Neil Gaiman je na vrcholu kariéry a jeho hvězda září tak jasně, že už to jasněji nejde. Takový pocit mám už delší dobu. A přesto mi pan spisovatel stále znovu dokazuje, že to tak není.

Během jednoho roku se dostal do kin nejen film, u kterého se podílel na scénáři (Beowulf), ale navíc i první celovečerák podle jeho knihy. Na příští rok se chystá další podle Koraliny a věřím, že inscenace Amerických bohů a Anansiho chlapců na sebe nenechají dlouho čekat.

Hvězdný prach klame tělem – jak se ostatně stalo u fantasy velkofilmů poslední doby zvykem. Celý film hýří barvami a dýchá pohádkovou atmosférou, ale pohádka to není ani zdaleka. A pokud je, tak v mé divácké zkušenosti první, která začíná tím, že dívka zatáhne chlapce do kočáru za jediným, zcela evidentním účelem - zplodit s ním potomka (no dobře, možná si i trochu užít). Následuje typická nine months later scéna. A to je jen začátek scénáristicko-režisérského tažení proti žánrovým klišé a to nejen těm z pohádky, ale i z fantasy.

Celý film je plný bestiálních mordů, zvířecích střev a poměrně dost otevřených sexuálních narážek (např. Bernard proměněný v ženu, se zájmem zkoumající vlastní poprsí a obtěžující hlavní hrdinku). Ostatně jednou z nejlepších scén filmu je podle mě geniálně zahraný travesti tanec Roberta de Nira. Co se týče obou hlavních hrdinů, měl jsem pocit, jakoby, trochu nadneseně řečeno, nemysleli po celý film na nic jiného než na to, jak se spolu nakonec vyspí.

Vtip, ač tvořící jednu z nejpodstatnějších součástí díla, je do něj přimíchán s mistrovským umem. Tvůrci se pokud možno vyhýbali otevřeně komediálním scénám a dávali přednost jemným náznakům a hře se slovy. Ani jednou se vám tak nestane, že byste smíchy spadli ze židle, ale na druhou stranu mi žádný vtípek nedrhl a rozhodně jsem z filmu necítil snahu pobavit za každou cenu.

Hudba Ilana Eshkeriho nijak nevybočuje ze standardu, na který jsme si u fantasy velkofilmů zvykli, což ale není na škodu, protože onen průměr je dnes velmi vysoko a tvůrci nám podsouvají opravdu kvalitní orchestrální hudbu, takže se k soundtracku nepochybně vrátíte v nejeden zimní večer.

Jedna věc je pro mě na Hvězdném prachu jedinečná. Zatímco většinou stojí knižní předloha ke svému filmovému zpracování téměř v opozici a fanoušci jednoho mají spoustu důvodů nadávat na fandy druhého, Stardust je první film, ze kterého mám pocit, že se svojí předlohou symbioticky prorostl. Nepochybně je to zásluha především Neila Gaimana, ale i Matthew Vaughn jako režisér si zaslouží potlesk za zvolený přístup k látce.

Když jsem odcházel z kina, říkal jsem si, že příběh spadlé hvězdy Yvaine a zpočátku bláhového mládence Tristana je konečně kompletní. Postavy knihy se filmem staly plastičtější, získaly smysl pro břitký humor apod. Sám děj se stal mnohem dynamičtějším.

Kniha pak dodává gaimanovskou poetiku a zážitek neskutečné relaxace a duševního klidu, jaký sebelepší film nikdy nepřinese.

Samozřejmě se s tím váže jeden nedostatek, a to ten, že bez znalosti předlohy zůstane divákovi spousta vrstev skryta a celý film se tak propadá o něco blíže k šedivému průměru.

Nakonec ještě pochvala hereckým výkonům. Role všem sedly, slizouni byli slizcí tak akorát, naivní hrdinové se tvářili jako štěňátka… a přitom se nakonec z jediné postavy nevyklubalo to, čím se zdála být na začátku. Což se také jen tak nevidí.

Jako film samotný je Stardust nadprůměrnou popcornovou zábavou spíše pro odrostlejší mládež, pokud ho budete sledovat se znalostí předlohy, můžete k hodnocení směle přičíst dalších deset procent.

Hodnocení: 75 %.

Hvězdný prach (Stardust)
Fantasy / Romantický / Dobrodružný
Velká Británie / USA, 2007, 128 min
Režie: Matthew Vaughn
Hrají: Charlie Cox, Claire Danes, Robert De Niro, Michelle Pfeiffer, Ricky Gervais, Nathaniel Parker, Sienna Miller, Jason Flemyng, Peter O'Toole, Ian McKellen, Rupert Everett, Sarah Alexander, Jake Curran