ZMATENÍ: Proti vládě proti dýmu
Kdo nezná parodii na protestsong Suchého a Šlitra, slova jsou takto: Proti sněmu proti dýmu,
Proti všemu protivnýmu, Proti hromu proti bleše, Proti tomu kdo se češe, Proti těm co přes protesty, Mluví stále ale z cesty.
Tam na té Letenské pláni jsem vyrůstal, tam jsem jako malé dítě chodil s rodiči na procházku „pkomníku“ (tak jsem vyslovoval těžká slova „k pomníku“), to jest k největšímu pomníku historie, k mnohatisícitunovému pomníku Josefa Vissarionoviče Stalina, který se tyčil desítky metrů nad Prahou. Rekordní nejen rozměry ale i efemérností existence, čeští obdivovatelé Stalina ho na příkaz z Moskvy rychle postavili a za sedm let zase rychle zbourali. Tam z té Pláně byl nejkrásnější pohled na Prahu, na té Pláni jsme jako kluci měřili rychlost jízdy na kole, později se v přilehlých sadech dalo pít v restauracích pivo a v písku si tam nakonec vrtala moje malá dcera. Taky se tam v době normalizace pořádaly prvomájové průvody, na nichž statisíce povinně nadšených občanů vyjadřovaly podporu svým z Moskvy jmenovaným pánům.
Defilovali na těch průvodech všichni, kdo od režimu něco potřebovali, včetně všech národních umělců, různých herců a komiků. Ani se tenkrát nesnilo, že Moskva náhle povolí otěže a umožní demokracii. A v roce 1989 se to kupodivu stalo. A dnes po mnoha letech se opět demonstruje, ale ne již na podporu nenáviděné vlády, ale na protest proti demokraticky zvolené vládě. A opět jsou tu komici a herci. Je tu sympaťák Trojan a taky milovaný objevitel Cimrmana (bez ironie, miluji Svěráka-Smoljaka stejně jako Voskovce-Wericha). Prostě blíží se jaro a mládí se potřebuje po zimě uvolnit a vydemonstrovat. Ale tolik lidí? Já mám pořád tu stejnou otázku, tenkrát jako dnes: proč? Co si od toho ty lidi slibují? Proč tenkrát nadšeně demonstrovali a proč dnes. Proč tenkrát ty komunisty volili? A proč je volí dnes?
Co chtěli organizátoři tenkrát nemá cenu rozebírat (asi se udržet u moci), ale otázka je co chtějí dnes (dostat se k moci?). Jasné to není vůbec nikomu na žádné straně politického spektra (zde). Prvotní popud v této akci směřoval k podpoře prezidenta, ale to bylo zamítnuto, protože by mu to zkazilo image nezávislého člověka reprezentujícího všechny občany. Ale i tak byla prý mezi 250 000 účastníky demonstrace i první dáma Eva Pavlová. Avšak jako v rádiu Jerevan, lze i tuto zprávu opravit tak, že je to sice pravda, ale nebylo tam 250 000 účastníků nýbrž 180 000, a o tom že by šlo o dámu prý není nic známo. Takže místo podpory prezidenta se nakonec měl vyjádřit protest proti zestátnění televize a proti transparentnosti financování neziskovek.
A tak se hlavní důraz přesunul na protest proti tomu, aby se televize a rozhlas nepřesunuly do rukou těch, koho volí většina občanů. Prý by bylo po těchto volbách nejlepší, kdyby v televizi a rozhlasu rozhodovali ti, kdo volby prohráli, a platili by i ti kdo vyhráli. Veřejnoprávní média, ať to znamená cokoli, existují v Británii a jmenují se BBC – jde o nejlevicovější médium jaké znám. Dokonce i v Izraeli, kde ohledně médií rozhodují hlavně levicově zaměření lidé, byla BBC zakázána pro absolutní neobjektivitu. Mimochodem, v Izraeli zrušili povinné poplatky za veřejnoprávní televizi v roce 2015. Ale účastníci na Pláni tvrdili, že jim chtějí ukrást budoucnost, a například podle Bartoše „ještě není pozdě rozvrat státu zvrátit díky všem kdo dorazili na Letnou“ (zde).
Ještě nepochopitelnější je odpor proti transparentnosti financování neziskovek. Zákon o registraci zahraničních vazeb neziskových organizací by prý šlo snadno zneužít k pomalému omezování osobní svobody, podle bývalého předsedy Akademie věd Václava Pačesa (pamatuji ho jako svého prvního šéfa v době komunismu před 50 lety, věk se na něm asi podepsal). Jeho argument byl, že zažil nejlepší léta a většinu života v komunismu, ale ani tam prý zákony nezakazovaly vědeckým pracovníkům styk se zahraničními hosty; Pačes však tenkrát musel o každém styku se zahraničními hosty referovat, a hlavně nikdo dnes nezakazuje neziskovkám brát od Číny, Kataru nebo Söröse nic, jen se od nich požaduje, aby to referovaly.
Podle vůdce Milionu chvilek Mikuláše Mináře existuje nebezpečí eroze demokracie, a proto je prý třeba se připravovat na občanskou neposlušnost (zde). Ledažeby by se z vlády vypudili extrémisté. A to mně připadalo na té rozmazané a nejasné agendě organizátorů nejnápadnější a nejrelevantnější: ochota smířit se s Babišem za cenu vypuzení „extrémistů“, tzn. třeba Motoristů, a přizvání poražených stran do vlády. To prosáklo z projevů Mináře i Trojana, kteří menšinové spojence Babiše označili za populisty a extrémisty (zde). Demonstranti podporující prezidenta sice byli vyzbrojeni protibabišovskými hesly jako „Jeden agent vládne všem“, ale určitě by se s agentem Babišem smířili stejně jako s agentem Pavlem, když jim to organizátoři nařídí, hlavně když se jde proti jakýmsi extrémistům. Bohužel, oni extrémisté jsou jediná skupina v nedávných volbách jdoucí proti zelenému šílenství a proti politické korektnosti.
Demonstrující lid to samozřejmě myslí dobře, jako to na Letenské pláni i jinde myslel dobře i na všech těch předchozích demonstracích proti těm kdo demokraticky vládli i na všech těch manifestacích na podporu těch kdo jim to nedemokraticky nařídili. Demonstrovalo se tady, manifestovalo, cinkalo se, a nakonec to vždy nějak dopadlo. Škoda, že ten lid chyběl, když se o budoucnosti volilo, rozhodovalo a bojovalo.
