Znáte to, zima za nic nestála, jaro na krku, člověk řeší otázky svého společenského bytí. Tento týden toho bylo přespříliš. Samé běhání, povíkendové bědování (trochu jsem oslavoval s maminkou). Přijedu do místa s přístupem na internet a bum, desítky mejlů, spousta nezbýtných záležitostí a - na první příčky se dere Sarden...

Včera nám přišly (výše uvedené) výsledky prvního kola nominací na ceny Akademie SFFH (jak honosné označení). Jenže Sarden byl jaksi opomenut (Pagi a já). Člověk si říká, od huby si odtrhuje, věří něčemu a pak? Nic, jen se dívá na nominace akademiků, mezi které se také počítá, a cítí se bezmocně, protože nemohl svým hlasem rozhodovat. Do tohoto rozčarování se pokochá několika fundovanými komentáři.

Ano, čtu všechny komentáře, nedávno mě zamrzelo, že si člověk, co se ani nedokáže podepsat svým jménem, stěžuje, jak tu nefunguje diskuze. Čtu všechny vaše příspěvky, občas mě poučí, potěší, častěji však mentorují a zamrzí.

Sarden je pro mě symbol, proto jsem se rozhodl, že chci být jeho součástí. Měl jsem skvělého učitele, jenže jsem přišel o svého kněze, takže si tady zkouším psát úvodníky (učitele mám stále, kněz je nestoudný sarkasmus). Náš problém je, že jsme si zvykli nadávat a kritizovat, aniž bychom se namáhali zjišťovat si holá fakta (ostatně o čecháčství svědčí naše politická, případně hospodská [společenská] scéna).

Některé ze skutečností a faktů nezbytných pro běh Sardenu (u tištěných měsíčníků to nemůže být horší):

• Napsat recenzi, která by v osobním hodnocení recenzenta obstála, může být záležitostí několika hodin (u mě průměrně 2-3, bez následujících korektur)
• Vyřizovat e-maily, pamatovat si a starat se o zapomětlivé organizátory, přemýšlet, čím naplnit týden, sledovat zahraniční a domácí weby obstará minimálně 2-4 hodiny denně.
• Když se kouknu na situaci povídkových serverů, tak mě zamrazí, jak je možné, že se čeština na školách přestala vyučovat, pak si přečtu diskuzi, zardím se ještě více a sedím další hodinu u redakčního systému a vyšlých článků (děkuji všem, kteří mou nedbalost a nepozornost včas opraví). Za této situace se kolem půlnoci snažím vyhnout čtení došlých povídek a úvah, protože vím, že bych nebyl úplně objektivní, přesto někdy čas zatlačí.
• Pro tři články denně a volný víkend je vhodné obětovat 6-ještě víc neplacených hodin denně. Očividně si stěžuji, protože se stále více setkávám s laksností a nepochopitelně dementním přístupem ze všech stran. Stěžuji, protože kdybych napsal, že si nestěžuji, stěžoval by si někdo v diskuzi, že si stěžuji.

Jednoduše řečeno: Minulý čtvrtek jsem ze soukromých důvodů zmizel ze světa a objevil se až v pondělí odpoledne. Mrkl jsem na záplavu mejlů, poskládal nějaké příspěvky a šel spát, čekalo mě zajišťování obživu obstarávajících věcí a nenašel jsem sílu na nic víc (Ani 25 hodinová Deli nezabrala, nebylo v mých silách zajistit si 6 či více šedesátiminutovek pro příspěvky).

Příští týden se snad zase dostanu do správného nadšeneckého rozložení, proto se omlouvám, že tento týden se Sarden dostal do stavu menší okurkové sezóny. Taková situace se může vyskytnout maximálně jednou za deset let.

(Příští týden se připravte na recenzi snímku 300 a Šarlotiny pavučinky, několika recenzí na starší kousky, nezbytné povídky a ukázky, aktuálních informací ze světa a domova, stejně jako ukončení stávající ankety. Pár překvapení mám v rukávu a lidských slabostí samozřejmě také.)