FILM: 300: Bitva u Thermopyl

Děsivá a krutá je Sparta. Jen dítě zdravé a silné může vykročit na cestu bolesti života. Učit se přežít a prospět svému rodnému městu. Taková cesta čekala také Leonidase, než se stal králem spartským a postavil se krutovládci a uchvatiteli Xerxovi. Řecké státy se spolu handrkují v předvečer hrozby porobení. Svoboda může být ohrožena. Zachránit ji může jedině symbol, který vnukne víru ve vítězství proti neporaženému tyranovi. Obětovat se pro druhé dokáží pouze skuteční muži, zastávající hodnoty nejvznešenější: Odvahu a čest. Jedině tak nezapadne do zapomění čin hrstky, co se postavila mnoha.

Každý muž a leckterá žena přichází na tento film s očekáváním, pramenícím z trailerové masáže, zaručených informací od kamarádů a vzpomínkou na hodiny dějepisu. Valná většina z diváků určitě z kina neodejde zklamaná, zejména kvůli faktu, že se tvůrcům podařilo do Bitvy u Thermopyl přenést základní myšlenku z inspiračního zdroje. Jednoduché sdělení, které nezakryjí ani perfektní bojevé scény.

O historickém pozadí a reáliích bitvy u Horké brány se stačí blíže podívat do březnové Pevnosti (roku 2007) nebo do Wikipedie, jejich nutná znalost však u filmu potřeba nebude, protože jak Frank Miller tak následně Zack Snyder (Úsvit mrtvých) ideálně skloubili fakta s mytologií, aby vytvořili příběh o legendě, o statečnosti, cti, zodpovědnosti, zradě a víře ve svobodu a spravedlnost. 300 není historický film, neukazuje nám temné stránky života v řecké Spartě a když už ano, tak pouze nevyhnutelnou drsnost (výběr zdravých jedinců, výuka chlapců, atp.). Spartští otroci se nikde neobjevují, narušilo by to divácký pohled na idealizovanou silnou individualistů, zároveň však nechybí pospolitost v pevnosti svazků vojáků, tvořících dohromady jednolitý celek silný jako nejslabší článek řetězu, proto je nutné ukout ho z kvalitního lidského materiálu - vytvořit nejelitnější bojovou jednotku starověkého světa.

Všechna realita tehdejšího života, která by mohla podkopat ideály o hrdinech, byla vypuštěna. Netlačit do filmu zbytečnosti navíc bylo dobré rozhodnutí, protože diváka spíše upoutá a pohltí jasné vymezení stran dobra a zla, ostatně tato jednoduchost fungovala u všech nezapomenutelných filmů (včetně Hvězdných válek). Král Leónidas (Gerard Butler) ztotožňuje ideál vůdcovství, rozvahy a rozumu, v Xerxovi (Rodrigo Santoro) zase můžeme spatřit mocí a vlastním božstvím zaslepeného dobyvatele. S postavou Efiélta (k nepoznání maskéry zmrzačený Andrew Tiernan) se vžijeme skrze lítost, osobně jsem byl pohlcen představou Gluma. Skutečné zlo odhalíme v postavě manipulátora Thérona (Dominic West; in Hannibal Rising aka inspektor Popil), typické filmové a archetypální rekonstrukci Jidáše, jeho vina tak působí mnohem výmluvněji, než-li zrada Efiélta, jehož osud se nikdy neměl začít psát, alespoň podle spartských zákonů. Většina mužů si určitě zamiluje Leonidovu manželku a královnu Gorgo (Lena Headey), ideální představu o moudré, spolehlivé a chápající ženě. Všichni ostatní herci stojí za zhlédnutí (zejména ženám), přesto budou schováni ve stínu skvěle zvoleného a charismatického Butlera, ovládajícího plátno nejenom mečem a slovem.

Jednoduchý příběh však nutně nemusí bodovat, pokud neobsahuje sdělení, na kterém je daná společnost postavena, co se podařilo komiksové předloze, nemusí nutně zvládnout převedení na plátna kin, Snyder to zvládl. Mnohdy ale ani hrdinský archetyp nemusí stačit, takže očekávejte skutečnou vycizelovanou podívanou, hotový poklad ku potěše oka i ducha. V první řadě režisér věděl, co chce, nechal se inspirovat Millerovým grafickým románem natolik, že ho téměř do puntíku věrně zkopíroval, políčko po políčku (aspoň tak to tvrdí ti, kteří komiks četli), přesto si zachoval svůj nadhled a dovolil si vtisknout snímku svoji tvář. Díky speciální technologii získalo 300 barvy vybledlých odstínů hnědi, což vyvolává melancholickou podzimní náladu, vždyť sledujeme poslední dny života tří stovek mrtvol. Další věcí na níž záleží úspěch, bezesporu bývá práce kamery a střihačů, obě záležitosti zvládl štáb bravůrně. Po letech se tak dočkali všichni ti, kterým moderní rychlé tempo střídajících se záběrů nevyhovuje. Snyder dokázal udělat z nehybných okének kresbiček s bublinami dynamickou, choreograficky geniálně propracovanou podívanou. Už na začátku vás do tranzu dostane adolescent Leonidas (Tyler Max Neitzel) v pozastavené scéně s vlkem, přičemž sněhové vločky nerušeně padají dál. V nejdůležitější (bitevní) části filmu si můžete v každém záběru vychutnávat zpomalení pohybu se vší ladností, jakou mohou přinést záběry lidských těl. Detailní záběry usekaných končetin se asi nebudou líbit všem, přesto každý ocení časté a dlouhé pohledy na mimiku obličejů, pohyby očí, atp. Nemusíte se bát žádného Matrixu a zastavení objektu v pohybu a jeho následné obtáčení, tak hluboko Snyder neklesl, nepotřeboval to.

Za zmínku stojí práce maskérů, ač by se mohl najít nespokojený historik. Většina žen se zasní nad uniformami Sparťanů, leč nedá se očekávat, že by Armáda ČR přešla ke koženým spoďárům a rudým plášťům. U kostýmů, zbroje a zbraní to neskončilo, herci a jejich arzenál skutečně postupem času vypadají opotřebovaněji, šrámů, jizev, prasklin či záseků přibývá, na peršanské straně ubývá piercingu.

300 nemůžeme považovat ani za politicky korektní film současnosti. Hrdinní zastánci demokracie (jak pateticky to zní) spojili své síly proti ošklivým dobyvatelům z východu, kapitalističtí hodnostáři nehledí na obecné blaho společnosti, kterou vykořisťují, ale navíc jsou schopni pro maximalizaci zisku učinit téměř cokoli. Nejzávažnější přečin však spatřuji v kroku zpět, který filmaři učinili tím, že povinně dosadili několik černochů, jenže pouze do vedlejších rolí, aby je nechali zhynout bolestivou smrtí - kdo by tohle mohl čekat.

Ať už si vzpomeneme na volbu adaptace, snahu o grafickou věrohodnost předlohy, volbu herců, skvělou choreografii, jediné, co filmu můžeme vytýkat je průměrný a většinou nepříliš výrazný hudební doprovod, který sice místy skvěle funguje, většinou je však bez nápadu a nejskvělejším soundrackům nedokáže konkurovat (použití songu z Gladiátora při závěrečných titulcích patří k nejsilnějším hudebním momentům). Někomu může vadit ztráta tempa v závěru filmu, přesto si myslím, že vhodně doplňuje nevyhnutelný osud hrdinných Sparťanů (Lakedaimonských) a ukazuje stranu mince, která určuje moderní dějiny - politiku, tehdy však kapánek drsnější (královnino ideální řešení by mnoha současným poslancům a senátorům asi nevonělo). Závěr je upovídaný a pouze Butlerův výkon doplněný Díliovým vyprávěním vrací laťku, po faux pas v senátu, na patřičnou úroveň.

Režisér udělal pro vyznění příběhu geniální věc, když pojal film retrospektivně. Po zmíněné výchově dětí je to právě Dilios (David Faramir Wenham), kdo vypráví příběh padlých, proč přežil a mohl legendu poutavě předat dál se z jeho úst také dozvíte později, když prozradím, že za to může ztráta levého oka, bude vám jasné víc.

Považujme tedy Snyderův biják především za akční film dovedený k nezapomenutelnosti především vizuální stránkou věci (stejně jako Conana podržel Poledouris). Rozhodně se můžete dostat do tranzu, vypustit do krevního řečiště nějakou tu kapku adrenalinu, propadnout řeckému či fotbalo(hokejo)vému patriotismu a získat pocit správně investovaných peněz. Po čase si na film rádi podíváte, stejně jako na Gladiátora nebo Conana.

Jdi, diváku, a zvěstuj spoluobčanům, že my tu nadšeně voláme, jak Snyder kázal nám. To není šílenství, to je SPAR-TA.