Na ministerstvu zdravotnictví vzniká pod vedením Leoše Hegera nová pracovní skupina; chystá průlomovou změnu v péči o těhotné ženy.
Velmi dlouho se otázka porodní péče účelově zužovala pouze na výbušné domácí porody, ačkoli se týkají jen velmi malé skupiny žen. Koncentrují však v sobě základní problém českého porodnictví - ženám nevyhovuje centralizovaný, direktivní přístup a rády by měly své slovo v rozhodování o tom, kdo a jak o ně bude v průběhu těhotenství a porodu pečovat. Dlouhá léta volají po tom, aby se o ně mohly starat porodní asistentky. Chtějí také, aby mohly rozhodovat o způsobu a místě porodu.
Porodníci a gynekologové se pochopitelně něčemu takovému brání a nemají zájem na tom, aby ženám byla svoboda volby přiznána. Brání se uznat, že i Listina základních práv a svobod takovou svobodu zaručuje a že existují z poslední doby soudní rozhodnutí potvrzující, že ženám toto právo skutečně náleží. Nemyslím však, že by podobný zákopový přístup byl dlouhodobě udržitelný, a proto ani nepřekvapí, že členkou výše zmiňované pracovní skupiny je i Monika Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva.
Tato skupina má za úkol vypracovat rámcová pravidla pro práci porodních asistentek; ty by do budoucna měly převzít péči o těhotné ženy, jež netrápí žádné potíže. Lékařům tak ubude práce, protože nyní se musí věnovat ženám jak s obtížemi, tak i těm zdravým. Bude potřeba přiznat porodním asistentkám širší pravomoci, vypracovat pravidla pro vedení porodů i mimo zdravotnická zařízení a nastavit podmínky pro optimální spolupráci všech zúčastněných - nemocnic resp. lékařů, porodních asistentek i rodiček. Současná právní úprava de facto znemožňuje výkon povolání PA a to by se mělo v dohledné době změnit. Měl by být vypracován flexibilní systém, který bude schopen nabídnout různé možnosti zdravotní péče, aby si rodičky mohly vybrat pro ně tu nejvhodnější.
Nedělám si iluze, že tyto změny bude jednoduché prosadit a lékařská lobby si nechá jen tak snadno sebrat dosavadní porodní monopol. Dlouhá léta se porodní asistentky a různá ženská sdružení snažily o dialog s MZ a lékaři, a všechno marné. Narážely na zeď nezájmu a zhusta i arogance. To by se teď mělo změnit.
Vítám posun od téměř bulvárních, avšak velmi minoritních domácích k porodů k obecné svobodě volby způsobu a místa porodu a vnímání tohoto práva jako jednoho základních, které lidé mají a je potřeba jej chránit. Lékaři budou nyní muset přehodnotit svůj paternalistický přístup a účastnit se, pro ně možná nepříjemného, hledání kompromisu. Budou muset přenechat díl své zodpovědnosti dosud přehlíženým a odstrkovaným PA a nechat rodičkám svobodu volby, již jim dosud upírají.
Mohu se jen domnívat, jestli za změnou situace stojí dlouhodobě zvýšený zájem a tlak veřejnosti, četné výzkumy podporující tezi, že kontinuální péče porodní asistenky je tou nejšetrnější a nejefektivnější pro matku a dítě, snaha chovat se hospodárně a přestat nutit hi-end péči i těm, jež ji nepotřebují a nestojí o ni, zjevná diskrepance mezi českou a unijní legislativou v této oblasti a její důsledky v podobě množících se soudních sporů, inciativy jako tato, či dokonce tato - nebo všechny faktory dohromady.
V každém případě však jsou změny potřebné a rozhodnutí pana ministra Hegera věnovat zvýšenou pozornost této citlivé oblasti více než chvályhodné. Držím jeho týmu palce.
Převzato z blogu Evropanka.blogspot.com s laskavým svolením autorky