Jazyk naší fantastiky (6. část)

Úvodem ještě malý dodatek k předložkám: V posledních dnech jsem viděla několik případů nevokalizovaných tvarů, které mě překvapily (bez slova, k sklepům... - spr. beze slova, ke sklepům...). Stačilo by, aby si pisatel přečetl nahlas, co napsal. Jistě by se vyhnul chybě. (Vokalizace = přidání samohlásky k neslabičné předložce, příp. k předložce končící souhláskou.)

       Spojky.

       Mohu-li soudit podle frekvence dotazů, nejvíc problémů působí spojka jakoby. Kdy dohromady? Kdy zvlášť? Odpověď je velmi jednoduchá: Je-li složka -by součástí slovesného tvaru (v podmiňovacím způsobu), píše se nutně zvlášť. V ostatních případech dohromady. Z textu: Dotkl se jich jako by (spr. jakoby) omylem. - Byla... zpuchřelá, jako by (spr. jakoby) vráskami potrhaná. - Terčíky... po sobě přejely, jako by (spr. jakoby) přitaženy magnety. - Šest postav to dělalo po něm, jakoby (spr. jako by) mu chtěly pomáhat. - Loď jakoby (spr. jako by) vstoupila do rostoucí temnoty...

       Základem spojky jakoby je spojka jako. Je to spojka přirovnávací a v lidovém jazyku bývá nahrazována spojkou jak, která má širší význam a chybně zastupuje i jiné spojky (např. než: Větší jak obytná část...). Zásada: Spojka jako patří do věty jednoduché - přirovnává slova. Spojka jak uvozuje přirovnávací (a také doplňkové...) věty. (Základní význam slova jak je ovšem příslovce způsobu - jak to víš, jak se to píše, jak jsi krásná...) Nahrazovat spojku jako spojkou jak je lidový zvyk a do spisovného jazyka stále ještě nepatří. Je-li celý text v lidovém tónu, nelze nic namítat; většina scifistických textů má však výrazně spisovný charakter, a záměna je chyba. (Před „a“ je tu čárka, věta má význam důsledkový.) Tuto chybu čtu bohužel více než často. Z textů: Spočinula na podlaze jak nemocná žena. - Zjevil se jak Smrt v Dürerově Smrti a dívce. - Šermuji jak blázen, bojuji jak šašek. - Sklotsky, bílí jak plži, němí jak mrtvoly, bez pohybu jak Buddhové... - Inkoust ve vrahových rukou vypadal jak voda. - (zuby)... vypadaly jak klávesy od klavíru... - Kluge do nich vstoupil jak křížová výprava. A jiná záměna: Musel čekat déle jak (spr. než) hodinu.

       Spojka ani je záporná a připadá mi zvláštní, že to mnozí pisatelé necítí. Příklad: Mám hlad a žízeň. Nemám hlad ani žízeň. Špatně: Nemám hlad a žízeň. Správně by ovšem bylo: Nemám hlad, a žízeň mám. (Čárka před a, spojení odporovací.) Z textů: Odpověď nám nedal i (spr. ani) palubní počítač. - Také on (spr. Ani on) to nikdy neviděl. - OSN o nás nikdy neslyšela a stejně tak i (spr. ani) Centrální zpravodajská služba. Z textů nescifistických dokonce: Nemá otce i matku. Nesměli na ulici, často ani ne na dvůr (spr. ani na dvůr; dva zápory by zde daly klad).

       Také spojka aniž je záporná. Znamená a ne. Je zajímavé, že nevzbuzuje nejistotu, nikdo se mě na ni neptá. A přece je to spojka, s níž je spojeno vůbec nejvíc chyb, nejen ve fantastice, ale všude. (I moje texty jsou „opravovány“ na chyby; mrzí mě to.) Většina autorů předpokládá, že spojka aniž vyžaduje podmiňovací způsob. Je to omyl! Zásada: Buď celé souvětí v podmiňovacím způsobu, nebo celé ve způsobu oznamovacím. Příklad: Šel tam, aniž byl pozván. (Velmi benevolentní profesor Jelínek před časem váhavě připustil v Lidových novinách, že podmiňovací způsob po spojce aniž může být oprávněn i v souvětích nepodmiňovacích, pokud v nich lze vycítit podmiňovací smysl. Vlastně tím potvrdil, že zásada platí bez výjimky.) Z textů: Do očí mi vhrkly slzy, aniž bych je mohl zadržet. Spr.: ani jsem je mohl... A stylisticky lépe: a nemohl jsem je... - Nemůžeš nic získat, aniž bys za to nezaplatil. Spr.: aniž za to zaplatíš (kladné sloveso!). - Námořníci nedokázali ujít ani dva kroky, aniž by neupadli. Spr.: aniž upadli. - Zadívala se na něj, aniž by ho poznávala. Spr: aniž ho poznávala. - Muži se při lovu chovali zvláštně, aniž by si to uvědomovali. Spr.: aniž si to uvědomovali. - Nelze jej zastavit, aniž bychom tím nevyvolali citlivé zlomy, jež... Lépe: aniž tím vyvoláme... Zcela správně: Nemůžeme jej zastavit, aniž vyvoláme... Někdy (zřídka) se vyskytne i slovakismus: Stále se vyptávala, bez toho aby dostala odpověď (spr.: aniž dostala...).

       Pokud jde o poměr oznamovacího a podmiňovacího způsobu po spojce aniž, podmiňovací způsob se správně vyskytuje jen asi v 10 procentech. Ostatní jsou chyby. Jsem zvědava, kdy budou lingvisté tyhle chyby kodifikovat; doufám, že se toho nedožiji. Jazyk tím opět ztratí další kousek přesnosti, bohužel.

       Speciální chyba je zdvojování spojky, naštěstí většinou jen v jazyce mluveném. Přesto i v našich textech: ...Je to tak proto, protože takové propojení vyžaduje... - Musel jsem se naučit chápat tvoje tělo proto, protože... - Spr. v obou případech buď: proto, že, nebo jen: protože.

       Vylučovací spojka nebo může mít i význam slučovací - a pak se před ní nepíše čárka. (A slučovací spojka ani může mít význam stupňovací - a pak se čárka píše.) Z textů: To není jen osobní rozhodnutí, (spr. bez čárky, význam slučovací) nebo emocionální záležitost, ale návod... - Jsem zvědav jestli (spr.: , jestli) bude stejně mizernej jako (před jako spr. není čárka, připojuje pouze větný člen) ty předchozí anebo (spr.: , anebo) jim bude dělat krále. (Spojka anebo je už trochu zastaralá.)

       Citoslovce. Jediný slovní druh, v němž nelze udělat chybu; mají zcela libovolný pravopis.

       Na shledanou u chyb ve vazbách.

L. Freiová

(vyšlo v IK 7/1993, na Sardenu pak 4. 3. 2002)