29.3.2024 | Svátek má Taťána


ŠAMANOVO DOUPĚ: Můj Štědrý den

30.12.2009

Letos jsme advent spojili tradičně (již podruhé) se zapalováním chanukového světla. Poslední večer Chanuky připadl na pátek před poslední adventní nedělí, 22.12.2009. A pak už nastaly naše pohanské Vánoce. K nim patřil i předvánoční nákup potravin. Byl jsem příjemně překvapen jeho absolutní nehektičností a vlídností spoluobčanů! Ke klidu přispělo i to, že jsem odmítl dokoupit v Makru zboží za asi čtyři stovky - dostali bychom pak k nákupu celého živého kapra zdarma!. Žena Ivana měla sice nutkání, avšak to jsem uťal slovy: "A co by si s tím kaprem teď dělala?"

Když přece kapry kupujeme až poslední den před Štědrým dnem. Už je nehodláme trápit ve chlorované vodě a už se s nimi nechci zabíjet. A brát si usmrceného kapra pět dní před jeho úpravou je nerozumné. A péci si kapra před Vánoci je hloupé už tuplem! A tak když nastala středa dvacátého třetího, pustil jsem se do ulic na svůj snad historicky nejúspěšnější lov. Jeho výsledkem byly tři kapříci v levelu 2 až 2,5 kilo. Už potřetí jsem se netrmácel do žádného Teska nebo Makra, ale zamířil jsem na tržnici na Lukách ke stánku jihočeského rybáře. Jeho ryby byly živé a zdravé, než je odborně zabil jeho pomocník. Tento podnikatel si sám ryby vypěstuje, sám vyloví a sám prodá. Tentokrát jsem mu svěřil i kuchání jeho zvěře, ke kterému jsme měli od té doby, kdy nám neodborní prodejci při této činnosti propíchli žluč (tedy kaprovi, pochopitelně), opatrný vztah. Leč náš rybář byl odborník a učinil i drobnosti, o které jsem ho požádal, ačkoli nebyly uvedeny v ceníku - vyjmutí kapřích očí a žaber. Odploutvičkování, odocasení, odhlavění, odšupinování, vykuchání a rozříznutí na dvě půlky sice stálo něco navíc - ale žena Ivana pak měla polovinu práce a čtvrtinu únavy. U tradičně tří kaprů jde o docela podstatnou hromadu práce. Takto komplet jsme si to nechali udělat teprve podruhé ze všech pětatřicetí vánočně kapřích nákupů. Už se to stalo tradicí...

Zpětně jsem si potvrdil, že jsem i o dřívějších Vánocích domů nosíval mrtvé kapry, přestože sebou ještě mocně házeli. I bác do hlavy a propíchnutí páteře za hlavou mohly ve veterinářském neznalci zanechat stíny pochyb o mrtvosti ryby. Letošní rozříznuté a vykostěné půlky ryby určitě živé nebyly - stejně sebou na kuchyňské lince mrskaly a mávaly ocasem, který už neměly... Ano, ryby jsou nejchutnější čerstvé.

I letos je k nám přišel na Štědrý den trojobalit a osmažit synek Janek. Už podruhé (tedy tradičně) dorazil ze svého bytu, který si příhodně pořídil v nových domech za křižovatkou. Ještě před kaprem se pustil do ozdobení stromečku. Letos opět smrku pichlavého, který byl ovšem velmi ztepilý! Vybral jsem ho ze dvou nabízených kousků u skříňového auta, které na Mikuláše už tradičně parkuje před jednou mateřskou školkou. Výběr byl vskutku jednoduchý, protože všechny ty stromky z plantáží jsou prostě krásné. Až jsem mívával problém vybrat některý mírně asymetrický - aby se vešel na dřevěnou pec u zdi, na níž visely skříňky s knihami. Letos se nám však knihovničky zřítily (kompletní Pijoan, barokní umění v Čechách a asi dva metry architektury - to je skutečně těžká literatura!), a tak máme pro stromeček místa dosti.

Obával jsem se trochu, zda nebudu mít potíže s instalací stromku. Těsně před Vánocemi jsem si totiž nepozorným nachlazením (způsobeném prací na lodžii bez šály kolem krku za slunečního mrazu) přivodil "strnutí šíje" - housera krku. Ani ležet jsem několik dní nemohl. Pak mne napadlo, že bych si mohl namasírovat krk levou (jedinou pohyblivou) rukou - a ono to fungovalo! Naštěstí mám už od loňska zakoupený stojánek s ďourou 2,5 coule širokou a dotahovacími šrouby. Ve svém podmíněně pohyblivém stavu jsem se neodhodlal postavit stromek na lodžii. Učinil jsem tak až ve sprše. Prostě jsem ohoblovaný spodek stromku strčil do té díry a utáhl šroubky. Načež byl stromek hojně osprchován. Prý tak vydrží déle. To si nejsem jist, ale nádherně se rozvoní!

S cukrovím to taky už máme jednodušší. Ivana upekla dva druhy, dcerka Terka čtyři, a pak si je ještě před Vánoci vyměnily. Specielně oříškové švestky (uvnitř sušené švestky místo pecky mandle, to se namočí do čokolády a vyválí ve strouhaném kokosu nebo oříškách) se jí letos skutečně povedly! Medvědí pracny nesmějí chybět, vanilkové rohlíčky jsou rovněž nezbytné, linecká kolečka a tyčinky máčené v čokoládě kolekci doplňují. A perníčky!, na ty bych málem zapomněl. (Jejich zbytky vydrží někdy až do dalších Vánoc.)

I když už máme Vánoce dovedené do určité jednoduchosti, vždy se při jejich přípravě unavíme - zejména moje milá žena. Ale letos byl Štědrý den nějaký klidnější a nezkazilo ho ani to, že z kostiček do rybí polívky se během jejich přípravy staly karbonky. Ale čerstvě koupený hasicí šamponát jsme nemuseli použít, stačilo vyvětrat... Ještěže jsme měli v zásobě pytlík profesionálně usmažených.

Synek ještě před smažením nádherně ozdobil nádherný stromeček. Letos rozestavěl ladovský papírový betlém přímo do jehličí na jeho rozlehlých větvích. Jenom šílený mnich zůstal dole pod stojánkem, kde si mumlá své šílené proslovy. Papírová kometa betlémská svítí na to zvršku... Zase máme pěknej stromek!

Ke stolu jsme usedli už v sedm. Po jídle jsem vyhnal Ivanu s Honzou vyhlížet Jéžiška do zadních komnat a já zatím rozsvítil (elektrické) svíčičky a zapálil prskavky. Na které jsem si s úlekem vzpomněl až na poslední chvíli. Nejdřív jsem je nemohl ve spížce najít - samozřejmě hned na začátku mého šátrání spadly na zem. Letos skutečně prskaly a nelétaly jako ohňostroj.

Zazvonil jsem na zvoneček, který nosívala kolem krku kozička babičky Hejtmánkový. Rodina přiběhla - zase zmeškali Jéžiška! Ale dostavil se alespoň křesťanský duch starobylého svátku - pění koled. Pro únavu a podobně zapěno jen tré písní, načež začalo rozbalování dárků. Základem jsou stále knížky. Tentokrát měl synek z nátělníků skutečnou radost - už mu totiž došly. Dočkal se i šály - já je už neztrácím. Tuto tradici jsem přenechal synovi.

Ivanka asi měla největší radost z nože - keramického. No a já jsem ocenil krásné ponožky a skutečné trenýrky. (To je dnes už vzácnost!) A těším se na to, až budu moci využít dárek, který žena zapomněla zakázat Ježíškovi pořídit - totiž kurz potápění...

Až 27.12. dorazila druhá vlna dárečků, když z Rajské zahrady přijela dcerka Terka se svým Tomášem, naším novopečeným zetěm. (Po asi pětiletém soužití v neregistrovaném partnerství se na začátku září konečně vzali:) Dcerka dostala toužený ledoborec, totiž triko s honosným názvem "icebreaker" a identifikační kód na obal na notebook. (Tenhle dárek pořád nechápu.) Synek obdržel poukázku na knihovničku. To bude dárek i pro mne - až si z našeho bytu po dvou letech bydlení ve svém odveze i něco málo svých knížek, a já budu mít doma místo na ty svoje... Děti se složili na nový počítač tentokrát mamince - to bylo radosti!

Pak vyšlo najevo, proč se druhá vlna Vánoc posunula oproti původnímu plánu o jeden den. Synáček přišel při jednom z úklidů na to, že má ještě nějaké přebytečné libry ze svých dřívějších služebních cest do Londýna. I rozhodl se je utratit za letošní dárky - v Londýně. Avšak plánovaného dne., 22.12., vypukly vánice a Heathrow nepřijímal. Letenka tedy byla přesunuta na 26.12! Což je právě Boxing Day, den, ve kterém Angláni a jiní Sasové dávají dárečky. A první slevový nákupní den po Vánocích! Bohužel, ty krámy, které hodlal navštívit - Marks a Spencer, kde se skrývá žádaná kosmetika pro maminku, knihkupectví s knížkami o kosmonautice a vesmíru pro tatínka a specializovaný krámek s věcmi, nezbytnými ve světě Hvězdných válek pro sestru - tak ty krámy měli zavříno! Takže synek musel nakonec absolvovat frontu (!) při samotném vstupu do dalšího krámu (viděli jsme fotky z mobilu - nával, no hrůza!). A dostali jsme: Maminka tři výborné sejry, Terinka světelný mečík - no, spíš světelný nůž, a tatíček krásnou bílou krychli (7x7x7 cm), která svítí. Vevnitř jsou tři ledky, na plochách kubusu se vyměňuje celkem šest pastelových barev. A dá se to vypnout! Překrásné.

Dárečkem pro synka byl prý samotý polodenní výlet do vánočního Londýna. Proběhl bez problémů, den po pokusu nigerijského magora poslat z nebe letadlo Delty se v mezievropském leteckém provozu ještě nic nezměnilo. No a dodatečný bonus pro nás bylo, že jsme nevěděli, že si synek letmo odskočil do kdysi tak nepřístupné ciziny...

V pondělí jsme dojedli bramborový salát ze škopíčku na prádlo (25 litrů). Ještě tam máme nějaké kapří řízky. Cukroví, ovoce a oříšky nám taky vydrží nějaký ten den. Vánoce bude mít Ivana i u svého nového počítače dalších několik let.

No a já si jdu domluvit termín na potápění!

Pěkný zbytek Vánoc 2009 i Vám přeje Šaman.

Psáno v Praze 27. prosince 2009

*****************************************************

Předcházející Šamanovy Štědré dny:
Můj Štědrý den 1997
Dobrou chuť! (1998)
Zima, zima (1998)
Semínka (1998)
Vůně domova (1998)
Naše Vánoce (1998)
Vánoce, ach Vánoce (1999)
Vánoční přání (1999)
Lucifer pod stromečkem (1999)
Jak jsem kupoval ryby (2000)
Nejkrásnější dárek (2001)
Můj Štědrý den (2002)
Můj Štědrý den (2003)
Kapří den (2004)
Můj Štědrý den (2004)
Můj Štědrý den (2005)
Můj Štědrý den (2006)
Můj Štědrý den (2007)
Můj Štědrý den (2008)