Zdravotníci ubránili zemi před koronavirem, dostali se tím ale do obtížné finanční situace. Celá oddělení nemocnic byla na dlouhé týdny zavřena, lékaři neprovedli výkony v hodnotě něco přes 30 miliard korun, a pojišťovny jim tedy nebudou moct zaplatit. Chybějící částku odhaduje materiál v pondělí schválený vládou, který také navrhuje řešení.

Pojišťovny mimořádně připlatí 27 miliard korun – to si mohou dovolit, protože skoro o tolik se jim zvyšuje příspěvek od státu. Zbylé tři a půl miliardy si mohou nemocnice a jejich zaměstnanci vydělat, pokud – podle vládního dokumentu – „využijí možnosti dohnat část ztracené produkce tím, že zvýší objem poskytovaných služeb“. Teď zbývá, aby návrh schválil parlament.

Ve vládním dokumentu něco nehraje. Lékaři i jejich nemocnice právě předvedli něco neobvyklého, když v ordinacích i v terénu bezpečně zvládli pandemii označovanou za největší ohrožení země od světové války. Teď ovšem nemají peníze.

Stát jim přidá, přesto musí výpadek, který vznikl, když se zabývali koronavirem, částečně pokrýt tím, že budou víc pracovat. Vůbec říct něco takového je neslušné. Jako kdyby si vládní úředníci mysleli, že koronavirus porazili oni sami a lékaři přitom byli jen takovými bezvýznamnými přidavači, kteří ještě mohou být rádi, když je ministři k tak vznešenému úkolu přizvali.

Jinými slovy, formulace z vládního návrhu je nešťastná. Na druhé straně nejde popřít, že rámec pro zvládnutí finančních potíží nemocnic byl vytvořen a že se podle něho mohou zdravotníci a pojišťovny řídit. Přežít s tím zřejmě bude možné.

Přesto samotný fakt, že vláda nechce uhradit celý koronavirový výpadek, připravuje systém na nepříliš radostnou perspektivu. V časech nadcházející hospodářské krize nebude dost peněz ani pro zdravotnictví a na to se musí doktoři připravit třeba tím, že zvýší výkon nebo začnou šetřit.

Protože vládní návrh na uhrazení ztrát nemocnic přesně tohle říká, pak mu chybí jeden rozměr, který by každý čekal. Díky koronavirové krizi a také díky dlouhodobým analýzám z projektu DRG Restart má zdravotnictví k dispozici informace o tom, jaký druh péče je nezbytný a co je naopak možné bez rizika pro pacienty omezit – tady je třeba jisté, že dosud tak populární úvahy o likvidaci lůžek v nemocnicích ztrácejí na významu.

Existuje přehled, v čem jsou lepší velké nemocnice a jaké výhody nabízejí naopak ty menší na okresní nebo městské úrovni. Skutečně teď začíná mezi vládními i nevládními zdravotníky rozhodující debata o tom, jak by měl celý systém v příštích letech vypadat. Ovšem miliardy na provoz se rozdávají, jako by všechno mělo běžet dál pouhou setrvačností. Vládní plán není málo uctivý pouze k lékařům a sestrám, ale také k daňovým poplatníkům.

Autor je komentátor serveru Echo24