Při čekání na autobus, který nás má odvézt na letiště, jsem si zevrubně prohlédl typickou dvoučlennou policejní hlídku. Byli to Etiopané, muž a kráska v uniformách. Policista byl plně vystrojen: neprůstřelná vesta, samopal s dvojitým zásobníkem na rameni, v levém podpaží pouzdro s pistolí, na prsou přichycenou vysílačku, obušek zavěšený na zádech - jinde by už nebylo místo, protože na opasku se bachratěla pouzdra na zásobníky. Policistka měla jen reflexní vestičku a viditelně byla vyzbrojena pouze zápisníkem a propiskou. Z obou dýchala jistota a sebevědomí. A my zase měli pocit ochrany. Měl jsem to štěstí, že jsem v Izraeli nebyl předmětem buzerace - i to hulákání plavčíků na mořské pláži v Netanji mělo za účel mou ochranu...

Autobus dorazil s drobným zpožděním něco po třetí odpoledne. Ale za jeho volantem neseděl už Boaz, leč nějaký zcela cizí šofér. Ptáme se, co je z Boazem, ale řidič dělá, že nerozumí. A tak jen můžeme doufat, že náš věrný průvodce nešlápl na minu, ani nebyl potrestán, že vezl turisty v sobotu...

Ještě naposledy se projedeme Jeruzalémem, já konečně s klidem v duši. Už mě nebudou trápit promarněné záběry - foťák leží na dně kufru i se všemi přeplněnými kartami a jedním nahraným cédéčkem. Máme času dost, skoro dvě hodiny na osmdesát kilometrů. Jenže prohlídka města z oken autobusu se sestává zejména z postávání v kolonách aut. Nejdříve sjíždíme po Jaffské třídě zase ke Starému městu - na Kikar Zion se otočit nedá, k východu nás ženou jednosměrky a zákazy odbočení. U hradeb se odkláníme k jihu, pak konečně na západ, vykroužíme téměř celé kolečko kolem YMCY. Ale pak znova zatáčíme na severovýchod a kolečko dokončíme zcela. Alespoň máme možnost shlédnout vykopávky v Parku nezávislosti. Další odbočení do pravého úhlu nás vede vlevo na severozápad. A pak - pak se opět ocitáme na Kikar Zion, v protivném, tedy konečně spávném směru! Od našeho odjezdu z tohoto místa nás dělí 40 minut. Než se šouráním v kolonách vypohybujeme z Jeruzaléma, je 16:10. Inu, končí víkend, obyvatelstvo se přemisťuje. Konečně je před námi volná silnice číslo jedna a autobus se rozjíždí povolenou stovkou. Kolem hřbitova upálených stromů sjíždíme do kaňonu před Latrúnem. Z kopce nám to jde lépe, než tomu chudákovi, co v protisměru uvařil auto. Možná na tom měl podíl i jemný písek ve vzduchu, který zahaluje daleké výhledy. Ale tank na vysoké rampě, který je poutačem u latrúnské pevnosti, jsme ještě viděli dobře.

Dopravě mezi Tel Avivem a Jeruzalémem má už brzo pomoci železnice, která má po šedesáti letech končit opět na starém jeruzalémském nádraží.

Za Latrúnem hory končí, drandíme rovinou mezi zelenými poli. Najednou se u silnice zvedá estakáda chystané železnice a pospíchá přes ploty a prázdné koryto k rozložité budově před námi. Už jsme na letišti! Je 16:50, deset minut před plánovaným příjezdem. A deset minut před příchodem plánovaného průvodce z cestovky, který nám má pomoci při odbavení. Průvodce se objeví, starý pán, který krom hebrejštiny dokonale ovládá němčinu. Ukazuje se, že bude občas lepší domluvit se přímo s letištním personálem naší neumělou angličtinou.

Děvčata v uniformách s námi mají trpělivost. Dostáváme na všechny kufry a zavazadla první značky. Zavazadla procházejí prvním rentgenem. První otázky typu "co tam vezete, kdo vám pomáhal balit, dal vám někdo dárek..." Poprvé otevíráme kufry. Já jsem tedy ty naše jenom otevíral. Pan Uniforma se nekoukal do kufru, avšak na mě. Takže mu stačilo kufry otevřít, už jsem je dál rozbalovat nemusel. Dneska je to zase určitě jinak a zítra bude taky - v současnosti bych si asi jako spoluzavazadlo nemohl vzít na palubu tašku s šesti lahveni vína a dvěma lahvemi likéru...

Kontrol různého stupně a druhů jsem nakonec napočítal devět. A pak najednou sedíme v odletové hale, je šest hodin večer a do startu směr Praha zbývají tři hodiny. Takže si dočítám knihu o Izraeli, abych se dověděl, jaké to tady vlastně před několika lety bylo. Žena si zatím prohlíží místní freeshopy. Už nemáme peníze, ale tady se dá koupit i na kartu. Naštěstí je ve zdejších bezcelních obchodech opravdu draho, a tak nám jen kupuje nějaké europejské jídlo. Myslím, že bagety.

Zvoní mi mobil, synek z Prahy sděluje, že tedy na mé naléhavé esemesky reagoval a vyzkoušel auto. Nejede, po té drobné kolizi před deseti dny se mu nedovíral kufr a vybila se baterie. Ale synek slibuje, že sežene náhradu. Vzápětí přichází esemeska - "Odvoz zajisten. Jeste si to uzijte a nevybuchnete." A tak si užíváme. A odvoz z Ruzyně byl pak skutečně zajištěn.

Popíšu ještě dva zážitky z letiště Ben Guriona: z kruhové čekárny vedou čtyři pasáže, tři pro cestující. V každé otevřené pasáži je záchod. V první pasáži ho měli zavřený, ve druhé se uklízelo. Teprve třetí záchod byl otevřený! Ještě včas...

Druhý zážitek je také záchodový. Snažil jsem se nabrat vodu z vodovodu. Ale šlo to těžko, kohoutek byl moc nízko. Tmavá uklízečka mne pak za ruku vyvedla ven. Myslel jsem si, že jsem asi činil něco nepatřičného. Ale ne, jen mi ukázala vhodnější pramen - před záchodem se nachází pítko.

Tři hodiny jsou náhle pryč, jdeme do letadla. Na stěně u jeho dveří, tam co dveře do bytu mají zárubeň, nás vítá něco, co asi jiná letadla, než ta od ElAl nemají - totiž mezuza. Nakloněný hranolek popsaný citátem z Tóry. Mělo by jít o pouzdro, ve kterém je uschován svitek pergamenu, na němž jsou vepsány dvě pasáže z Tory. Najdeme je také ve Starém zákoně (pátá kniha Mojžíšova, kapitola 6, verše 4-9 a 11. kapitola, verše 13-21). To stačí k ochraně místa, které se nalézá za takto vyzdobenými dveřmi. Dveře bytu každého pravověrného Žida jsou takto označeny. A dveře všech prostor, ve kterých tak Židé ochraňují všechny přítomné.

A tak jsme nevybuchli. Do Prahy se snášíme s předstihem už před místní půlnocí. Světla na nábřeží jsou tak podobná těm pobřežním telavivským! Ale temnota vody je okamžitě vystřídána dalšími světly - djó, Vltava není moře. Snažím se zahlédnout naše sídliště, ale věnce světel nekopírují bloky domů, nic nepoznávám. Najednou přece jen zahlédnu něco známého: osvětlenou bílou věž stodůleckého kostelíka sv. Jakuba staršího. A náhle cítím, že mezi světly Tel Avivu a Prahy je natažena tenká, ale pevná linka. Není to jen trasa mezikontinentálního letu. Jde o neviditelný, avšak trvalý kanál, citlivý nerv.

Ten bělostný stodůlecký kostelík vídávám každý den - jen z poněkud jiného úhlu. To když se tyto temné slunovratové večery vracívám z práce domů. Nedívám se oknem přistávajícího letadla, ale oknem vagónu metra, projíždějícího proskleným tubusem nad mělkým začátkem svatoprokopského údolí.

Z Izraele nikdy tak zcela docela neodjetete...

***

Už je to přes půl roku, co jsme se vrátili. Než jsem svoje vzpomínání dokončil, proběhla v místech naší návštěvy jedna z dalších válek. Také hotel Tel Hai se stal cílem bombardování. (Ještěže jsou vybaveni tím protileteckým krytem.) Mezi válkami pak opět nastává dočasný mír.

V Izraeli to už vědí.

*****

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 7. května 2006, zapsáno v Praze ve Stodůlkách 18. prosince 2006

A to je, mí milí čtenáři, KONEC psaní o naší výpravě do Izraele. Ale snad se příště setkáme - třeba zrovna v Jeruzalémě.

*********************************************************

Mír v Izraeli:

09.05. 2006: Mír v Izraeli
18.05. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.05. 2006: Mír v Akku
26.05. 2006: Mír v Galilei
30.05. 2006: Mír v dešti
06.06. 2006: Mír pod hřebenem
15.06. 2006: Mír na severu
22.06. 2006: Mír pod Hermonem
15.07. 2006: Mír na Golanech
18.07. 2006: Mír v Tel Hai
20.07. 2006: Mír v Safedu
25.07. 2006: Mír v Kafarnau
27.07. 2006: Mír v Gamle
31.07. 2006: Mír na Kinneretu
03.08. 2006: Mír v Jardenitu
08.08. 2006: Mír v lázních
14.08. 2006: Mír v Tiberias
15.08. 2006: Mír šabatu
22.08. 2006: Mír pod Táborem
24.08. 2006: Mír v Haifě
29.08. 2006: Mír v Cesarei
31.08. 2006: Mír v Netanji
12.09. 2006: Mír na Jom HaZikaron
14.09. 2006: Mír na pláži
19.09. 2006: Mír svobody
21.09. 2006: Mír u Latrunu
21.09. 2006: Mír Jad Vašem
29.09. 2006: Mír hřbitovů
05.10. 2006: Mír v tunelu
10.10. 2006: Mír na Via Dolorosa
12.10. 2006: Mír u Zdi
19.10. 2006: Mír krále Davida
25.10. 2006: Mír Citadely
31.10. 2006: Mír menory
03.11. 2006: Mír bazaru
03.11. 2006: Mír pouště
23.11. 2006: Mír v Kumránu
05.12. 2006: Mír u Mrtvého moře
05.12. 2006: Mír na Kikar Zion
12.12. 2006: Mír v Jeruzalémě