Jazyk naší fantastiky (7. část)

       Úvodem poznámku: Často dostávám dopisy, na jejichž obálce jsem označena za pána: P. Freiová. P. je zkratka pro titul pan. Paní se zkracuje na pí (samozřejmě bez tečky, neboť -í je tu poslední písmeno). Stejný případ jako fa (= firma) atp.

       A teď slíbené vazby. Jsou to ustálené spojení, vyjadřující vztahy mezi slovy (větnými členy). Nejčastější vazby jsou předložkové, ale víc se chybuje ve vazbách slovesných a příslovečných.

       Po slovese být může stát ve funkci jmenného přísudku podstatné jméno (přídavné jméno, zájmeno) buď v 1. pádě nebo v 7. pádě, a to s rozlišeným významem. 1. pád vyjadřuje znak (jev, vlastnost) stálý, 7. pád přechodný, nestálý. Ne tedy: On však byl slušným mužem, nýbrž... slušný muž. (Z textu plyne, že ta slušnost nebyla jen přechodná.) Správně: Tehdy tam byl dohlížitelem. Chybných vyjádření není příliš mnoho v textech SF.

       Zato nápadně mnoho je špatných vazeb po slovese stát se, které vyžaduje 7. pád. Téměř napořád čtu v některých knihách 1. pád. Chybné příklady: Jeho oči se staly mystické (spr. mystickými). - Obraz se stal zcela nesouvislý a nesmyslný (spr. nesouvislým...). - Glo ve tváři zrudl a stal se téměř nemocný (spr. nemocným). - Pak se všechno stane lepší (spr. lepším - a ještě lépe: ... všechno bude lepší). - Tušil, že se král rozlítí a stane se podezřívaný (spr. podezřívavým). - Až tato struktura bude úplná, stane se úplný i člověk (spr. úplným). - Řekl mu pár vět,..., ale vzápětí se stal formální (spr. formálním) a kvapně odešel. -

       7. pád vyžaduje i sloveso dělat (něco nějakým). Chybně: Svět... dělali hrůzyplný a neobyvatelný (spr. hrůzyplným a neobyvatelným). (A příklad z novin: Tím lze dělat poslance levicové /spr. levicovými/.)

       Naopak sloveso zdát se vyžaduje 1. pád, jde-li o přídavné jméno. Chybně: To řešení se mu zdálo velmi dobrým (spr. dobré). Ale: To se mu zdálo dobrým řešením. Nebo: Zdálo se mu, že je to dobré řešení.

       První místo v četnosti chyb zaujímají neosobní vazby (příslovečné a slovesné), které jsou základem jednočlenných vět: je třeba (zapotřebí), je vidět, je slyšet, nedostává se apod. Lidová řeč - a bohužel i mnohá scifistická díla - je chápe jako vazby osobní a přisuzuje jim podmět (1. pád). Většinou vyžadují 2. pád (je třeba, nedostává se...), někdy 4. pád (je vidět, je cítit...). Chybné příklady: Neměl představu o tom, jaká polarizovaná (spr. jaké polarizované) energie je k tomu zapotřebí. - Byla doba, kdy byla udice potřeba (spr. bylo udice zapotřebí-třeba). V této větě je příslovce (třeba, zapotřebí) nahrazeno podstatným jménem, které k této vazbě nepatří, ač je smyslem blízké. Jasně je to vidět na větě (zaslechnuté v metru): Dětem je potřeba lepší vzduch. Spr. buď: Dětem je třeba (zapotřebí) lepšího vzduchu (což je velmi „knižní“) , nebo: Děti potřebují lepší vzduch. - Tohle je potřeba (spr. třeba, zapotřebí) udělat zvlášť důkladně. - Na to se mu už nedostával dech (spr. se mu nedostávalo dechu). - Jeho síla nebyla (spr. jeho sílu nebylo) vidět. - Hudba (spr. hudbu) byla (spr. bylo) slyšet po celém okolí.

       Předložkové vazby bývají správně, chybuje se v nich jen málo, chyby jsou však o to kurióznější. Z textů: Dům se však uchoval jako památka na touhu o soběstačnosti (spr. po soběstačnosti). - Schlein se neodvážil o rozbor nejmodernějšího umění (spr. buď: nepokusil se o..., nebo: neodvážil se rozboru). - Balountar pronikavě vzhlížel na Tollera (spr. k Tollerovi, lépa: pohlížel na...). - Když na mě promlouvá... (spr. ke mně). - Vyčkejte na další pokyny (spr. buď: Vyčkejte dalších pokynů, nebo: Počkejte na...). /"Vyčkat na něco“ je kupodivu dost častá chyba. Vyčkejte na vyzvání, na direktivy.../ - Tón jeho hlasu naznačoval na rozhovor o počasí (spr. buď: ukazoval na rozhovor, nebo: naznačoval rozhovor.) - To bylo všechno, co k tomu sounáleželo (spr. co k tomu náleželo). - Vilém zařičel znovu, v případě (spr. pro případ), že by ho někdo přeslechl.

       Předložkové i nepředložkové vazby některých sloves, kterých se běžně užívalo špatně, už jsou přijaty jako správné (nebo alespoň „hovorové“) . Např. nabýt, dobýt (dříve jen 2. pád, nyní i 4.), zamezit (dříve jen 4., nyní i 3. pád), učit (se) (dříve jen 3., dnes i 4. pád), užívat (dříve jen 2., dnes i 4. pád)...

       Sloveso uvažovat se pojí se 4. pádem jen v odborném jazyce (uvažovat krychli), jinak má vazbu s předložkou o: uvažovat o čem. Sloveso zmínit (se 4. pádem - zmínit pohromu) je dosud chyba, odborný slang. Spr. zmínit se o (6. pád).

       Nakonec oprava: Ve dvojčísle 5-6 letošního Interkomu si mírně zařádil tiskařský šotek i v mém článečku Sci-fi a přechodníky, přejatém z fanzinu Slan (1991). Čtenář si samozřejmě snadno opraví chyby, ale jednu bych ráda opravila sama; strana 6, 1. sloupec, 18. řádek zdola má znít takto: B: minulý kmen zakončen souhláskou (nikoliv samohláskou).

       Příště významosloví.

Ludmila Freiová

       P. S.: Někdy něco napíšu (dříve jen napíši) o nových Pravidlech českého pravopisu, ale ne dřív, než mě přestanou rozčilovat. Trochu se zjednodušilo psaní velkých písmen a to je dobře. U některých slov autoři vrátili pravopis před rok 1957 (stadion, balkon...) a to je - aspoň pro mne - také dobře. O ostatním až někdy.

(vyšlo v IK 8/1993, na Sardenu pak 12. března 2002)

Předchozí díl najdete zde.