Lucko, já věřím! :-)) Já se poroučela k zemi z bezvadného koně, v kroku, když lehce odskočil do boku (lekl se). On jemňunko odskočil, já sebou řízla, jak pytel brambor. KOník zůstal stát a udiveně na mě zíral, co dělám na zemi :-D A to bylo v době, kdy jsem dokázala vysedět i "kočičáky" bez sedla. A znám darebáka, co na jízdárně našlapoval jako baletka, aby nezakopl. Malé děti se na něm učily jezdit. Byl spolehlivý, 100%. Při vyjížďce do terénu se změnil v ďábla, který nedal pokoj, dokud jezdce nesundal. Dostávali ho "nováčci" při první vyjížďce. Byla to taková jízlivá pomsta. Nejlepší bylo, že ten lump setřepal jezdce na zem a když se daný člověk dlouho nezvedal, tak k němu přišel a začal do něj šťouchat čenichem, ať vstane. Takže jezdci znalí mu to vraceli tak, že zůstali schválně ležet. :-))))

Lajdinka je fakt nádherná a moc jí přeju, že jí druhá polovina života tak krásně vychází, ale kdo je to útulkáčka Káča ? Já mám doma útulkáče pesy, takže je to taky pejsková nebo kočenka ?

Tak to vám moc držím palce, ať to Kačenka zvládne v klidu a poho  a ať to tak funguje pořád. Jedna z našich útulkaček je s námi už desátý rok a pořád si nás hlídá, a když jsem doma, tak se od nás nehne. Ale když řekneme: Jdeme do práce a přijdeme za chviličku, tak zalehne do našich postýlek, protože ty jsou lepší než nějaký pelíšek, a v klidu nás vyčkává.....