V článku „Kšefty nemocnic budou přísně tajné“ zveřejněném v MF Dnes s fotkou bývalého ředitele pražské Nemocnice Na Homolce, bohužel lékaře, Dbalého je popsána situace, která vznikne od července letošního roku, kdy nemocnice budou muset zveřejňovat smlouvy na nákupy nad 50 tisíc Kč (doposud nad 500 tisíc Kč).

Název článku je zavádějící. Smlouvy nemocnic nikdy nebyly a dodnes nejsou tajné. Podstatou celé změny je onen rozdíl ve výši ceny a to, že smlouvy budou muset být zveřejňovány před jejich realizací. Zákon se netýká pouze nemocnic, budou tak muset činit všechny organizace „utrácející veřejné peníze“.

S překvapením se však dozvídáme, že v případě nemocnic to budou pouze nemocnice státní. Osobně nevím, jaké peníze utrácejí soukromé nemocnice, vždyť všichni si povinně platíme zdravotní daň, byť tomu říkáme zdravotní pojištění. Tedy všichni poskytovatelé zdravotní péče jak státní, tak soukromí, mající smlouvu s pojišťovnami, utrácejí stejné, a tedy veřejné peníze.

Jak je to se zveřejňováním smluv? Dosud se zveřejňovaly všechny nad 500 tisíc Kč, ale ani smlouvy pod touto hranicí nebyly „nikdy přísně tajné“. Přece bylo do nich možné nahlédnout na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Jsou nakonec i předmětem soudního zkoumání v případě výše uvedeného bývalého ředitele Nemocnice Na Homolce. Tedy nejde o nic přísně tajného.

V čem je tedy přínos poslanecké iniciativy pana Farského, navrhujícího nové smlouvy, a co to přinese českým nemocnicím? Jeho návrh bohužel jasně nevysvětluje, zda nemocnice poté, co budou mít s firmami rámcové dlouhodobé smlouvy, budou či nebudou při jakémkoliv nákupu nad 50 tisíc Kč muset každý takový nákup zveřejňovat. Pokaždé psát nové a nové smlouvy na dílčí objednávky.

Ekonomové se domnívají, že ne, právníci si však myslí, že ano. A to je i názor JUDr. Policara, legislativního náměstka ministerstva zdravotnictví. Takové smlouvy, jak ví on i všichni zdravotníci, budou představovat značnou administrativní zátěž.

Jen lékárna v nemocnici, kde pracuji, za první čtvrtletí tohoto roku měla 2535 dodávek nad 50 tisíc Kč. My zdravotníci víme, že je nemálo speciálních léků, například v onkologii či imunologii, kdy pouze jedno balení (krabička) je dražší než 50 tisíc Kč. Velké jednorázové objednávky těchto léků znamenají mít na skladě zboží za desítky miliónů.

Pokud budou muset být tyto smlouvy písemné, podepsané oběma stranami, povedou k růstu administrativy. Bude třeba přijmout další administrativní síly jak do nemocničních lékáren, tak do právních oddělení. Již dnes je ve zdravotnictví přebujelá administrativa a plánovanými změnami ještě nabyde.

Navrhovatel změny připomíná revizora, který již na refýži kontroluje lístky ještě před vstupem do tramvaje, i když má přece kdykoli možnost a možná i povinnost se o tom během jízdy přesvědčit a náležitě černého pasažéra sankcionovat.

Myslím, že návrh pana poslance Chvojky vyjmout nemocnice z této povinné registrace, předcházející nákupům, je racionální. Asi je jedním z mála těch, kteří vidí rozdíl mezi šroubárnou a nemocnicí. Přitom ale nepodezírám zaměstnance šroubáren, že kšeftují.

Jako lékař, který neobchoduje, vím, jak dodávky zdravotnických potřeb někdy váznou a komplikují nám denní provoz. Pochybuji, zda připravovaná úprava stav zrychlí a zlepší. Možná ale navrhovatelům změny nejde ani tak o provoz.

Autor je lékař

Právo, 11.5.2016