Určitě se mnou budete souhlasit, že nezávislé filmy (alespoň na Hollywoodu) mívají daleko větší uměleckou hodnotu a divákovi sice nepřinášejí množství digitálních efektů, přesto daleko větší zážitek. Často se na takových filmech podílí několik zemí, zvlášť pokud jsou výpravné a potřebujete na ně více peněz. Ačkoli mi není úplně jasné, jak se v tomto staroanglickém eposu mohlo utopit šedesát miliónů dolarů, musím uznat, že to byl celkem hezký film, kterému bohužel k dokonalosti chybělo několik nedomyšlených maličkostí.

Dříve než se na film podíváte, zkuste si opatřit únorovou Ikarii 2006, neboť v ní naleznete článek Františky Vrbenské, který poutavě převypráví obsah hrdinského mýtu Béowulf, čímž vám objasní zásahy scénáristy (Andrew Rai Berzins) a režiséra (Sturla Gunnarsson), likvidující ve filmu veškeré fantastické prvky. Věřte mi, bez základních znalostí legendy, vám, tento snímek může přijít až příliš zmatený a nudný.

Příběh začíná tam, kde velkého polodivokého chlápka zabije parta mužů ve zbroji, ale ušetří malého chlupatého kluka Grendela, čímž se ztotožníme s tragickým osudem, který chlapce/trolla postihne. Přeskočíme několik let. Vypravěč nám líbivým hlasem řekne několik slov, z vody se vynoří hrdina Béowulf, pokecá s rybářem a nechá diváka přemýšlet nad tím, jak dokázal v kroužkové zbroji, v chladných severských vodách plavat dva dny. Mezitím vyrostlý troll Grendel pomstí smrt svého otce a naočkuje dávku trudomyslnosti do duše stárnoucího krále Hrothgára (Stellan Skarsgard), tož když si někdo poradí s menší armádou, pak byste také nebyli zrovna nadšeni.

Příběh máme nalinkován a smutně vzpomínáme na úchvatného Conana, jehož začátek vás nenechá vydechnout, na rozdíl od B&G. Hrothgár samozřejmě požádá o pomoc bijce Béowulfa (Gerard Butler - docela se těším na jeho roli krále Leonidase ve filmu 300), jenž není pouhou mlátičkou, ale naopak velice moudrým a rozvážným idolem ženských srdcí. Do děje podstatně zasahuje čarodějka Selma (Sarah Polley), píši čarodějka, protože k tak rozkošné dívce bych si nedovolil napsat přízvisko čarodějnice. Svou roli hrdinného křoví splňuje Béowulfova družina udatných bojovníků, jenž v legendě stejně nemají proti nezranitelnému monstru šanci a ve filmu se také příliš nepředvedou.

Bez znalosti původní legendy plné fantastických motivů budete kroutit hlavou nad Grendelovou pohyblivostí, silou, vytrvalostí, potažmo nezranitelností, zde si tvůrci dovolili až příliš, přesto se snažili zachovat důležité střípky z původní předlohy. Troll skutečně povraždil královu družinu v honosném paláci Heorotu (zde dřevěná bouda) a vzal život 30 vojákům (zde si lidé vypráví o dvou stovkách!), aniž byste jich na plátně najednou viděli více než tucet. O utržení Grendelovy paže si také udělali svůj obrázek a boj Béowulfa s Aescher (Grendelova maminka) pojali efektně, bohužel však nevysvětlili, proč rekův meč trolku nezabil a jeden z volně pohozených větších ano.

Volba herců, dobových kostýmu, exteriérů je skvělá, zvláště o exteriérech zlí američtí kritikové mluvili jako o vytržených z dokumentu National Geographic. Vůbec veškeré rekvizity, kulisy a stavení by v každém mohly nabudit dojem šestého století. Na dialozích, kterých není zbytečně moc, se také dostáváte do dob, kdy příliš nezáleželo na bontonu a uhlazenosti. Ze začátku vás do děje uvádí vypravěčův hlas, jenž se během filmu, děleného do kapitol, ztratí, bůh ví kam. Závěr samozřejmě zaujme rychlou gradací děje a umístění nejdůležitějších bodů vyprávění, což diváka donutí odpustit režisérovi pomalejší rozjezd půlky filmu. Samozřejmě jsem si dovolil srovnávat s Conanem...

Cimmeřan byl o hudbě, stejně tak v B&G tvůrci dokázali nechat hudbu unášet děj, bohužel na nesmrtelný soundtrack ambice filmu nedosáhnou, hudba bývá často přerušována a netvoří dějotvornou, pouze náladovou, složku filmu. Škoda. Určitě mi nevadilo udělat z bájné obludy Grendela člověka, přesto se filmový tým měl zaměřit spíše na fantastickou složku příběhu a nezkoušet vytvořit životopisný snímek. Opět škoda. Kdo ví, zda by na scénáři lépe nezapracovali zkušení scénáristi z "továrny na sny". A pak tu je těch šedesát melounů, které britsko-islandsko-kanadská koprodukce sehnala a nechala utratit.

Vzhledem k tomu, že se snímek do českých kin stále nedostal, pochybuji, že se vložené úsilí a prostředky vrátí (tržby v USA se pohybují v desítkách tisíc dolarů - zatím promítáno pouze v pár kinech). Pro obyčejného smrtelníka, s alespoň letmým povědomím o staroanglické legendě, se jedná o vizuálně příjemný, z jiných hledisek spíše průměrný, film o tom, jak to asi nebylo, ale mohlo být.