„Představte si, že jste malí, ztratíte se v lese a v hlavě máte piliny...?“ Jan Svěrák se po trochu rozpačitých „Vratných lahvích“ vrací na plátno s filmem naprosto odlišným, jak od své předchozí tvorby tak celkové kinematografii na (minimálně) české úrovni.

Spolu s plyšovým medvídkem Kukym se vydáváme na cestu do dětské fantazie, do zvláštního světa na okraji lidské kultury, do světa, který kvůli své velikosti můžeme klidně v lese přehlédnout. Šestiletý Ondra, který trpí astmatem, kvůli kterému plyšová hračka Kuky musí z domu, nám je vypravěčem medvídkova dobrodružství, které zažívá při cestě domů, ať už je skutečné nebo pouze vymyšlené.

Zatímco pasáže ze „skutečného“ světa obsahují neumělé dialogy a hereckými výkony to taky zvlášť nejiskří, fantazijní svět to plně kompenzuje. V něm totiž platí dětská logika. Když ve skutečnosti cítíme, že při jízdě autem je okolní vzduch chladný, tak ve světě Kukyho začne rovnou padat sníh. Loutky se nemusí na nic a nikoho ohlížet, a tak vzniká prostor pro spoustu bláznivých hlášek a vtipný dabing - Macháček jako „záporák“ Anuška je nepřekonatelný! Škoda, že druhá polovina filmu už ztrácí dech a dospělý divák ji vnímá jako víceméně  prvoplánovou. Samotné finále, kdy se oba světy prolnou, je sice silné, ale možná trochu uspěchané. Všechny zmíněné dějové nedostatky ale bohatě vyvažuje stránka výtvarná.

Zpracování filmu je velmi originální. V době, kdy největším lákadlem jsou filmy ve 3D, natočené s nejšpičkovější technikou, přichází „Kuky“ na obraze stoprocentně placatém. Místo složitých počítačových figurek se ve filmu setkáme s loutkami, které byly voděny stejně, jako je vidíme se hýbat na plátně. Pouze vodící drátky byly retušovány počítačově. To ovšem neznamená, že je snímek divadelně statický! Naopak obsahuje spoustu vydařených akčních scén. Podobu loutkám vtiskl výtvarník Jakub Dvorský, zakladatel proslulé společnosti Amanita Design, která se proslavila hrami Samorost a Machinarium. Velmi zdařilý je i soundtrack skoro neznámého skladatele Michala Novinského.

Režisér na besedě po předpremiéře řekl, že si původně film představoval jako relaxaci, srovnatelnou s natáčením „Ropáků“ nebo „Jízdy“. Nakonec se ale rozpočet vyšplhal na 40 milionů a nešlo rozhodně o žádné „válení se v lese s maňásky“ a náročnost natáčení přirovnává k trikovému „Tmavomodrému světu“.

Zkrátka a dobře „Kuky se vrací“ je výjimečným počinem, který lze srovnávat i s Cameronovým „Avatarem“. Zatímco „Avatar“ nás vybízí k návratu do kina na planetu Pandora, Kuky naopak k návratu do přírody, do vlastních vzpomínek a fantazií. Jan Svěrák také nepostavil vše na nejdražší technologii, která bude za chvíli stejně o mnoho dál, ale na svěžím a přesto poetickém hravém podání, které jen tak nezestárne. Takže ať už je vám sedm nebo sedmdesát, nebojte se jít na film o červeném medvídkovi! :)

Kuky se vrací (Kooky; recenze Františka Fuky)
Dobrodružný
Česko, 2010, 95 min
Režie: Jan Svěrák
Hrají: Ondřej Svěrák, Zdeněk Svěrák, Oldřich Kaiser, Kristýna Nováková - Fuitová, Filip Čapka, Jiří Macháček, Jiří Lábus, Petr Čtvrtníček, Pavel Liška