Zákaz publikovat fotografie děl umístěných na veřejnosti by byl proti zdravému rozumu

Zpravodajkou reformního autorského zákona s celoevropskou působností je Němka Julia Redaová, jediná europoslankyně za Pirátskou stranu. V očích veřejnosti jsou piráti ti, kteří by nejraději autorské právo zrušili. I generačně patří sama Julia Redaová mezi konzumenty internetu, kteří si zvykli na to, že je obsah vystavený na Síti sítí zadarmo. A pokud není, měl by být.

Česká pirátská strana vyvolala kolem nových zákonných opatření debatu svým tiskovým prohlášením. Píše se v něm: Na zasedání výboru Evropského parlamentu pro právní záležitosti dne 16. 6. 2015 byl přijat upravený návrh zprávy k autorskému právu, který na celoevropské úrovni navrhuje zrušit svobodu panoramatu. Hrozí tak, že turisté, amatérští fotografové nebo i běžní kolemjdoucí, kteří si vyfotí sochu, mohou být žalováni.

Pokud by to tak mělo být, pak nám Julia Redaová pěkně zavařila. Je tomu ale skutečně tak?

Právo na sochu

Julia Redaová se zasazuje ve svém návrhu především o internet bez hranic a diskriminace. Upozorňuje, že v rámci Unie existuje 28 různých autorských zákonů. Některé z nich skutečně narážejí na hranice zdravého rozumu. Tak například v Dánsku je zákonem zakázáno publikovat fotografie známé sochy malé mořské víly. Také Belgie má přísný zákon, a tak kupříkladu slavné Atomium smíte vyfotit a publikovat jen na osobní webové stránce v nízké kvalitě s přípodotkem o platné autorskoprávní ochraně, jinak na vás skočí kolektivní správce SABAM.

Naše právní úprava, podobně jako v mnoha dalších zemích, řeší tyto otázky výjimkou z autorského zákona. Ta má poněkud legrační název – svoboda panoramatu. Podle této normy je povoleno fotografovat a natáčet a třebas i malovat a kreslit umělecká díla, pokud jsou umístěna na veřejném prostranství. Je tedy možno z nich vytvářet takzvaná odvozená díla a ta pak dále publikovat. Julia Redaová se pokusila prosadit, aby se svoboda panoramatu implementovala do všech autorských zákonů osmadvacítky: vyzývá zákonodárce EU, aby zajistili, že bude dovoleno používání fotografií, videozáznamů či dalších vyobrazení děl, která jsou trvale umístěna na veřejných místech.

K tomu jsou dva pozměňovací návrhy. Podle jednoho musí být komerční používání fotografií atd. vázáno na předchozí souhlas autorů anebo jiných zplnomocněných osob. Návrh č. 422 na to jde z druhé strany – zákonodárce má povolit užití fotografie atd. díla trvale umístěného na veřejném místě, čímž by bylo považováno za veřejnou sféru (public domain), pokud je takové použití určeno k nekomerčnímu účelu nebo je nekomerčního rozsahu. To je pro laika lam hlavy stojící na temeni.

Bouře ve sklenici vody

Pojem public domain je u nás překládán jako volné dílo. Jasno v tom mají Američané. Jakmile něco financoval stát a uvolnil to na veřejnost, lze to dále šířit. Tak například spadají pod public domain fotografie pořízené družicemi NASA. Pozměňovací návrh č. 422 tedy zahrnuje mezi volná díla všechna veřejně umístěná díla, pokud by odvozeniny byly použity nevýdělečně.

Na první pohled se tedy zdá, že jsme svědky bouře ve sklenici vody. Turistické fotografování je činnost navýsost nevýdělečná. Webové zpravodajství tedy zbytečně straší, že se budovy nebudou smět fotit. Zbytečné jsou i obavy z publikování na vlastních webových stránkách nebo na sociálních sítích typu Facebook. Třebaže je Facebook firma a podniká za účelem zisku, majitel facebookové stránky sám nepodniká a ze zveřejnění fotek nic nemá. Navíc, kolem zveřejňování na Facebooku už jedna panika proběhla, když se rozšířila fáma, že mu uživatelé podstupují práva na svoje fotky. Takže prý hrozilo nebezpečí, že svého Pepu zveřejníte na své stránce a Facebook se na fotku vrhne a prodá ji za deset tisíc dolarů. Nesmyslná bublina rychle splaskla.

Složitější to ale má taková Wikipedie. Budou zde zveřejněné fotografie porušovat autorská práva? Naše Pirátská strana se domnívá, že toto nebezpečí reálně hrozí. Je tu ale další příklad. Turistický ruch celosvětově využívá fotografií. Cestovka láká lidi do Prahy – dejme tomu – na fotky Tančícího domu nebo sochu Franze Kafky od Davida Černého. Používá je komerčně. Bude za to platit?

Záleží na tom, kdo chce nebo nechce svá práva vymáhat. U nás máme příklad práv na podobu golema. Pro slavný film ho vytvořil Jaroslav Horejc. Jeho dcera trvá na zachování autorských práv a vymáhá je soudní cestou. Může dát příklad i jiným držitelům autorských práv.

Evropský parlament bude nové směrnice schvalovat v červenci, takže si počkejme, jak vše dopadne. A přemýšlejme o tom, kde zůstal zdravý rozum. Když někdo vytvoří dílo určené pro veřejný prostor, dostane za to zaplaceno a zdravý rozum by napovídal, že je autor placen i za to, že se lidé na jeho dílo koukají a fotí ho a fotky sdílejí – vždyť taková činnost je dnes součástí běžné životní praxe.

Zdravý rozum ale má dnes jediné právo: držet hubu.

LN, 24.6.2015