Ministr zdravotnictví vycizeloval svoji vizi úspor v resortu do několika krátkých úderných vět. Nemám v úmyslu je opakovat, ostatně můžete si je přečíst ve většině deníků jako velkoplošné inzeráty. Vůbec není důležité, jak moc je jejich význam vzdálený pravdě. Důležité je, že zní velice líbivě. Národ podobná ujištění očekává a je ochoten jim věřit. A jak už jsem v nadpise uvedl, víra je mocnější než pravda.

Odborná veřejnost může namítat, uvádět na pravou míru a dokonce obviňovat ze lži. Málo platné. „Lid chce být klamán“ platilo už ve starověku a platí dodnes. Žádná profesní organizace nedokáže uhasit víru pacientů ve slíbené lepší příští. Argumentovat proti víře je boj s větrnými mlýny. Víra živená neomezenými možnostmi ministerstva zdravotnictví je soupeř z kategorie neporazitelných. Nemine den, aby premiér nepochválil ministra zdravotnictví. Nemine den, aby ministr národu několikrát nezopakoval v tisku, rozhlase a televizi svou „Mantru úspor ve zdravotnictví“. V okamžiku, kdy mediální zájem o zdravotnictví uvadá, zakoupí ministr inzertní plochu v denním tisku.

Víru pacientské části národa nenahlodá ani plošné zvýšení spoluúčasti (doplatků) o 2,3%. Není divu, ministerská mantra funguje. Za jakékoliv zdražení může a vždycky mohl někdo jiný. Argument, že výši doplatku a cenu léků určuje vláda prostřednictvím svých ministrů, je předem odmítnut. Argumenty proti víře nepomáhají.

Nepomáhají ani podaná trestní oznámení, ať už na neznámého pachatele nebo na přímo na osobu ministra zdravotnictví. Jako poslední (sedmé nebo osmé?) prý se chystá „Za zneužití pravomoci veřejného činitele“ při zadávání inzerátů do denního tisku. Při existující symbióze vlády, orgánů činných v trestním řízení a soudního aparátu se datum jejich dořešení shoduje s datem zahájení letní olympiády v Praze.

To, že žádná smysluplná koncepce úspor neexistuje, se naplno projevilo v nedělních Otázkách na ČT1. Ministr se oponentů ptal, jak jinak ušetřit hned a okamžitě. Nejsem žádný odborník na problematiku úspor, ale několik rad bych ministerstvu zdravotnictví poskytnout mohl:

1. Především začít šetřit na ministerstvu samotném. Příklady táhnou, pane ministře. Zeštíhlet, zredukovat počet úředníků a zvýšit produktivitu práce.
2. Nezadávat placené reklamní inzeráty.
3. Nezatěžovat přímo řízená zdravotnická zařízení nárůstem mzdových nákladů dokud neproběhne stabilizace sektoru. Direktivní zvyšování platů se slovem ŠETŘIT neladí.

Většina z nás už víceméně tuší, že po této katarzi resortu zdravotnictví bude muset nastoupit dlouhodobá ozdravná kůra. Nemá cenu v současnosti argumentovat proti osobě ministra zdravotnictví. Jednak už víme, že to vede jen k opakování jeho mantry o úsporách, a hlavně proto, že na postu ministra už dlouho nebude.

Profesní organizace a komory ať stanoví jasné body „svého“ zdravotnictví. V krátkých, jasných a srozumitelných větách, kterým se dá věřit. Po volbách, s novým ministrem, poslouží jako základ konstruktivního dialogu o budoucí podobě systému zdravotnictví. Do té doby je třeba místo argumentace opakovat tyto axiomy jako mantru. Uvidíme, která meditace bude nakonec účinnější.

Za sebe uvádím tyto:
Jednotné ceny léků ve všech lékárnách.
Degresivní marži na úrovni běžné ve státech západní Evropy.
Transparentní, odborné veřejnosti přístupná cenotvorba.
Možnost předepisování účinné dávky namísto značky výrobku (generické preskribce)