Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.

DÍL TŘETÍ/ UZAVŘENÍ

KAPITOLA 4: KOSMICKÁ KLADKA

1.

Zpráva byla u ostatních Skupin zprvu přijímána s nedůvěrou. Během dne byly však další dvě Skupiny podobně kontaktovány někým blízkým. Všichni se tedy připravili podle předaných pokynů. Za týden si "We Nine" lehli pod otevřené nebe, osm nohama k sobě, pěkně do větrné růžice, Pavel jako devátý doprostřed, hlavou k severu. Nasoukali se do spacáků a čekali na sedmou hodinu večerní. Slunce už zalézalo za modré hřbety Alleghen, ale nad nimi se pořád drželo světlo, oddělené neviditelnou blánou od okolního stmívání. Bublina světla se rozšiřovala, nadouvala, až praskla, světelné proudy se jako tekutá láva roztekly po trávě, pak se zvedly, šlehaly do výše, naplnily mísy bělostných antén, vytryskly z nich a snášely se na celý severoamerický kontinent. Na všech světadílech proudily řeky světla, jež se pomalu zneviditelňovalo, až vytvořilo nehmotnou síť bránící živým bytostem v pohledu vzhůru.

Neboť na obloze vznikaly nové hvězdy a při pohledu na ně by každý živáček zahynul. I pseudobakteriální Gwarpové na jupiterském měsíci Europa byli paralyzováni.

2.

Hodinu po místní půlnoci začaly krávy na Váňovic statku bučet, Jiskra štěkala, všechen dobytek byl neklidný. Vzbuzenou chasu komandovala babička. Právě si nechala vynést postel na zápraží, když se světelné vlny přelily i do jejich údolí. Nad rybníkem se proplétaly zlaté nitky, zamířily ke statku, obkroužily babiččinu postel, až kolem ní vytvořily nepřístupný světelný kokon. Když po třech dnech zmizely, byla postel prázdná. Zbylé neviditelné molekuly vzal vítr.

"Celkem osmnáct zářivých bodů přibylo na obloze... Pozorovatel měl pocit, že jsou spojeny jakýmisi mlžnými vlákny. Nebyl to zrakový přelud," psal soudobý zpravodaj.

Ve sluneční soustavě vznikl další terminál Cestovatelů.

3.

Říkali tomu Kladka. Mohla být sestrojena jen ve fázi Elektrické smrti. Pomocí Kladky se dalo cestovat celým vesmírem. A když si vezmete, že k dispozici bylo řádově sto miliard hvězd v každé ze sto miliard galaxií, neustále se proměňujících v proudu miliard let, tak měli Cestovateléo zábavu postaráno.

Zahynula asi čtvrtina lidstva. Některá úmrtí byla způsobena v počátečním chaosu. Toho chtěli Cestovatelé Zemi uchránit, ale jejich vzkazy nebyly včas rozluštěny. Ani ty malé elektrické smrti, jež postihovaly kosmické sondy, ani ty všeobecně srozumitelné kruhové znaky v obilí nebylysprávně interpretovány. Cestovatelé přecenili všeobecnou inteligenci lidstva. Její celkovou úroveň posuzovali podle rozvoje techniky. Nechápali, že by bylo možno při tak omračujícím rozvoji technologií zanedbat rozvoj mezilidských vztahů. Svou přirozenou empatii, umění vciťovat se do druhého a přejímat moudřejší postoje, očekávali i u člověka. U jiných inteligentních druhů, se kterými se zatím setkali, tomu tak alespoň bylo.

Hodně obyvatel se stalo oběťmi nezvladatelných epidemií, zejména v jižní Asii, ale překvapivě i ve středovýchodní Evropě. Nemoci byly často způsobeny nerespektováním dávno známých hygienických norem, které po celou dobu dodržovali snad pouze !Kungové a jiné "primitivní" kmeny. Vyspělé lidstvo si zapomínalo očistit ruce po vyměšování.

Lidé o tom později moc nemluvili, ale kde se najednou vzalo tolik exotických a pradávných nemocí? Otravovat studny a záměrně rozšiřovat mezi jinými lidmi, tedy "nepřáteli", uměle vypěstované a ukrývané "kultury" byl čistě člověčí způsob chování. K mnoha obětem došlo vlastním vnitrodruhovým násilím. Na něm byli Cestovatelé zcela bez viny. Překvapilo je, ale rádi vypomohli: Zbavili rod Homo sapiens sapiens při stavbě Kladky nadměrné agresivity.

Přirozené regiony se zcelily při zachování kulturních a jazykových odlišností. Že měla jednotná Evropa svoje sídlo v Praze, nikoho nepřekvapovalo. Zde bylo sídlo holčiček s Downovým syndromem, o které se tak hrdlili Kapitán s Herwigovou skupinou. Dívky se staly poslycizí inteligence, jakýmisi "hvězdnými dětmi", jak psal evropský kronikář toho času.

Ale že se Jeruzalém, spravovaný Židy, stal hlavním městem Sjednocené Arábie a Izrael její nedílnou součástí, to bylo poněkud nečekané. Náboženští vůdci najednou zjistili, že všechny jejich ideologie jsou jen stránkami jediné velké knihy, kterou četl každý jinak špatně.

Místní mocipáni náhle ztratili svou moc, lidi už nebavilo poslouchat je. Ani nedošlo k nějakým mstivým excesům. Všichni diktátoři se jakoby vypařili, včetně pražského Kapitána.

Zbaveno agresivity a vědomo si nadřazených sil vesmíru začalo lidstvo dokonce prosperovat i bez elektřiny. Jen málokdo si uvědomoval, že bez proběhnuvšího Blackoutu by se lidé v průběhu několika málo dalších desítek let úplně zničili.

4.

Po vzniku Kladky opustily členy všech Skupin telepatické schopnosti. Nikoho to moc nepřekvapovalo, začal ovšem jejich pozvolný zánik. Pozvolný proto, že vzniklé týmy měly konečně dostatek času k vyhodnocení všech uplynulých událostí. Především se čekala nějaká návštěva mimozemšťanů, kteří dali svou existenci najevo obrovskou stavbou v měřítku planetární soustavy.

Astronomické dalekohledy, ještě ty klasické, které ke svému provozu nepotřebovaly počítače, se otáčely za novými "hvězdami". Se skutečnými hvězdami měly společné to, že ze sebe vydávaly zářivou energii. Podle odhadů tvořilo osm těchto objektů vrcholy obrovité krychle se středem ve Slunci a s poloměrem někde za oběžnou drahou Neptuna. Tento útvar se pozvolna otáčel kolem rotační osy Slunce, ale ne podle Keplerových zákonů, skutečně se choval jako jeden obrovský předmět.

Menších deset bodů se přidružilo ke Slunci a ke všem planetám, kromě Pluta. Gravitační soustava Země-Měsíc získala dva. Uhnízdily se v Lagrangeových bodech na spojnici mezi Zemí a Sluncem a mezi Zemí a Měsícem. Měsíční terminál v L1 se stal vděčným objektem zájmu

všech lidí. Složitá vnitřní struktura světelné drůzy se zvolna proměňovala, občas vyslala do svého okolí zářící chapadlo, bublina kolem ní se nadouvala a zase splaskávala.

Žádní mimozemšťané však stále nepřicházeli. Hvězdné děti byly pouze tlumočníky. Kdy se objeví pravé Bytosti? Jak na ně bude lidstvo reagovat? Máme právo se na ně hněvat za to, co nám provedli? Proč nás přehlížejí? Vědí vůbec o naší existenci?

Takové otázky hýbaly nyní Skupinami. Ale už docházelo k jejich erodování.

5.

Jednoho dne na konci května roku Tři se nad Green Bankem objevil stříbrný obr. První zaoceánský let prvního z flotily nových Zeppelinů směřoval z Německa do Washingtonu. Prodloužil si cestu až doprostřed Alleghen, na letní sídlo nového amerického prezidenta. Čekalo ho tu záchytné zařízení, jehož plán předala anglická Skupina na americký kontinent ještě před přerušením své činnosti. Za týden se měla vzducholoď vrátit do Evropy, se zprávami a s americkými diplomaty.

Den poté navštívil viceprezident Henlein rodinu své dcery. Potěšil se s vnoučaty a pak oznámil, že se bude stěhovat i s prezidentem Gorem zpět do Washingtonu. Poletí.

"Tak, děti, vy tady přece taky nezůstanete," oslovil Caroline a Pavla.

Caroline měla dost práce s dvojčaty, ale teď, kdy už o ně nemusela mít strach, jí venkovský život v pustině začal připadat poněkud fádní.

Pavel se po rozpuštění Skupiny cítil trochu bezprizorný. Poté, co technici dokončili rekonstrukci obřího pohyblivého radioteleskopu, který se jako němý pomník vzdoru tyčil mezi ostatními hluchými anténami, nebylo v Green Banku celkem co dělat. Tuto práci ještě pomáhal organizovat, bavila ho. Nečekaně se při ní seznámil i s krajanem, který do údolí dorazil až po vzniku Kladky, Karlem Košínským. Oba zkusili po dlouhé době promluvit česky, bylo to jaksi nepřirozené.

Jak nyní Pavel využije své kvalifikace... jaké vlastně? Povzdechl si. "Klidně s tebou a s matkou do Washingtonu pojedeme, ale co tam budeme dělat? Amerika mne teď už k ničemu nepotřebuje."

"Ale potřebuje, to víš, že potřebuje. Nemysli si, že jsem zapomněl na tvé služby v Německu a Anglii. Šikovný jsi, umíš řeči, znáš se se spoustou lidí na celém světě. Jsi ideální typ pro diplomatickou službu!"

Bob se otočil ke své dceři: "A co ty, Caroline, nestýská se ti zase po Praze?"

Pavel jen zíral. Bob ho poplácal po rameni. "Máš přece americké občanství. Jestli proti tomu ty ani Caroline nic nemáte, budeš zastávat úřad velvyslance Spojených států amerických v Praze. Předáš osobní dopis ode mne a od Ala prezidentu Havlovi. A přes oceán poletíte, budeš doma pohodlně a za pár dnů. Na Vánoce nás zase můžete navštívit, to už má být v provozu pravidelná letecká linka!"

Doma! Pavlovi se stáhlo hrdlo. Vůbec ho nenapadlo, že by něco takového bylo možné. Zprávy, které se k nim teprve nedávno dostaly z kontinentální Evropy, byly dost hrozné. Ještě že má jistotu, že máma i Petra jsou naživu, ale dovedl si představit, co všechno musely prožít.

Nad údolím se houpala upoutaná vzducholoď. Taková šance se neodmítá. Pavel se podíval na usmívající se Caroline. Ta jen nepatrně pokývla hlavou.

"Tak jedem!"

Pokračování příští sobotu.

Předchozí díl.