Omezit péči v nemocnicích? Minimálně předčasné

Ani epidemie koronaviru nedokázala úplně zlikvidovat evergreen s názvem rušení nemocnic. Na veřejnosti se ozývá spíše náhodně, jednou při diskusi, jestli všechny nemocnice v Moravskoslezském kraji nabízejí tu nejlepší péči, jindy při prohlášení zástupců pojišťoven, že v letošním roce nebude možné udržet úhrady zdravotníkům na úrovni, jaká byla plánována loni. To by znamenalo pro některé regionální nemocnice rozsudek smrti, tedy nutnost zrušit akutní péči.

Má to svoji logiku. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch sice připravuje tzv. kompenzační úhradovou vyhlášku, která umožní zaplatit mimořádné výkony z koronavirové krize, zároveň je však jasné, že se v časech epidemie snížily výkony ve všech nemocnicích, a tak je přirozené, že špitály nedostanou tolik zaplaceno, jak se čekalo.

Samozřejmé se jedná o tom, že při konečném vyúčtování dorovnají pojišťovny nemocnicím výpadky, protože fixní náklady špitálům zůstaly. Jisté však je, že v konečném součtu budou příjmy nižší, než se počítalo. Nabízí se i další krok. Co když některé z těch výkonů, které nemocnice neprovedly, byly vlastně zbytečné? Proč tedy nevyužít situace a neomezit platby také v příštím roce?

Pokud s tím některé špitály nevyjdou, tak se tím jen naplní plán, který byl připravován delší dobu. Dokonce existuje seznam 120 nemocnic, které vytvoří páteřní síť a zařídí si urgentní příjem po dobu 24 hodin denně. Zbylých třicet si už nějak poradí.

Tento plán je dosud aktuální, i když o něm vládní manažeři hovoří spíše neoficiálně. Zdá se být projevem nevděku, když stát zdravotníkům za jejich nasazení v dobách covidu-19 zruší pracoviště. Ovšem vstupujeme do časů hospodářské krize, která sníží příjmy zdravotních pojišťoven nejméně do konce příštího roku.

Ve skutečnosti samotná existence plánu na omezení nemocnic prozrazuje, že se státní správa z epidemie nepoučila. Nepochybně se vyplatilo, že Česko mělo před jejím příchodem nadbytek intenzivních lůžek, protože byly k dispozici kapacity pro případ, že infekce zaútočí s větší razancí.

Příklad Itálie ukázal, že urgentní příjmy, kde se scházejí nemocní všeho druhu, nejsou nejlepší nápad, protože právě na oddělení příjmu se nakazilo nejvíc lidí. Naopak Rakušanům se vyplatilo, že mají víc nemocnic než jinde v Evropě, protože pro covid-19 mohli vyčlenit kapacity jen v některých špitálech a v těch ostatních mohli bez velkých omezení léčit běžné případy.

Zkušenost s epidemií tedy říká, že kromě posílení intenzivní péče se vyplatí držet větší počet nemocnic a raději se vyhnout bezútěšnosti urgentních příjmů s desítkami nových pacientů shromážděných v jednom okamžiku. Pokud jsou ovšem prioritou úspory, pak se budeme při příští epidemii zase divit, a třeba nám to už neprojde tak snadno.

Autor je komentátor serveru Echo24

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus