Opravdu tu je jen jedna jediná kategorie pro původní českou a slovenskou beletristickou tvorbu, ale SFFH u nás publikovanou nemůžeme vnímat jen jako plain texts českých a slovenských autorů - a tady se Honza myslím nechal unést svým osobním point of view činného spisovatele.

Především Akademie se snaží oceňovat a tím i kultivovat celou šíři žánru v téměř všech jeho projevech spojených s literaturou - všechny ceny jsou vystavěny na psaném slovu a z něj na knihách a časopisech, film je pominut zcela. Českým a slovenským tvůrcům v žánru - ne jenom spisovatelům beletrie - je určeno mnohem více kategorií.

Především to jsou kategorie (v pořadí seznamu od shora dolů, abych na některou nezapomněl) nejlepší teoretický text, nejlepší (domácí) výtvarník, nadějný nováček / počin roku / zvláštní cena, nejlepší editor / redaktor a nejlepší překladatel. Ale do tohoto seznamu patří také kategorie nejlepší časopis a nejlepší nakladatelství - v obou se bez tvůrčího přístupu na cenu ASFFH dosáhnout nedá. A samozřejmě do této skupiny patří i cena za dlouholetou práci pro SF.

Je to tedy ne pouhá jediná, ale dohromady osm či vlastně devět kategorií, které pokrývají všechny podstatné formy tvůrčí práce v a pro SFFH u nás a našich tvůrců. Protože redukovat podporu Akademie jen na spisovatele je málo.

Ti navíc mají i další možnosti, kde mohou získat výrazná ocenění, v románech to jsou dvě soutěže částečně se překrývající - Cena Karla Čapka a Trifid, v oboru povídek to jsou také dvě - Cena Karla Čapka a Ikaros, a také časopis Pevnost zakládá tradici vlastní povídkové literární soutěže. Zato všichni ostatní jmenovaní mají u nás jedinou možnost, kde si načechrat peří - právě v rámci ASFFH.

A navíc všechny tři nově zavedené kategorie "obecné" - nejlepší SF, fantasy a horor, i ona souborná "kniha roku", jsou otevřené všem knihám a všem autorům. Samozřejmě pro českého autora není jednoduché obstát v konkurenci výběru z mnohonásobně - možná pětsetkrát, možná tisíckrát - většího a každoročně doplňovaného zásobníku světové produkce.

Ostatně i tyto čtyři kategorie jsou určeny pro autory a jejich díla, nakladatel tu "jen" zastupuje autora - ale také na něj padá odlesk ceny, byly to jeho organizační, obchodní a literárně kritické schopnosti, díky nimž dokázal knihu vybrat a pak dostat na pulty a tím i k vítězství. Navíc český nakladatel jen těžko dosáhne toho, aby se oceněný zahraniční spisovatel během několika málo dní rozhodl pro časově i finančně náročný výlet do naší zemičky.

Podepsal se tu i další důležitý moment - letos je to poprvé, kdy se tyto kategorie objevily v této silně pozměněné podobě, a akademici proto nutně tápali. Setrvačnost je celkem přirozená lidská vlastnost a možná mnozí z nás v nadpisech těchto kategorií stále ještě cítili slovo "zahraniční".

Vnímání této nové struktury kategorií - jakkoliv bylo diskutováno na valné hromadě Akademie - se bude několik let usazovat. Věřím, že už v příštím roce řada z nás zareaguje na nový obsah zmiňovaných tří kategorií a že se tam alespoň v nominacích objeví ty nejlepší české a slovenské knihy, pokud budou svojí úrovní srovnatelné s překladovými pracemi.

A navíc si myslím, že nakladatelé si ty okamžiky hvězdné slávy, byť většinou v zastoupení autorů, zaslouží - jsou to oni, kdo do knih vkládají investice a přijímají podnikatelská rizika. Bez nich bychom těžko mohli o cenách Akademie hlasovat. Přestaneme-li je povzbuzovat a zároveň s tím jim i nastavovat laťku kvality, nevím, čeho bychom se na pultech knihkupectví dočkali - pokud bychom se vůbec něčeho dočkali.