28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

PŘÍRODA: Zamyšlení nad zlomeným křídlem

Proč vlastně existuje veterinář. V dobách, kdy byl člověk chlupatým stvořením žijícím někde v jeskyni, možná ještě doktory neměli. Kdo byl slabý nebo nemocný se prostě uchýlil do ústraní a v tichosti odešel do věčných lovišť. Příroda uplatňovala své vlastní a bezpochyby správné zákony.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Majerová 4.12.2007 12:10

Máte zájem?

Našla jsem raněného holuba asi samičku. Má něco s nožkou a křídlem. Asi se těžko najde zájemce, ale já nevím co mám dělat nemohu ho nechat;-(jestli víte o chovné stanici holubů tak mi napište na: ilove.mari@seznam.cz

nebo na icq: 261 567 490     holuba dám samozřejmě zadarmo je městský a toho najde každý..

jir.va 2.8.2006 19:50

Taky máme na našem dvorku malého holoubka (pojmenovala jsem ho Pepa). Je to letošňák má nějaké divné pravě křídlo, nemůže anebo neumí lítat. Zřejmě jako mládě vypadl z hnízda, přežil a teď žije na malém stísněném dvorku. Dívám se na něj z 1. patra, s

tosca 2.8.2006 13:18

Zvažovala jsem

co k článku napsat. Rákšasí mi trošku pomohla urovnat si svůj pocit z něj, ale stejně to těžko vyjádřím.

Lhostejnost lidí je smutná a je jí bohužel mnoho. Opuštěné zvíře bez pomoci ve městě nemá s přírodním výběrem nic společného. Navíc, nemocné zvíře je rizikem i pro své okolí (včetně lidí). Paní Martina udělala to, co ji v daném okamžiku velelo srdce. Nenechala bezbranného tvora trpět. Udělala dobrou věc. Narazila při ní opět na neochotu lidí, ale naštěstí to nevzdala a dotáhla ji do úspěšného konce. Nebo to není konec? Kdo ví :-)

Rpuť 2.8.2006 14:00

Re: Opuštěné zvíře bez pomoci ve městě nemá s přírodním výběrem nic společného.

Právě, že má. V přírodě takové situace nastávají dnes a denně - jen o nich nevíme. Nemocné či bezmocné zvíře brzy uhyne nebo se stane potravou. O zbytek se postarají mravenci a jiní "uklízeči".

Problém divoce žijících zvířat ve městě je trochu někde jinde. A´t jde o holuby nebo třeba polodivoké kočky v určité lokalitě. Příbuzenská plemenitba, špatná výživa v březosti, slabá, k chorobám náchylná mláďata, další špatná výživa, paraziti, infekce, neléčené vnitřní choroby, degenerace a přežívání a množení i těch jedinců, kteří by, v opravdu divoké přírodě, šanci neměli. Vidím to na Lízince - degenerativní změny (příliš dlouhé špičáky a drápky, které už nelze zasunout), rachitida, chronická rýma a slzící oči - toho se už nezbaví, navíc se ta degenerace projevuje u některých z jejích koťat.

S holubama jsem si v Praze užila své. Neoplývají velkou inteligencí a navíc jsou dost špatní rosiče. Rok co rok vyváděli mladé na úzké římsičce některého z oken ve světlíku. Dřív či později jim určitě spadlo dolů - tak ho nechali být. Každou chvíli jsem lozila po světlíku a chytala připitomělého holuba, který za půl hodiny spadl znova. A když jsem pracně vylezla na střechu a dala ho za komín, stejně se na něj rodiče vykvákli. ,Krmit ho uměle, pokud ono samo nechtělo, bylo téměř nemožné. Navíc, na většině holubů je vidět, že to zdraví ptáci nejsou - nevím, proč zrovna oni, ani brabci, drozdi či ostatní tak zparchantělí nejsou.

Ale fakt je, že v tom městě se nikdo jiný než člověk ani postarat nemůže.

tosca 2.8.2006 14:32

Re: Re: Opuštěné zvíře bez pomoci ve městě nemá s přírodním výběrem nic společného.

Rputi, přesně o to mi šlo. Přírodní výběr funguje ve volné přírodě. Tam žijí i predátoři, takže holub se zlomeným křídlem by se s velkou pravděpodobností stal kořistí některého predátora dřív, než by stihl uhynout. A pokud ne, znamená to, že se dobře schoval. Pak skutečně uhyne, stejně jako ve městě, ale rychle jeho tělo zlikvidují živočichové, kteří proto v přírodě jsou. Přírodní zákony jsou kruté, ale vyvážené.

Mimochodem, nám se do města vracejí draví ptáci. Redukují populaci holubů přirozeně. :-)

Lída Š. 2.8.2006 15:14

Re: Re: Re: Opuštěné zvíře bez pomoci ve městě nemá s přírodním výběrem nic společného.

Tosco, Rpuťi - prostě holky moje milovaný - není co dodat;-) Líp by to nikdo nenapsalVV

evam 3.8.2006 14:20

Re: Re: Re: Re: Opuštěné zvíře bez pomoci ve městě nemá s přírodním výběrem nic společného.

...jo, je to přesně tak...

Kardiak 2.8.2006 17:50

Re: Zvažovala jsem

Myslím si,že pomocí jednomu trpícímu tvorovi nezmění svět,ani nesníží lhostejnost.Ale určitě to pozmění nás.Nejvíc uděláme pro sebe.V

Rákšasí 2.8.2006 18:04

Re: Re: Zvažovala jsem

trochu nesouhlasím. Nevím jestli znáš tu teorii o efektu sté opice. Kdyžtak ve zkratce přiblížím. Vědci na jednom ostrově naučili jednu jedinou opici, že si má před jídlem opláchnout ovoce. Od ní se to naučily další ve skupině, z jejich skupiny se to naučily další skupiny na ostrově. Jenže jaké bylo překvapení, když se tam po čase vědci vrátili, že to ovoce si myjí i opice na jiných ostrovech. Neměly možnost si to předat ukázkou, jen prostě něco bylo ve vzduchu.

A tak jsem asi naivní optimista, že když se k nám budou pomaloučku přidávat další "opice", tak snad jednou tu budou člověci a ne lidi.

Kardiak 2.8.2006 18:30

Re: Re: Re: Zvažovala jsem

No,ale to si nedporuje.Pro sebe,jako pro lidi.Alespoň pro některé,ty vnímavější?

Julie 2.8.2006 12:59

Na smuténku!

Trochu se nám ochladilo a máme tu vážné téma! Ruku na srdce, asi bych holuba politovala a nebyla schopna zareagovat, proto máte můj obdiv, za to, jak jste se zachovala!!! Připíjím vinným střikem holubovi na uzdravení a moje Mikina dneska dostane jedno pohlazení navícVV  

tosca 2.8.2006 13:14

Re: Na smuténku!

Jsem ráda, že jste "k nám" zabloudila i dneska :-)

A neodpustím si droboučké "popíchnutí". Koukněte na stránky uvedené v dolní části článku paní Martiny. Uvidíte, že je to velmi obětavý člověk. A třeba přijdete na to, že nemusíte skončit jen u obdivu, ale můžete ji nabídnout i něco dalšího. A pokud ne, najdete na jejích stránkách spoustu nádherných fotek a smutných i veselých příběhů :-)

Julie 2.8.2006 14:35

Re: Re: Na smuténku!

Díky za poučení:-D

Jana 2.8.2006 9:48

Taky bych ho tam nenechala,

ať už by putoval do záchranné stanice (kde se nebude mít zle, hlavně pokud tam bude mít další holuby ve velké voliéře) nebo by mu třeba nebylo pomoci a musel být utracen (protože já bych to nemohla udělat a navíc by to vždy mělo být bezbolestné). Veterináři jsou různí, jako jsou různí lidé a lékaři léčící lidi. Ne každý, kdo to povolání dělá, má v sobě to, co by tam být mělo. Jeden člen naší rodiny studoval medicínu, válka mu znemožnila školu dokončit, jak si ho pamatuju a ostatní také tak by byl "použitelný" spíše v laborce nebo pitevně - hlavu měl dobrou, až do vysokého věku,  ale účast, vstřícnost atd. tam vždy chyběla. Jistě, kdyby doktor nad nemocným psem v kritickém stavu brečel je to špatně, je nutné aby použil své znalosti, zkušenosti i intuici. Ale je tam nutná i ta vstřícnost a účast a soucit, aby člověku nenadával že ho o víkendu po krátkém spánku zaviněném návštěvou u nemocného pejska budí po páté ráno protože nutně potřebuje pomoc pro svého pejska nacházejícího se v kritickém stavu. Aby byl ochoten navštěvovat ho doma pokud pes má mít co největší klid a odpočinek (samozřejmě jsme pro něj jezdili a odváželi ho, protože byl tak utahaný - měl několik případů ke kterým chodil domů - že si cestou raději odpočinul než aby ještě musel řídit). Já zase vždy rozlišuji co nutné je a co ne. Očkování se domlouvá dopředu s možným přeložením kdyby něco, nákup chasotonu ad. také, když potřebuji jen informaci tak napíšu mail nebo volám přes den a pokud se nedovolám zkusím den další a ne třeba pozdě večer, ale když je nemoc či akutní stav tak vše musí být co nejdříve - což každý normální doktor bere jako samozřejmost.

Andula 2.8.2006 9:43

Otázky, na které není odpověď a přesto je třeba se ptát

Děkuji za příspěvek. Je to pro mě velké poučení, protože já bych se o toho holuba nedokázala postarat - nemám vlastní bydlení ani netuším, kde bych v té době sehnala veterináře. Přesto by mě to neomlouvalo. Snad mě ten článek poučí a připraví na to, abych nebyla k utrpení zbaběle lhostjená a dala si tu práci a pomohla.

Nemůžeme změnit pravidla tohoto světa - tedy to že náš život (vůbec každý život) je vykoupený tisíci životy jiných bytostí, z nichž každá je vybavena "schopností trpět", ale můžeme usilovat o to, aby bylo co nejméně utrpení. Děkuji Vám za Váš příspěvek - hodně mě zasáhl a doufám, že dokážu bojovat se svou zbabělostí a lhostejností. Pro začátek jsem si v mobilu uložila čísla non stop veterinárních ambulancí. Člověk nikdy neví.

RP 2.8.2006 9:42

holoubek

určitě jste udělala správně, nikde není řečeno, že nebude zase lítat, já jsem minulý týden vypouštěla holoubka, kterého jsem našla podobně jako vy se zlomeným křídlem - měla jsem ho doma několik měsíců a zlomenina krásně srostla - když si ho prohlídli na veterině neměli námitky proti vypuštění (tady v brně je veterinář - specialista jen na ptáčky).Tím chci jen říct, že vůbec není proč mít nějaké výčitky svědomí

Rákšasí 2.8.2006 9:09

Myslím , že paní Martina chtěla poukázat i na jinou věc

a to na lidskou lhostejnost.

Člověk okupuje celou planetu a považuje se za vrchol všeho na světě, tak by se měl taky podle toho chovat I když je zrovna otázka holubů dost problematická, paní Martina udělala dobře, že holuba odnesla.

zana 2.8.2006 9:31

Re: Myslím , že paní Martina chtěla poukázat i na jinou věc

teda že se nám tu ale sešla náročná témata... já si taky myslím, že bylo dobře holuba odnést, i když nevím, co bych s tím sama udělala... přijde mi, že Lapil to humorně, leč dost přesně popsal nahoře.

Ostatně co má našinec za svobodu: chce se mi ráno vstávat, když konečně jednou bylo v noci chladno a dalo se spát? Nechce. Chce se mi jít do práce, když doma je tolik neudělaných věcí, které jsem v těch vedrech odložila? Nechce. Chce se mi být v práci, kde není klimatizace, takže vedro se ztrácí jen velmi pomalu? Nechce. .... atd. atd. - No a za to nemám hlad, mám kde bydlet a jakous takous zdravotní péči, když onemocním.

Takže milý holoubku, vítej do klubu.

Rpuť 2.8.2006 9:32

Re: Myslím , že paní Martina chtěla poukázat i na jinou věc

Člověk jen jedním z druhů (i když si to nemyslí) a tak se chová jako kterýkoliv jiný druh. Jsme druhem velmi úspěšným a (v současné době) přemnoženým. I u jiných druhů nastupuje v takovém okamžiku snížení porodnosti a asociální chování. Výchova má vliv jen do určité míry.

Rákšasí 2.8.2006 10:11

Re: Re: Myslím , že paní Martina chtěla poukázat i na jinou věc

To máš pradu, ale to už se dostáváme trochu jinam.

Ela 2.8.2006 8:52

Děkuji,

a skláním se před vámi, paní Martino, za to, co pro zvířata děláte. Každý z nás ( troufale mluvím za včechny Zvířetníkovce ) dělá pro vlastní i cizí zvířata, hospodářská i domácí, co může, co musí, co chce a co mu velí svědomí. Každý kousek pomoci  je dobrý, a když srovnám pomalou smrt u eskalátorů, a doživotní pěkné zaopatření v kleci, já nemám co řešit. Jsme na takovém stupni civilizace společnosti, že už si nemůžeme říkat, že věci mají jít  svou přirozenou cestou - co je na metru přirozeného ? Zvířata u nás nežijí v přirozených podmínkách, alespoň většinou, a je na nás, abychom jim zajistili slušný život jinak.

Medvídek 2.8.2006 8:09

Ta otázka...

...priorit při výběru druhů domácích mazlíčků mně trápí taky, ale přestal jsem to řešit protože s tím opravdu nikdo nic nenadělá. Chobotnice prostě nebude oblíbenější než britská modrá kočka (jen příklad, milovníci chobotnic - nechytejte mně za slovo prosím). Sám jsem to zažíval, choval jsem potkany.

Obecně: nikdy nedokážete pomoct všem potřebným zvířatům i kdybyste si založili útulek velikosti Prahy a k němu veterinární zabezpečení úrovně lidské kliniky Mayo. S tím se musít smířit jinak nebudete v životě šťastní.

Rákšasí 2.8.2006 10:09

Re: Ta otázka...

nikdy nedokážete pomoct všem potřebným zvířatům i kdybyste si založili útulek velikosti Prahy a k němu veterinární zabezpečení úrovně lidské kliniky Mayo. S tím se musít smířit jinak nebudete v životě šťastní

Medvídku to máš pravdu.ALE je potřeba začít s jedním u sebe. Jsem si vědomá toho, že když jsme adoptovali holčičku v Africe, že spousta jiných trpí, ale já mám dobrý pocit z toho, že se jednomu konkrétnímu tvorečkovi pomohlo a že to inspirovalo další, takže nakonec těch dětí je adoptovaných víc. To samé je platí i s tou pomocí zvířatům.

Medvídek 2.8.2006 10:29

Re: Re: Ta otázka...

Pochopitelně, jenom jsem chtěl naznačit že nemá cenu se užírat tím že i kdybych se ulítal tak všem nepomůžu. A je třeba být spokojený s tím že jsem pomohl aspoň jednomu...dvěma...třem...

Zdena 2.8.2006 7:53

Udělala jste, co jste musela.

Je to tak. Někdo mu pomoci musel, byla jste to Vy.

A chtěla bych se zastat veterinářů - nemám zatím žádnou špatnou zkušenost. Být vyrušen uprostřed sobotního večera s přáteli a jet "k případu" není pro našeho známého (byli jsme u nich na návštěvě, vídáme se jen párkrát do roka, máme to k sobě skoro 200 km) žádný problém. A taky jsme hned pochopili, proč toho vynikajícího vína, které jsme přivezli a s jeho paní bohatě konzumovali, vypil jen jednu skleničku a pak zůstal u čaje.

Xerxová 2.8.2006 7:30

veterináři

Přiznám se, že nevím, jak bych řešila problém zraněného holuba. Ale vím, že když jsme před dvěma lety v lednu!!! našli zcela podvyživeného začerveného ježečka miniaturních rozměrů, tak jsme bojovali, jak to šlo. Prohráli jsme;-(. A  veterinární rodinná ordinace manželů Krobotových nevzala ani korunu. A když  tak náhle na procházce odešel Xerda, přijela paní doktorka jednosměrkou v protisměru, blikala, čím mohla....Nenechala si zaplatit výjezd, že přece už nemohla nic dělat. A že si určitě pořídíme dalšího psa....

A tak dnes odpoledne jdeme Betu předvést, koupit nějaké ty minerály a dohodnout si očkování. Konec konců, musí na nás taky někdy vydělávat;-D;-D

Rpuť 2.8.2006 7:28

Byla nalezena kostra neadertálce - zjištěno že dlouhodobě trpěl artritidou,

takže se nemohl pohybovat, natož lovit. Jeho druhové mu vyhrabali lůžko, měkce vystali listím a krmili ho. A když zemřel, tak ho v té jeho jámě pohřbili. Případy vlčích dětí jsou známé a jsou to právě "ukrutní" vlci, kteří se ujímají lidských mláďat, ačkoli by je mohli zrovna tak dobře zkrmit vlastním mláďatům. Na druhou stranu jsem zažila jak moje kočka naříkala hlasitě bolestí (pitvou zjištěn prasklý vřed na dvanácterníku a vícečetná perforace střev) a oficiální lékař Klubu chovatelů koček odmítl přijet a trval na tom, že ji musím přivézt, ačkoli bylo jasné, že její utrpení bude ještě větší. Nezbylo mi tenkrát nic jiného, než ji utratit sama (éterem). Jak mi bylo, zajisté si dovedete představit.

Takže - jak kdo - případ od případu.

Holubi jsou specifický problém, v Praze skutečně zdraví ohrožující. Díky možnostem obživy přežívají i nemocné kusy, které by v přírodě dávno uhynuly - a nemnožily se! Nedávno mi děti přinesli jiřičku právě opustivší hnízdo. Při pohledu na okamžité hemžení čmelíků na mé ruce, jsem prchala z domu jak o život. (Dopadlo dobře, jiřička vrácena do hnízda a máma si ji "vyvedla"). Už čtyři roky si, u jednoho souseda ve voliéře mezi kanáry, žije spokojeně pěnkaváček Pipíš - v přírodě by patrně tak dlouho ani nežil.

Takže ono je dost lidí, kteří pomáhají. Ale šmahem nelze - příroda to také nedělá - a ví proč!

Medvídek 2.8.2006 8:17

Re: Byla nalezena kostra neadertálce - zjištěno že dlouhodobě trpěl artritidou,

To je velmi zajímavé, zvlášť ve světle toho že neandrtálec prý ještě nebyl tak moc člověk.

Rpuť 2.8.2006 9:22

Medvídku, na tohle byl neadertálec "člověčí" až dost.

To jen sapiens sapiens se pořád nezřízeně vytahuje. Nehledě k tomu, že sociální chování i s péčí o staré, nemocné a bezmocné projevuje i většina skupinově žijích zvířat (sloni, opice, potkani, vlci, delfíni.....)

Apina 2.8.2006 9:55

Re: Re: Byla nalezena kostra neadertálce - zjištěno že dlouhodobě trpěl artritidou,

Medvídku, myslím, že v tomto se trochu pleteš. Neandrtálci byli poměrně vyspělí lidé s mozkovnou větší než Cromagnonský člověk, kterým vlastně jsme my. Měli svou vlastní poměrně vyspělou kulturu a zdá se, že jim chybělo poměrně málo a přežili mnohem déle, možná až dodnes. Inteligenci na to určitě měli. Rozhodně je možné je počítat mezi lidi a dnes bychom se možná divili jejich inteligenci, kdyby byli mezi námi. Vypadá to ale, že byli uzpůsobeni na obzvlášť studené počasí a po rychlém ústupu doby ledové nebyli schopni druhému druhu člověka (asi více adaptabilnímu) konkurovat. Proto mě ani nepřekvapuje, že se o svého nemocného druha starali. Nedávno o tom bylo několik celkem zajímavých dokumentů.