ARCHIV: Když se řekne... československý fandom (2)

Původně vyšlo 12. června 2000 (zde najdete první část).

Ludvík Souček zemřel koncem roku 1978, ale ještě stihl v Literárním měsíčníku publikovat výzvu k zakládání sci-fi klubů. Byl to vzpomínkový článek Jaroslava Veise v časopise Mladý svět, který tuto výzvu zpopularizoval a spustil lavinu fandomu. Prvním kamínkem „sdružování v malém“ byl SFK Villoidus - sci-fi klub na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1979). Brzy následovaly další kluby, některé byly přímo inspirovány kontaktem s matfyzáky, jiné vznikaly zcela nezávisle. Začali jsme si dopisovat, začali jsme se navštěvovat.

Jednoho pátečního odpoledne čekala delegace SFK Villoidus na nádraží Praha-Bubny na příjezd osobního vlaku od Teplic. Byl slunečný den, a my přišli vyzvednout trojici „tepličáků“. Znali jsme se navzájem jen z korespondence, kterou vedl Zdeněk Rampas, ale když se obě skupinky rozhlédly po nástupišti, bez problémů poznaly, že patří k sobě…

Velkým posunem vpřed při vytváření československého fandomu bylo první československé setkání přátel sci-fi v Pardubicích v roce 1982, organizované Pavlem Poláčkem a v dalších letech pořádané pod zkratkou Parcon. Pavel dokázal připravit akci, která nesla již od počátku prakticky všechny atributy conů: přednášky, promítání, panelové diskuse, literární soutěž. A účastníků víc, než měl legendární první Worldcon.

Vzpomeňme zde Vojty Kantora, redaktora nakladatelství Mladá fronta. Ke své oblíbené poezii si přibral i sci-fi a tak jsem se na knižních pultech mohli setkat s antologiemi Železo přichází z hvězd a Lidé ze souhvězdí Lva (obě 1983). Za ohromné nasazení při vyhledávání a uvádění nové generace autorů české SF dostal Vojta Kantor jako první Mloka za zásluhy (Parcon 1983).

Klubů a akcí přibývalo. Jak šel život, lidé se obměňovali, některé kluby zanikaly, jiné nově vznikaly. Fandomovská atmosféra přispěla ke znovuobnovení Klubu Julese Vernea, kluby v Teplicích, Liberci, Ostravě či Pardubicích zanikly, města jako Brno, Šumperk, Plzeň, Bratislava, Banská Bystrica, Košice nebo Spišská Nová Ves se na mapě fandomu zviditelnily. Od sci-fi tvorby odešel Jaroslav Veis, Ivo Železný se věnuje svému nakladatelství a na překládání a edici SF mu již nezbývá čas. Zemřel Václav Kajdoš. Mezi autory se zabydleli třeba Jiří W. Procházka, Jaroslav Mostecký či Jana Rečková.

Podobně i cony se objevovaly a mizely. Do kategorie stálic patří brněnský Dracon, chotěbořský Avalcon, ústecký Bohemiacon (i přes loňskou absenci), Tatracon ve Spišské Nové Vsi (který si můžete spojit s dovolenou v přilehlém Slovenském ráji), bratislavský Istrocon a pražský Pragocon, který je sice jenom jednodenní, ale spojuje umístění v Praze se zajímavými přednášejícími a tématy.

Parcon sám je conem putujícím, po odchodu Pavla Poláčka z Pardubic se od roku 1987 koná „od Aše až po Čiernou nad Tisou“, přesněji od Ústí nad Labem až po Košice, většinou je spojen s některým ze stabilních conů, jindy je pořádán jako solitér (třeba ten letošní v Šumperku). A nic na tom nezměnilo rozdělení Československa na dva nezávislé státy. Vzájemné kontakty mezi českým a slovenským fandomem jsou od té doby sice složitější, ale Parcony putují sem a tam – v roce 1994 byl v Banské Bystrici, v roce 1997 ve Spišské Nové Vsi. Čeští i slovenští fanové se navzájem navštěvují a účastní se akcí v obou zemích.

Oba fandomy – český i slovenský – stále ještě žijí jako jeden společný československý fandom, i když se již tak často nesetkáváme. Administrativní překážky, rozdělující obě země, jsou překonávány jazykovou blízkostí. Bylo by škoda, kdybychom se navzájem vídali jen jednou za rok na Euroconech.