Celý nápad Terminátora, jednoho z nejslavnějších filmů osmdesátých let, vznikl v hlavě Jamese Camerona. Poté, co ho producenti odstřelili z pozice režiséra nízkorozpočtového hororu Piraňa 2, pobýval ve svém hotelovém pokoji v Římě bez naděje a bez peněz.

Ležel v posteli a měl horečku. Během noci se s potem na čele probudil, protože se mu zdál hrozivý sen. Před očima mu vyvstal obraz robota s ocelovou kostrou, kterému ohnivě planuly oči. Na tento výjev navázaly další – ten samý robot plazící se po ztrátě své dolní poloviny po zemi a natahující své pařáty po pronásledované oběti. To vše se prolínalo s obrazy apokalyptické budoucnosti, kde je zemský povrch dlážděn lebkami.

Když se Cameron poté dostal se štěstím zpět do USA, začal si svoje poznámky nahrávat na diktafon. Svojí noční můru si Cameron nenechal pro sebe a svěřil se s ní svým dvěma nejbližším kamarádům – Williamu Wisherovi a Randy Frakesovi. Společně začali pracovat na krátké synopsi. Při rozvíjení opustil Cameron myšlenku zasadit celý příběh do budoucnosti, protože by to bylo finančně neúnosné. Přenesl tak příběh do současnosti a obohatil ho tak ještě o motiv cestování v čase. Název Terminátor si Cameron vypůjčil od svého japonského kamaráda Takaa, který pojmem „Terminator City“ označil Los Angeles, když mu tam při dopravní nehodě zdemolovali automobil.

Věc se pohnula dopředu, když se do věci vložila Gale Anne Hurd, schopná produkční s kontakty na důležitých místech. To ona koupila od Camerona první draft scénáře (za jeden dolar!) a spolu poté zašli do společnosti Orion, kde měla Hurd díky Rogeru Cormanovi, svému bývalému zaměstnavateli, dobré kontakty. Orion v té době byla celkem úspěšná společnost s pověstí otevřít měšec mladým talentům. Jistou dobu jí to vycházelo, stála za úspěšnými filmy jako RoboCop, Mlčení jehňátek a Tanec s vlky, v polovině devadesátých let však po několika hubených letech musela prodat své akcie MGM.

Orion uvolnil na Terminátora něco přes šest miliónu dolarů, a tak se mohlo začít s přípravami. Scénář, který z Cameronovy synopse rozepsal do dialogů William Wisher (Randy Frakes ho poté zpracoval jako novelu), byl koncipován tak, aby ho všichni potencionální uchazeči o režii předem odmítli a film mohl režírovat Cameron sám. Riskantní tah Cameronovi vyšel a s producentkou Gale Anne Hurd, svojí budoucí (dočasnou) ženou, se stal Jim hlavním hybatelem celého projektu.

Důležitým krokem bylo obsazení titulní role. Cameron měl představu o tom, že Terminátor musí vypadat na první pohled jako obyčejný člověk. Anonymní tvář, která vystoupí z davu, a zastřelí vás než stačíte zareagovat. V jednu chvíli se dokonce uvažovalo o O.J.Simpsonovi, bývalém hráči amerického fotbalu a začínajícím herci, poté se však Cameron nadchl pro Lance Henriksena, známého už z několika filmů Rogera Cormana. Henriksen původně nebyl příliš nadšen, Cameron mu však poslal skicu, kde je jedna polovina jeho obličeje překryta známou umělou lebkou, a bylo rozhodnuto.

Teď už zbývalo jen přesvědčit lidi v Orionu. Cameron a Hurd oblékli Henriksena do motorkářského mundůru a vyslali ho jako předvoj na setkání s producenty. Když Henriksen přišel do jednací místnosti, všichni se vylekali a začali volat ochranku. Teprve když po chvilce se smíchem vkročil do místnosti i Cameron, oddechli si. Lepší přesvědčovací metodu Jim vymyslet nemohl.

Teď když měli obsazeného Terminátora, začali se poohlížet po představiteli Kylea Reeseho, jeho filmového protivníka. Kdosi se o této roli zmínil Arnoldu Schwarzeneggerovi, který po několika marných pokusech prorazil Barbarem Conanem, po úspěšné kariéře v kulturistice i do filmu. Cameron ale Schwarzeneggera do filmu nechtěl, nebyl mu sympatický. Přesto souhlasil s osobním setkáním, na které ovšem šel s úmyslem vyprokovat hádku či rvačku a Arnolda tak znechutit.

Co se ale nestalo, Cameron a Schwarzenegger si okamžitě padli do oka. Během rozhovoru Arnold navrhl „A co kdybych zkusil hrát Terminátora?“ Cameron byl zpočátku nedůvěřivý, ale Arnold ho tak dlouho přesvědčoval, až Cameron kývnul „Dobře, můžeme to zkusit“, aniž by se jednalo o prázdnou frázi. Svoji novou dohodu stvrdili vykouřeným doutníkem, ze kterého Camerona ještě dva dny poté bolela hlava.

Když poté Cameron nakreslil skicu, kde místo Henriksenovy půlky dal Arnoldovu, nebylo pochyb, že mají nového Terminátora. Zbývalo překonat poslední dvě překázky – Lance Henriksena přeobsadit do jiné role (zahrál si nakonec detektiva Vukoviche, jednoho z vyšetřujících na policejní stanici) a přesvědčit Arnoldova agenta, že tato role padoucha s 18 větami a s minimální účastí na plátně neznamená konec vycházející akční hvězdy.

Muselo ovšem začít nové hledání herce pro roli Reeseho. V konkursu si nejlépe vedl Michael Biehn, který nejvíce odpovídal představě tvůrců o sympatickém, neakčním hrdinovi. Cameronovi se ale nelíbil jeho jižanský přízvuk, protože měl představu, že během války v budoucnosti se veškeré rozdíly mezi přízvuky ztratí. Biehnův agent sice zpočátku nechápavě kroutil hlavou „Jaký přízvuk?!“, poté ale svolil s tím, aby se jeho klient účastnil menšího jazykového cvičení.

Posledním důležitým obsazením byla stěžejní role Sarah Connor. Cameron byl fascinován prvním Vetřelcem, kde se z původně nenápadné ženy stane rázná bojovnice, podobným vývojem proto projde v Terminátorovi také Sarah. Nakonec vyhrála Linda Hamilton, která vedle vyfoukaných vlasů a ideálního kukuče „holky od vedle“ projevila velké nadšení s Cameronem pracovat.

Start natáčení byl naplánován na léto 1983, ale kde se vzal, tu se vzal, najednou se zjevil producent Dino De Laurentiis, a oháněl se smlouvou, ve které se Arnold Schwarzenegger zavazuje v co nejbližším období natočit pokračování Conana. Pár týdnů před natáčením tak štáb přišel o hlavní hvězdu. James Cameron si však prosadil, že Arnolda nepřeobsadí a začátek natáčení posunul o devět měsíců.

Zatímco se Ničitel Arnold oháněl v divočině mečem, pracovali intezivně tvůrci triků. Odklad natáčení jim tak přišel vhod, mohli se soustředit na dobré naplánovaní. Cameron od Cormana přivedl spoustu nadšenců, kteří za minimální peníze dokázali předvést na plátně cokoli. Jejich práci koordinoval Cameron osobně, sám také pracoval na všech záběrech, kde měly triky být.

Trikařský tým je tak vedle Arnolda a Jima třetím pilířem, na kterém Terminátor stál. Lidé z Fantasy Two pod vedením Gene Warrena Jr. a Joe Vyskocila vytvořili dokonalé miniatury strojů bojujících v budoucnosti proti lidskému odporu. Velikost stíhaček „LZ“ (Lovci-zabijáci) a obrovských chodících mašin byla ve skutečnosti jen několik decimetrů. Lebky, kterými stroje vydláždily zemský povrch, byly vyrobeny ze sádry a žádná z nich nebyla větší než jeden centimetr.

Hlavním hrdinou byl však Terminátor a tak Cameron věnoval maximální pozornost právě tvorbě jeho endoskeletonu a také maskám, zdůrazňujícím, jak se „opotřebením“ kostra odhaluje. Vyhlédnutým specialistou byl Dick Smith, později Oscarem oceněný za Amadea, ale když si vyslechl režisérovu představu, doporučil někoho jiného – svého kamaráda Stana Winstona. Ten podle Cameronových návrhů sestrojil několik kusů Terminátora (od modelu v životní velikosti až zvětšené modely pro záběry očí). Také si vzal na starost Arnoldův obličej, podle kterého vyrobil identickou kopii použitou pro dnes již legendární oční operaci.

Když si Arnold prohlížel jeho skicy, nemohl uvěřit, že něco takového půjde. Winston mu oponoval „Jistěže to půjde. Ale bude to trvat hodně dlouho“. Svoje výhrůžky splnil, a tak se Arnold musel po jistou dobu na několik hodin svěřit do péče maskérů, aby mu jeho zranění namalovali na obličej.

Samotné natáčení bylo poznamenáno tím, že produkce neměla příliš peněz na rozhazování. Točilo se většinou v noci, kdy už byly ulice prázdné a nemuseli tak dělat složité uzavírky. Ve dne se točilo jen minimum scén, a pokud tomu tak bylo, dávali si filmaři velký pozor, aby je nechytla policie. Scéna, kdy Terminátor rozbíjí sklo u automobilu, se natočila během chvilky: Arnold se rychle převlékl do svého kostýmu (s výztuhou), převedl svůj výkon a za pár minut už po produkci nebylo ani vidu ani slechu.

Někdy však byla úspora až nebezpečná. Do některých čtvrtí Los Angeles se policisté neodváží ani během dne, natož aby tam několikačlenný štáb točil zběsilé automobilové honičky. Fascinace chudinskými čtvrťemi se odrazila i v záběrech z budoucnosti, kde špinavé úkryty povstalců připomínají židovské ghetto.

Pro herce bylo natáčením opravdovou zkouškou ohněm a jediný, kdo si nestěžoval, byl Schwarzenegger. Arnold byl během náročných scén ve svém živlu a většinu kaskadérských výkonů zahrál sám bez dubléra. S Cameronem neustále probírali podobu Terminátora – jeho robotickou chůzi a především jeho žraločí pohyby hlavou. To všechno Arnold hrál s radostí, jenom kouř vycházející z jeho obleku se mu příliš nelíbil. Cameron se mu zřejmě chtěl pomstít za ten oběd.

Michael Biehn se o natáčení nijak nezmiňoval, ale vzhledem k tomu, že se na čas stal Cameronovým dvorním hercem (hrál ve Vetřelcích i v Propasti), byl zřejmě s Cameronovým perfekcionismem spokojen. Hůře na tom byla Linda Hamilton, na kterou byl Cameron velmi tvrdý, což těžce nesla. Obzvláště když si pár dnů před začátkem natáčení poranila těžce koleno a všechno běhání musela absolvovat s velkým sebezapřením.

Z minima maximum, to bylo Cameronovo heslo, a tak není divu, že jeho tvrdá disciplína nebyla příliš populární a po čase mu vysloužila přezdívku „Železný Jim“. Hustou atmosféru odlehčoval především Arnold, který se projevil jako nevyčerpatelná studnice velmi sprostých vtipů.

Nestěžovali si snad jen trikaři, Cameron měl k jejich povolání velkou úctu, ostatně býval jedním z nich a na triky velmi sázel. Nevymohl si sice, aby byl při výbuchu použitý skutečný truck (modelu ovšem na první pokus upadla kolečka a tak se náročná exploze točila dvakrát), za to si prosadil dodatečné scény z budoucnosti, kde proti sobě bojují stroje a lidé, i když už rozpočet málem prorážel strop.

S pěnezi byl vůbec problém, ale filmařům se dokonce naskytla šance vydělat si pár dolarů navíc. Z obyčejné restaurace vytvořili diskotékový klub Technoir (odkaz na noir), který mezi komparsem vzbudil takové nadšení, že jednu chvíli uvažovali, zda ho neprozovat dále a neinkasovat peníze. Nakonec se rozhodli tuto šanci nevyužít a místo, kde Terminátor poprvé dostihne pravou Sarah Connor, tak vešlo ve známost jen jako virtuální filmová kulisa.

Po tříměsíčním natáčení se Cameron zavřel do střižny, a začal tvrdě pracovat na finální podobě, zároveň však už psal scénář k Vetřelcům. K Terminátorovi měl už hotovy téměř všechny stránky, jedna mu však stále chyběla – hudba. Po krátkém váhání se rozhodl pro Brada Fiedela, ale ihned uťal jeho vizi monumentální hrdinské hudby. Měl představu o naprostém opaku, Fiedel tedy nakonec použil jako základ pro soundtrack tlukot mechanického srdce Terminátora a nervy drásající syntetyzátory.

Když Cameron finální podobu představil producentům, nemohla se většina ubránit zklamání. Stěžovali si, že je tam málo světla, chtěli ustřihnout konec v lisu a požadovali méně záběrů z budoucnosti. Nejvíc Camerona uzemnilo, když nemohli pochopit, jak může být takový film nazýván jako sci-fi, když se neodehrává v kosmu a nejsou tam žádní mimozemšťané.

Cameron se však zatvrdil a řekl, že na svém filmu nezmění ani metr. A jelikož měl silnou vyjednávající pozici, a Terminátor producenty zas tolik peněz nestál, nakonec mu ustoupili. Velkou satisfakcí pro Camerona tak byly nejenom velmi pěkné finanční výsledky (v USA film utržil tehdy nezanedbatelných 28 miliónů dolarů), ale především velmi pochvalné kritiky, korunované hlavní cenou na mezinárodním festivalu sci-fi v Torontu.

Terminátor katapultoval jeho a především Arnolda Schwarzeneggera do první ligy, kde se oba drží až dodnes. Velkým překvapením pro ně bylo, když se diváci s Terminátorem ztotožnili a učinili z něj jednu z nejzásadnějších filmových postav posledních dvaceti let. Není divu, že od samého počátku vyžadovali pokračování. Od myšlenky k činům to však trvalo šest let....