28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

PRÁVO: Pane doktore, smím udeřit své dítě?

Soudě podle společenského vývoje očekávám, kdy dostanu v kanceláři otázku: „Pane doktore, smím udeřit své dítě?“

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Schwarz 26.5.2015 20:13

Skoro to vypadá,

jakoby všechna ta "dobroserská nařízení" sledovala jediný cíl - a to zvýšit popularitu islámského státu, který se brzo bude jevit "normálnějším" než politicky korektními šílenci ovládnutá EU...

J. Jurax 25.5.2015 23:46

No, ta úmluva o právech dítěte je sice hezká věc

ale domyšlena do důsledků prakticky znemožňuje výchovu.

Já byl co pachole týrán tělesně - třeba když jsme sousedovi vypustili všechny čtyři pneumatiky jeho služebního tudora, tak se maminka nerozpakovala použít šňůry od žehličky, aby dodala výchově důrazu. A tata, který zamlada hrával volejbal a zůstal mu razantní smeč, užíval v podobných případech pádných facek - třeba když nás zahlédl, jak sbíráme vajgly a posléze nachytal ve sklepě činžovního domu, jak takto získaný tabák kouříme v v kalumetu, tedy dýmce, kterou si byl kamarád Karel vypůjčil od otce. Tata to tehdy vzal šmahem a udělil nám spravedlivě každému dvě facky jsa si vědom toho, že rodiče mých kamarádů se tím doma nepochlubí, neboť by dostali další. Rovněž nadměrná ústnatost byla nezřídka příčinou pádné facky, komentované sloganem Pro hubu na hubu. A bývaly to veliké, pamětihodné facky, za které jsem dodnes tatovi vděčen.

Duševně jsem byl týrán rovněž - rodiče po mně chtěli, abych se učil a psal domácí úkoly krasopisem nebo aspoň čitelně. O týrání ve škole ani nemluvím - třeba memorování vyňatých slov, násobení a dělení dovoucifernými čísly zpaměti či učit se básničky a ještě je recitovat - teror! Výraznou duševní újmu jsem utrpěl v patnácti letech, kdy mi rodičové odmítli poskytnout 40 tuzexových bonů na blue jeans značky Lewis, bez nichž byl gentleman nemožný a neměl naději na úspěch u dívek, a místo nich mi rafinovaně zakoupili produkt znárodněného průmyslu zvaný texasky, jež byly jen trapnou náhražkou a terčem oprávněného posměchu. No a když jsem v šestnácti přišel jednou z tanečních ne zcela prost vlivu alkoholu, byl jsem vystaven přímo duševnímu teroru - víte, jak mi bylo, když jsem potupně vrhl do mísy a rodič místo aby mne v mém bolu podpořil láskyplnými slovy, celkem nevybíravě mi spílal?

Vykořisťován jsem byl taky, neboť jsem pod pohrůžkou násilí byl nucen vykonávat ponižující domácí práce jako mytí nádobí, luxování a navíc cídit tatovi boty tak, aby se zrcadlově leskly.

Tož tak.

J. Jurax 25.5.2015 23:48

Re: No, ta úmluva o právech dítěte je sice hezká věc

Píšu rychleji než myslím - misto "že rodiče mých kamarádů se tím doma nepochlubí" mělo být "že mí kamarádi se tim doma rodičům nepochlubí" :-)

J. Fridrich 26.5.2015 8:46

Re: No, ta úmluva o právech dítěte je sice hezká věc

Naprostý souhlas pane Jurax. Měl jsem to doma podobně a k psychologovi chodit kvůli tomu nemusím.......... Dokonce k nám 5.12. chodíval pravidelně Mikuláš s dvoumi " ohavnými " čerty, ale ani to mne k psychiatrům nepřivedlo....

J. Kanioková 25.5.2015 16:10

Dobrý článek, pane autore,

nejen text článku, ale i zdejší příspěvky by se měly vytisknout a poslat norským politikům !

Připomenu -

Již tuto sobotu se uskuteční Pochod pro rodinu - NE praktikám norské sociálky. Pochod proti bezcitným praktikám norského Barnevernu, a to hned v několika městech Evropy. Celou akci zahájili sami Norové, kterým rovněž pomalu začíná docházet trpělivost, takže hlavní pochod proběhne v Oslu. Postupně se přidala další zejména středoevropská města, včetně Prahy. Jednotícím symbolem jsou růže za odebrané děti.

Začneme tedy 30.5. v poledne na na Hradčanském náměstí, před sídlem konzulárního odboru MZV. Dále půjdeme kolem sochy TGM po rampě dolů do Nerudovy, horní částí Malostranského náměstí do Karmelitské a tudy do Hellichovy před norskou ambasádu, kde se bude konat mezi 13 - 14 hodinou hlavní část demonstrace a kde položíme za každé dítě růže před dveře norské ambasády. - https://www.facebook.com/events/831539063591617/

norský článek - Evropské demonstrace proti norské péči o dítě - http://jdem.cz/bsbwf2

J. Marešová 25.5.2015 15:34

Při výchově dítěte platí pravidlo

Dítěti se musí nastavit mantinely, ať si o tom zákonodárci říkají co chtějí.  Když to nejde po dobrém, musí se přitlačit. Některé dítě stále zkouší co si může dovolit. Pamatuji, že s bratrem maminka chodila na procházku a v rukávu měla vařečku. Bratr jako pětiletý přestal slyšet, šla s ním na prohlídku na ORL a doktor jí po podrobné prohlídce řekl - slyší dobře, ale nechce, chce to proutek. Naši rodiče nebyli poučováni o tom, že nám nesmějí snižovat sebevědomí, pro nějakou ránu daleko nešli, ale rozhodně se tím nesnížil náš vztah k nim. Společnost se zákazy podobného druhu snaží dětem nahradit, že už téměř neexistuje rodinný život. my jsme ještě zažívali společné večeře a o víkendu i obědy , kdy se řešily všechny problémy - dnes  si každý nalezne něco v lednici a zaleze k PC, tabletu, nebo televizi.

J. Kanioková 25.5.2015 15:48

Naprostý souhlas..

L. David 25.5.2015 11:36

Kdo zadržuje svou hůl, nenávidí svého syna,

kdo ho však miluje, usilovně ho kázní.

Bible, Přísloví 13.24

V. Peroutka 25.5.2015 11:30

Otáka času kdy u nás už to nebude možné

Známá mi líčila situaci v pražském metru kdy španělská matka s dítětem ,tak dítě začalo kopat do kamarádky a maminka nic a tak kámoška kopanec odvrátila a maminka nic ...tak to pokračovalo asi 5 stanic až matka s dítětem vystoupila ....

Š. Apolen 25.5.2015 23:45

Re: Otáka času kdy u nás už to nebude možné

Pokud máte své dítě rád, je třeba zabránit dalšímu jednání a přiměřeně věku vysvětlovat a vysvětlovat. A hlavně jít vždy dobrým příkladem. Hlavně chováním k sobě v rodině.

J. Jurax 25.5.2015 23:58

Re: Otáka času kdy u nás už to nebude možné

No jo - supermarket a cca čtyřletý spratek válející po zemi a ječící, neboť otec mu odmítl zakoupit pamlsek. Otec potomka zdvíhal, byl tlučen ručičkami a okopaván nožičkami za dodoprovodu hysterického vřískání. Nakonec byl spratek odvlečen za uklidňujícího brumlání otce, jenž byl rozpaky rudý až za ušima ...ke cti onoho tatínka dlužno dodat, že bez pamlsku

No a nemlich stejná situace jindy - jenže to mladá maminka ječicí děcko jednou rukou pozdvihla a druhou mu vrazila facku jen to mlasklo se slovy tady máš, ať máš proč řvát ... a spratek kupodivu zmlkl a jen ublíženě pofňukával ...

Po mém soudu byl druhý postup účinnější a výchovně lepší ...

M. Koutný 25.5.2015 10:47

Myslící člověk

nemá problém pochopit, jaký trest už je nepřiměřený, a nepotřebuje na to zákon. Bití do krve, týrání hladem či zimou, zavírání do tmy či ponižující výkon trestu (25 na holou skutečně patří jen do velmi specifických filmů) skutečně nemá s výchovou nic společného. Ale na to stačí důsledně vymáhat stávající zákony a nemusí se vymýšlet nové.

Řekl bych, že je to zase o dvou důvodech: dát další agendu (a tím další peníze) tzv. "neziskovým" organizacím a zároveň opět přitáhnout šroub omezeným právům na vlastní rozum a zodpovědnost.

E. Erat 25.5.2015 10:03

Velmi dobrý článek.

M. Hoblík 25.5.2015 10:03

Při výchově dítěte platí pravidlo

přiměřené obrany. Přiměřeně!

M. Malovec 25.5.2015 9:37

Plácnutí přes prdel

dítě je zasahování do jeho práv a ponižování jeho důstojnosti. Musí proto následovat trest, nejlépe tak, aby nás dítě zfackovalo do bezvědomí.

Š. Apolen 25.5.2015 23:49

Re: Plácnutí přes prdel

Chtěl bych vidět Vaši rodinu doma.

J. Jurax 26.5.2015 0:01

Re: Plácnutí přes prdel

No, nebudete-li zamlada plácat přes prdel, k stáru se i toho druhého možná dožijete ... pokud se nevěnujete bojovým uměním :-)

K. Janyška 25.5.2015 9:30

Pokud je dítě v nebezpečí, a to je prakticky pořád,

mám soukromé právo mu jednu vlepit. A když mě za to dacani s pravdalásky a ujetí socialitičtí liberálové zavřou, nevadí. Ale svému dítěti jsem zachránil život a připravil jsem ho na něho.  To je podstatné. To zbavování lidí zodpovědnosti za sebe sama a jejich soukromého práva je zločinem zločinů. Ne facka vlastnímu dítěti, když zaslouží... Dzp.

V. Kain 25.5.2015 11:19

Re: Pokud je dítě v nebezpečí, a to je prakticky pořád,

K dokonalosti tuhletu hovadinu přivedli v Norsku.Tam plácnout vlastní dítě přes zadek znamená o něj přijít.Idiotů kteří vás udají je tam dost.

J. Chaloupka 25.5.2015 9:25

Budete nás zastupovat, až nějaká učitelka v mateřince

nahlásí, že jí dítě říkalo o domácí facce?

Š. Apolen 25.5.2015 23:51

Re: Budete nás zastupovat, až nějaká učitelka v mateřince

V normální rodině se lidé nefackují !

J. Jurax 26.5.2015 0:03

Re: Budete nás zastupovat, až nějaká učitelka v mateřince

Lidé ne, ale nezvedení haranti ano :-)

A každé dítě - je-li normální - je místy nezvedený harant a drzý spratek.

Kolik jste vychoval dětí?

V. Heidlerová 25.5.2015 8:13

Ohýbaj mňa mamko,

Ohýbaj mňa mamko, dokáď je mi Janko, až mně bude Jano, neohneš mňa mamo.

Můj otec nar. 1901 pocházel z více dětí. Jeho tatínek-železničář-pracoval na směny a býval z domova pryč i delší čas. Když se vrátil domů, babička mu hlásila přečiny dětí. Byl-li provinilec pouze jeden, postavil děda děcka do řady, odpásal řemen a vyplatil je všechny řadem. Když děti protestovaly, že se na přečinu vůbec nepodílely, pravil děda nesmlouvavě: "To máte zálohu, protože Vy něco určitě vyvedete až tu nebudu a nebudu mít čas zasáhnout okamžitě."

Z dětí vyrostly chytré a zdravé bytosti a můj otec - už jako dospělý - psával tatínkovi: "Drahý tatínku, líbám Vaše upracované ruce, které pro nás pracovaly a nás vychovávaly.........."

Ze současných dětiček vyrůstají skleníkové přežrané bytosti, ačkoliv život  je těžký a tvrdý, pak se neumějí s životem poprat a plní se ordinace psychiatrů. Škody rány, která padne vedle. Nazdar.

J. Hejna 25.5.2015 8:18

Re: Ohýbaj mňa mamko,

Jenom byste, paní Heidlerová, neměla příliš zobecňovat.

Ne ze všech dětiček vyrůstají skleníkové přežrané bytosti; vás to postihlo?

V. Heidlerová 25.5.2015 8:38

Re: Ohýbaj mňa mamko,

Pardon, jestli jsem se Vás dotkla. Myslela jsem na současnou generaci mladých, jak to vidím kolem sebe - těch příkladů pozitivních je určitě méně. Vždyť to vidíme skoro všude, mladí pomalu nevylezou ani na plot, výběr policistů vázne na neohrabaných adeptech, obézních dětiček přibývá - a to vyjadřování mládeže, ojojoj! Už na to upozorňují i odborníci. A psychická neodolnost ta je patrná všude vůkol. Mne postihlo něco mnohem horšího, a musím šlapat dál. Ještě jednou se omlouvám.

I. Dekyský 25.5.2015 12:56

Re: Ohýbaj mňa mamko,

Ne ze všech, ale z většiny ano.

F. Lesniak 25.5.2015 8:23

Re: Ohýbaj mňa mamko,

A Vás taky otec preventivně řezal?

V. Heidlerová 25.5.2015 8:42

Re: Ohýbaj mňa mamko,

Otec byl sokol a důstojník, stačil pohled nebo zvýšený hlas - a já věděla hned, co a jak. Měl obrovskou autoritu a sílu osobnosti a taky zpíval, byl veselý, bylo ho všude plno - dal mi do života rovnou páteř.

Preventivně řezat měli Vás, ale ani to by nepomohlo. Komu není z hůry dáno......

F. Lesniak 25.5.2015 18:51

Re: Ohýbaj mňa mamko,

Hlavně, že vám bylo dáno náno.

R. Langer 25.5.2015 10:39

Re: Ohýbaj mňa mamko,

S takovým preventivním trestem bych nesouhlasil. U mě byste s tím, když jsem byl dítě, rozhodně nepochodila. Na nespravedlnost jsem byl vždy velmi citlivý a svůj nesouhlas jsem dokázal dávat najevo tak, že byste se asi nestačila divit.