután a zabit, ale nevydá přitom ani vzdech a ze smrtící rány neteče krev.

Stejně tak celá vrcholná bitevní scéna je nesmírně dramatická, emotivní a dokonale vystihující tvrdost boje a přitom se rovněž obejde bez jediné kapky krve, pokud nepočítám rozražený Edmundův ret - ale ten měl už před bitvou.

Záměrně se vyhýbám posuzování filozofického vyznění a jeho výkladům. I když nejsem věřící, křesťanský kulturní základ mi nikdo neodpáře. Ale právě protože nejsem věřící, nemám přílišné pochopení pro zcela nepokrytou propagaci jakéhokoliv náboženství, ať už se jedná o křesťanství, islám, buddhismus, animismus či nějaké jiné. Nechám tedy toto hodnocení na jiných.

Celkově však můžu říct, že Letopisy Narnie jako film se povedly a pokud je posuzujete z hlediska skupiny, které jsou určeny, pak je úspěch nemůže minout. To se také od začátku jejich promítání potvrzuje.