Tyto věty píšu den před volbami, uprostřed všeho politického předvolebního třeštění. Ale už nyní si klidně dovoluji předpovědět, že se u nás v naší politice i společnosti toho po volbách reálně změní mnohem méně, než by se z dnešních vypjatých dilematických hesel mohlo zdát. Pro mnohé se toho změní málo bohužel, pro někoho bohudík.

Stát dnes ovlivňuje mnoho věcí, které zasahují do našich každodenních životů. Polovinu vydělaných peněž nám sebere a přerozdělí je podle různých, často velmi pochybných kritérií. Zavaluje nás mnoha novými pravidly, omezeními, příkazy, zákazy, limity, kvótami a regulacemi. Není proto divu, že se lidé o politiku, tedy o střet koncepcí, jak vést stát, horečně zajímají, i když část tohoto zájmu se odvíjí spíše od té části politiky, která má charakter jakési mediální reality show.

Stát je mocný, silný a všudypřítomný. Ale není všemocný a mnoho procesů probíhá bez něj, kolem něj, mimo něj a někdy i jemu navzdory. Jsou to civilizační a společenské procesy, které vidíme všude kolem sebe jako ve zrychleném filmu. Stát a jeho mašinérie může některým těmto procesům trochu napomoci, jiné zase trochu brzdit. Ale pro jejich vývoj je mnohem důležitější společenské klima, společenská vůle, veřejná debata a mezilidská komunikace než fungování jakékoli vlády.

Před rokem jsme sledovali velký politický zlom v USA. Ten je ale pouze vrškem příslovečného ledovce, kterým jsou živé společenské děje. Některé mají ohromnou setrvačnost a ponechají si svou dynamiku bez ohledu na změny v Bílém domě. Jiné naopak bublaly uvnitř americké veřejnosti dlouhá léta a jejich vyhřeznutí je mnohem podstatnější než výsledek amerických prezidentských voleb. Ten je jen jedním z mnoha projevů toho, co se reálně v americké společnosti děje v posledních letech.

Obdobné to je a bude i u nás. Dilemata kolem fungování společenských vztahů, kolem rodiny, multikulturalismu, přístupu k soukromí, k tradicím, kultům a okultům, i ke všemožným kulturním faktorům, kolem životního stylu, hierarchie hodnot, ctností, zvyků a módních pokrokových a pokrokářských vln, ta si bude muset naše společnost odžít bez ohledu na to, který papaláš bude zrovna sedět ve Strakovce.

Politika rozděluje společnost. Na tom není nic objevného. Snad ještě více ostatně společnost rozdělily názory na lockdowny a protiepidemické restrikce. Společnost dělí i postoje plynoucí z rozdílných zájmů a zásad mezigeneračních, z rozdílů mezi venkovem a velkoměstem, z odlišností mezi různými společenskými statusovými skupinami.

K tomu jednu poznámku. I když se nám to leckdy nedá, ale jsme určitě nejhomogennější a vertikálně nejprostupnější společností světa. U nás nemá nikdo statusový škraloup, když si sám natírá plot nebo seká trávník, jako to mají třeba někde v Connecticutu. U nás nejsou formální a neformální zcela neprostupné profesní a společenské kasty, majitel fabriky klidně může sedět v hospodě u piva třeba s hrobníkem a nikomu to nepřijde divné. To je ohromná hodnota.

Nechali jsme si ji navrtat nesmiřitelnými boji kolem roušek, injekcí či názoru na toho či onoho sympatrického nebo nesympatického chlapíka v politickém divadle. Ale pořád nás drží pohromadě a nad vodou.

Tyhle volby nebudou ani poslední, ani nejpřelomovější ze všech přelomových. Život půjde dál. Ano, jaký to bude život, to bude v mnoha věcech záviset na státu, na úřadech, na rozhodnutí institucí. Ale ještě více bude to záležet na tom, kam se bude sunout celá česká společnost. A aby se nesunula splašeným tempem k tomu nejhoršímu v nejhorších scénářích, ale spíše aby pomalu a rozumným krokem zrála a držela se všeho, co se osvědčilo, a zároveň se učila novému a dobrému, k tomu bude muset nějak fungovat dohromady, s pospolitostech, ve vztazích, ve společenském životě.

Protože ti mladší z nás si za dvacet let na tyhle volby ani nevzpomenou. Ale budou žít takové životy a v takové společnosti, jakou necháme dnes klíčit mezi sebou, bez ohledu na procentní zisky politických uskupení.

psáno při IVK