28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

PSI: Děti a psi

Spousta lidí si myslí, že děti a psi patří dohromady a já s tím rovněž souhlasím, ovšem ne bezpodmínečně a to je vlastně téma tohoto mého zamyšlení.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Hlavsová 21.9.2021 22:55

Připojuji se s pochvalou článku. Já mám zkušenosti různé. Jezevka Dulinka děti nesnášela, musela jsem kontaktu bránit, protože děti se vrhaly k malému roztomilému pejskovi, Kora děti snášela dobře, taky se mi stalo, že se jí na ulici holčička vrhla kolem krku, problém nastal, pokud se příliš přiblížil chlap. Goliáš je mazel, rád se nechá hladit, jen vždycky žádám, aby pohlazení bylo po zádech za obojkem, aby ruka (ručička) nešla proti očím. Před covidem jsme na cvičáku pořádali v červnu dětský den - různé soutěže, kvízy, atrakce, také kontakt se psy, v září pak "Den pro prvňáky" , kdy školáčci měli po pár dnech školy jakýsi oddechový den. Ve městě jsou dvě školy, prvňáků dvě až tři třídy. Přijeli autobusem ke cvičáku, na úvod dostali přednášku o "psí řeči", jak jí rozumět, jak reagovat, jak se chovat ke psům. Pak byly ukázky výcviku a nakonec ta nejlepší část - děti i psi vypuštěni volně na plac. Samozřejmostí byl dohled, protože některé děti i po "proškolení" by se chovaly ke psům bez ohledů a respektu.

Z. Lika 20.9.2021 21:07

Díky za potřebný článek, Evo. Psa nemám, kočky ano - a i ty už jsem musela bránit před prťavými rychlými rozjívenci a jejich matkou, ne jejíhož synáčka se nesměl zvýšit hlas. No, kočka si vyskočila na skříň, ale rodinka už k nám nesměla.Rv

M. Crossette 20.9.2021 19:50

Evo, hezky napsaný článek (a fotky též!)

Když už byla Trixie jen naše, kontak s dětmi (kromě sousedovic kluků, dokud tu bydleli) měla jen při procházkách v parku. Protože rasy jako byly Trixie a Sadie tu silně převažují, lidé jsou na ně zvyklí a nelekají se jich. Naopak jsme se často s lidmi při hovorech v parku a jinde shodli, jak skvělí psi to umí být. Přesto občasné pohlazení psů d dětí bylo až po souhlasu z obou stran. Trixie většinou vrtěla ocasem, u větších dětí ho měla někdy mírně stažený z nejistoty (dítě bylo hlučnější, nebo jich bylo víc najednou), ale nikdy ani náznak agrese. Sadie - zvyklá celý život na děti - reagovala vždy radostně a když dostala možnost (a rodičům to nevadilo) dětskou tvářičku umyla. V obou případech byly fenky vždy na vodítku. Čistě bílá Sadie svým vzhledem děti přitahovala a jak je viděla, už začala mávat ocasem. Takže rodič dítka se jen zeptal, zda si jeho radolest smí Sadie pohladit (zda je přátelská bylo jasné:-)). Manžel vždy prcka předem "vážně" upozornil, že "pokud má Sadie někoho extra ráda, tak mu dá pusu(lízanec)". Samozřejmě věděl, že se Sadie se tak chová ke každému dítěti, ale blížící se dítě to nevědělo. Takže "olíznuté" mrně radostně hopsalo a pyšně hlásilo mamince že "Sadie mě má ráda". Vždy, když se choť vrátil z procházky parkem, ptávala jsem se ho "tak kolik dětí Sadie olízla". Sama jsem to viděla, když jsem někdy šla s ními a ty rozesmáté a hihňající se dětské tvářičky fakt dokázaly rozjasnit den. Ale to proto, že jsme obě fenky znali, ale ani tehdy jsme "neusnuli na vavřínech" a především Trixie bychom samotnou s cizími dětmi (kdyby ta možnost nastala) rozhodně nenechali. Jak by se byla Trixie chovala v rušném městě, mezi spoustou lidí třeba na plném chodníku, či v MHD - to vůbec nedovedu odhadnout.

T. Zana 20.9.2021 17:22

Tohle je oříšek až ořech velkých měst. Moc lidí, moc psů... Obávám se, že to budu muset taky trochu řešit, protože našich mladých Meggie žije na venkově, kde jsou pravidla snadnější.

Zatím jsem měla jediný (ne) kontakt, kdy dítko s maminou v zádech chtělo hladit pejska a Meggie se chtěla kamarádit (což by znamenalo povalit a olízat), nicméně dítěti (a hlavně mamince) jsem zaplaťpánbu snadno vysvětlila, že pejsek je ještě miminko a nemá rozum. Miminko mezitím natěšeně táhlo táhlo ze všech sil...

Evo, díky za tenhle článek, osvěty není nikdy dost.

Z. Matylda 20.9.2021 15:27

Kavalírky jsou velmi vstřícné, ale i tak setkávání s dětmi dozoruju, aby nedošlo ke komplikacím z žádné strany. Psi nepotřebují špatnou zkušenost a děti nepotřebují olíznutý nos. Tady na dědině jsou navyklé se ptát, jestli si můžou psa pohladit, problémy byly spíš ve městě.

Z. Janaba 20.9.2021 15:23

Pokud k nám venku někdo přistoupí, je náš zlaťák velice komunikativní. Ješitně očekává, že bude jako vždycky obdivován a užívá si to. Děti jsou tu stejné jako všude jinde, ale vždycky, vždycky se na pohlazení psa zeptají. A jak se jmenuje.

Jinak OT pro hledače ztracených věcí. Černá díra zatracenou ztracenou věcičku vyvrhla a ta se objevila asi deset cm od koberce, který jsem převrátila snad pětkrát a kolem jsem několikrát zametala, že jako tu potvoru uvidím. Včera jsem si na ni jen tak šlápla, ždibek od toho furt převracovaného koberce. Já se picnu! Kde byla?

Z. Jenny 20.9.2021 20:05

;-D;-DR^ se dalo čekat,že na to šlápneš! ;-D

A. Alimo 20.9.2021 14:34

Jo, potvrzuju, že stř. knírači jsou někdy problém. Náš první pes byl střeďák P+S a velice velmi ochranitelský a hlídací. Syn mu mohl udělat cokoliv a pes držel, nicméně jsem přesto měla oči na stopkách. Venku stačilo, aby se mě někdo zeptal kolik je hodin a pes startoval. Věděla jsem to a byla na to připravená. Ven si syn, ani když už byl větší, sám psa brát nemohl, protože ho Dagi neposlechl a stačilo, aby se na Marka někdo křivě kouknul a měl psa na krku. Věděli jsme to a podle toho se chovali. Byl to opravdu pes jednoho pána. MLP poslechl na gesto a naprosto bez problémů s ním chodil venku bez známky zájmu o okolí a natož náznaku agrese.

I proto byli naši další psi labradoři - druhý důvod byla úprava srsti, moje noční můra;-D. Majk byl naprosto bezproblémový, měl zkoušky canisterapeutického psa (syn s ním chodil do dětského stacionáře). Darek je to samé v bledě modrém, ovšem bez zkoušek a protože je od štěněte výlučně s námi na vsi, myslím, že by městský blázinec byl asi trochu problém. Tady ho vesměs všichni znají a on se jde nechat pohladit, jen když dotyčného zná nebo cizí projeví přátelský zájem.

Děti miluje a je "vycvičený" od vnoučat, ale k dětem neběhá sám, stačí, když řeknu- to není Matěj (nebo Andulka), ale když maminka dovolí a dítě chce, nechá se bez problému hladit a objímat.

Nejvíc mě fascinuje tady paní, která má čivavu-obranáře, kterého okamžitě bere do náruče, protože pes je ze strachu na větvi a nevím, kdo řve víc, jestli ten psík nebo paní. Darka nechává v klidu (jak pes, tak paní). Už jsem jí x krát řekla, že pes je pod Darkovu rozlišovací schopnost, dokonce jsem jednou řekla že v pohodě, náš pes už večeřel;-D, ale málo platný.

E. Zvolánková 21.9.2021 7:56

U knírů se může jevit jako problém to, že jsou to psi velmi rychle uvažující a reagující, tudíž zanedbaná socializace je průšvih vždycky. Náš Eda má na děti socializaci maximální možnou, proto ho taky žádný prcek, ani větší dítě nerozhodí a děti má rád, protože mu žádné nikdy neublížilo, to bych nedopustila.

Z. Jenny 20.9.2021 12:16

Moje boxerky byly naštěstí dobře socializovatelné a nechaly se sebou dělat téměř cokoliv.Takže nemám žádné špatné zkušenosti,jen Ája I. si pletla kočárky,sporťáky a jakmile viděla, chystala se ,že je tam vnučka. Ale vždycky poslechla a vrátila se. Mé novější černé kalamitky budí respekt tou černou barvou,to je všeobecně známé ale jinak jsou mazlivky,dovoluji jim vydržet pohlazení jen po zeptání se,jinak beru na vodítko a obloukem obcházím problémy. Jenže na dědině je těch problému fakt málo, většinou mizíme v polích a lesích,takže jsme v pohodě. Do města se psy nejezdíme a jezdit nebudeme,na to nemám nervy. Veterinu psice umí. Momentálně nastala sezona posečených polí a odkrytých zajíců, tak uvidíme.;-D

T. Zana 20.9.2021 12:08

Zdravím z výletu, těším se na přečtení večer.

Z. Jenny 20.9.2021 12:18

No, prima! Těšíme se! R^V

E. Žampachová 20.9.2021 11:07

Ono ani tak nejde o to zda má přijít pes do kotaktu s cizím, ale jak a aký pes. Rozhodně nenechám holky letět ke komukoliv, ale u lidí, kteří je znají a mají rádi, tomu nebráním. S dětmi je hlídámř psa dám na vodítko. Holky jsou schopn stále, i když jsou zvyklé a velmi přátelské. Člověk nikdy neví... Pod kontrolou si je může pohladit kdokoliv, ale čtu psa, abych poznala, kdy má dost. Spíš se setkám s hysterickými lidmi, kteří se bojí a řvou, ať si toho psa dám na vodítko. Holky jsou schopné projít kolem kohokoliv včetně člověka se psem na volno u nohy. Ale s těmmi uřvanými se nebavím a psa si a vodítko vezmu už proto, že řvoucí a gestikulující člověk vzbudí zájem. Klidného by si vůbec nevšimly.

Navíc nechodíme moc na frekventovaná místa, takže moc problémů nemáme. Jen štěně nám občas ještě za někžm zdrhne (jakékoliv štěně). Chce si hrát. Pak se omluvím, že je to štěně a většinou je to OK.

To vzdělání ve školách a školkách by bylo moc fajn. Dospělé už nepředěláš.

E. Zvolánková 20.9.2021 14:37

Přesně tak to vidím i já.

Jinak zrovna předvčírem se mi stalo na prochajdě, že na lavičce v lesoparku se "oblizovala" maminka s tatínkem, zatímco asi tak 3 letý synek se evidentně nudil a vymýšlel blbosti. Takže když jsem procházela kolem s Edou (na vodítku), kluk vyběhl proti Edovi a udělal "uuáááá". Eda je na tyhle věci naštěstí zvyklý, takže ho to vůbec nerozhodilo, jen klukovi uhnul a běžel na tu délku vodítka přede mnou. Rodiče kluka absolutně neřešili nic a já viděla to zklamání v očích toho prcka že se "ten čokl neleknul"... Pokud takovéhle chování nezarazí už rodiče, pak se jim taky jednou může stát, že mu někdo (to je fuk, zda pes či člověk) ve strachu či afektu nařeže. Já klukovi jen řekla, "že má štěstí, že se pes nepolekal a nepokousal ho"...

J. Fialová 20.9.2021 9:32

"Říci: „Psa nemám, nechci, tak proč bych se měl něco takového učit?“ je velmi krátkozraké."

Joo, je to podobné jako řidiči X neřidiči. (Viz Vave níže.) I neřidiči musí v zájmu svého přežití vědět, co auta někdy provedou.

A. Zemanová 20.9.2021 9:13

To je dobrý a potřebný článek, díky.

Už mnoho let tvrdím, že stejně jako děti procházejí ve školce i ve škole dopravní výchovou, měly by povinně procházet výchovou psí. Učíme děti, jak bezpečně přecházet silnici, ale mnoho dospělých neumí děti naučit, jak se procházet bezpečně po chodnících. Protože to sami neumí, a učí děti buď zbytečnému strachu, pokud možno jekotem a chováním, které dosud klidného psa znejistí, nebo naopak bezhlavé důvěře, když nechají děti, aby psovi dělali cokoli s přesvědčením, že "slušně vychovaný pes" musí strpět všechno.

Sama jsem si prvního psa Píďu pořizovala jako nepopsaný list. Naštěstí Píďa byla plyšák a její největší nectností bylo, že štěkala na kolisty jedoucí po chodníku (pohybovali se příliš rychle) a lidi i děti, kteří se cákavě koupali u břehu. U těch zas byla přesvědčená, že se topí, a snažila se je tím vyhnat na břeh. Zato skoroknírač Anka byla tvrdý oříšek. To, spolu se soustavným vzděláváním v odpovědnosti, za které vděčím Zvířetníku, mě nakonec dovedlo k poznání, že nechci přejímat odpovědnost za dalšího psa. Že jsem v podstatě kočičí člověk a že psa bych mohla mít leda tak na samotě u lesa. Pokud by tedy ten pes neměl lovecké pudy. :-)

A. Zemanová 20.9.2021 18:55

Nojo, já vím, že děti dělalY. Chybka se vloudila, omlouvám se. :)

Z. Xerxová 20.9.2021 6:54

hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :-)

Pes by nikdy neměl mít možnost jít do kontaktu s cizím člověkem (a vůbec ne dítětem). Takové to zdrhnutí za někým a poskákání či olíznutí (a je jedno jestli je na volno a nebo na samonavíjecím vodítku)... Hezky se to říká - ale prostě k tomu dochází. U někoho zcela výjimečně, u někoho je to pravidlo... Někdo se omluví, někdo spíš omluvu očekává, protože jeho pes je prostě pán světa... Je fajn, když jsou děti (ale i dospěláci) poučení... ale bojím se bojím, že díky totálnímu přepsování našich obcí nevychovanými psími majiteli brzy dojde k dalším omezení psí svobody

E. Zvolánková 20.9.2021 8:12

Máš pravdu, že je spousta bezohledných majitelů psů, na něž pak ti slušní doplácí, ale stejně tak je spousta bezohledných nepsích lidí. Ono když třeba jedeš hromadkou se psem, co má na hubě košík, sedí ti mezi nohama a hlídáš si ho, jak nejlépe umíš, a někdo ti k němu přijde a bez varování ho podrbe anebo mu v horším případě šlápne na nohu či ocas, tak to se tomu kontaktu s cizím člověkem těžko brání, žejo.... S Edou se mi to stalo nesčetněkrát v metru. On naštěstí není v tomhle ohledu pošuk, že by se ohnal, pokud mu někdo stoupne na ocas, jen zafňuká a hledá očima pomoc u mne.

Jo, ČR je přepsovaná, ale právě proto, že je to všeobecně známý fakt, měli by se mu přizpůsobovat nejen majitelé psů, ale i ti nepsí a to je to, co jsem měla tím svým "výplodem" na mysli....Prostě když někde žiju, musím se vypořádat s tím prostředím tak, aby se mi v něm žilo. co nejlépe a vědomě jsem nezasahovala nepříjemným způsobem do životů ostatních.

Ž. Petrs01 20.9.2021 9:31

V MHD si dávám psa zadkem pod sebe a packy mu hlídám. Určitě nikdo po psovi nešlape schválně. Děti se obvykle před pohlazením ptají, ostatně psa mám pod dozorem nejen aby nikoho neobtěžoval, ale taky aby nikdo neobtěžoval jeho. Ne vždy je vše dokonalé, ale prostě jsem psovi za zadkem a řeším já.

Hlazení od cizích teď u Vaška už jen koriguji - musej se zeptat psa. Dřív byl Vašek nedotknutelný (týrání vyústěné do bleskové agrese) a snad jen jednou jsem musela tvrdě zasáhnout - když se dítě i po třetím upozornění dál snažilo sápat na něj. Choďáka se mi děti spíš bály - velký černý pes.

Vždycky si s lehkým mrazením vzpomenu jak jsme šli s Bardou (bezproblémový bígl) po úzké stezce k nějakému hradu a dítě v protisměru se mu naprosto nečekaně vrhlo kolem krku a pak zvedlo tu andělskou tvářičku (hned vedle psí tlamy) a "můžu si ho pohladit?". Jenže udělat to u Vaška ze začátku, tak dítě nemá obličej. Pes šel spořádaně těsně přede mnou, nevymyslíš žádné opatření jak tomuhle zabránit. Štěstí, že padla (doslova) na správného psa.

Z. Janaba 20.9.2021 10:52

Nejsem si úplně jistá, že by pes neměl jít do kontaktu s cizím člověkem. Jedná se o socializaci psa. Zvyknout si, že kolem se pohybují i jiné bytosti než jen jeho smečka. Ale samozřejmě pod kontrolou.

Ž. Petrs01 20.9.2021 11:05

Oboustranně neodsouhlaseného kontaktu. Aneb stejně jako čekám, že se dítě zeptá zda si může psa pohladit, tak i obráceně by mělo jít o akce schválené. Prostě ne každý o kontakt stojí a mělo by to být plně respektováno. Hlášku "on je hodnej, on si chce jenom hrát" považuji za jednu z nejdebilnějších. Jak ve vztahu pes x člověk, tak pes x pes. Mají-li zájem obě strany, ráda povolím a jen dozoruji.

Z. Xerxová 20.9.2021 12:03

mínila jsem to tak, že by nemělo docházet k nevyžádaným kontaktům - prostě pes se jde kámošit až tehdy, je-li to možné. Vždyť je známé, že NIght je komunikativní - a hladí si ho spousta lidí... Ale pokud nevím, zda se protijdoucí člověk nebojí, je nestabilní, má za krkem kočku (už se mi stalo - naštěstí doga neřeší - jen je zvědavá), má malé dítko... prostě pes jde k nim pod kontrolou (buď ho připnu a nebo převedu za obojek a hned pustím). A pak je buď povolen kontakt a nebo ne. Totéž se psy. Já taky nyní řvu jak Fúrie, když se k Nightovi řítí cizí pes... jeho záda blbnutí, trysky, otočky, naskakování už neumožňují.