29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

POVÍDKA: Pan učitel

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
F. Hereit 24.3.2011 21:16

I já ho pamatuji

a jsem Vám vděčný za jeho připomenutí. Ta škola u vršovického nádraží byla měšťanka. Přechod z obecné školy na měšťanku místo na protektorátní gymnasium, jsem si vyložil po svém a brzy se to projevilo na známkách. Když mě tatínek kvůli mým češtinářským výsledkům zpovídal, zkusil jsem klasickou výmluvu, že si Pernica na mne zasedl. Bohužel to neprošlo, asi ta lež byla na mně vidět a tatínek řekl, že když je to tak, tak že si to s ním vyřídí. Moc se mi tomu nechtělo věřit, protože on moje lumpárny vyřizoval páskem, ale zmýlil jsem se a už mi bylo jasné, že je zle.

Kupodivu nebylo. Tatínek a pan učitel Pernica si na první pohled padli do oka a já jsem dodnes přesvědčen, že na ten pásek nedošlo jen na přímluvu  "zlého" pana učitele. Vzpomínám na něho s láskou.

M. Rafnik 24.3.2011 11:50

Paní učitelka

Jmenovala se Pravdová, byla to stará panna, učila nas češtinu na osmiletce. Nebila nás (pokud si pamatuji), ale měla úžasnou autoritu. Češtinu nás naučila snad všechny a dodnes na ni se vděkem vzpomínám a to jsem patřil vždy k "výlupkům" třídy. Takže to byla Paní učitelka...

K. Křivan 24.3.2011 10:16

Pernica ?

To jméno mi něco říká, nedělal pak zástupce ředitele na Omský ?  Vršovice,  u Kubánskýho náměstí ?

V. Vérosta 24.3.2011 9:46

Kéž bychom měli

více takových skvělých učitelů jako ten váš Pérák! To bychom byli hnedle vzdělanější.

V. Kolman 24.3.2011 9:10

Dobře napsáno.

Pane Moci, pěkné. Pan učitel Pernica Vás naučil psát opravdu dobře. Přeji Vám hezký den.

P.S. - I já s láskou vzpomínám na některé ze svých učitelů.

M. Gavlák 24.3.2011 7:40

Děkuji,

tak krásné psaní moc potřebuji...

B. Volarik 24.3.2011 4:17

Pane Moc, moc, moc dorý!!!

Až ve věku pokročilém jsem si začal uvědomovat, co ten který učitel či učitelka zaseli do mé tehdy neposlušné kebule. Tříďas mým rodičům sdělil, že jsem znám jako "advokát lumpů".

Do neška si vzpomínám jak nás v první třídě paní učitelka Koldová učila číst. I proto někdy trvám na určitých zásadách, odmítám psát "sirup", píšu "syrup" a šmytec! I proto svědomitě zachovávám pravidla pro psaní "mě" a "mně", se stlu a ze stolu a tak dále. Prostě to té hodné paní učitelce nemohu udělat, zpronevěřit se její pečlivé výchově!

Totéž se týká klasické učitelky paní Burghardtové. Vysoká, hubená, vždy oblečena do modravého pracovního pláště. Mořila nás v pozdějších ročnících se spisovnou češtinou. A já ji za to dneska mám rád! I pro ni trvám do dneška na nezbolševisovaném pravopisu!