Lékárníci to v těchto dnech asi neradi slyší. Soudím aspoň podle hluku, který kolem svého podnikání nadělají, coby ohrožená skupina společnosti. Koupají se teď v roztoku politiky a podnikání. Demonstrovali v roce 2006 proti Rathovi, když jim sundal marže a zabojovali tak za politickou změnu. Ta přinesla Julínka, který marže ještě víc ohobloval, ale zkusil jim je vrátit skrze poplatky za recept a za každou položku. Julínek to politicky nezvládl, odkráčel a lékárníky tu teď zanechal jako sirotky s poplatky, nad kterými se smráká.

Je věcí politické víry, zda peskovat či chválit ČSSD za to, že v lékárnách krajských nemocnic vrací poplatky. Jak tím bere zákazníky ostatním lékárnám. Krajský soud v Praze odmítl vyjít rozzlobeným lékárníkům vstříc. Lékárnické řetězce hbitě zareagovaly, nabízejí zákazníkům bonusy a dary, a tím ostatním připomněly, že tu máme svobodné tržní prostředí, kde neviditelný palec trhu občas jedněm ukáže nahoru, druhým dolů. Sociální demokraté slíbili odstranění poplatků voličům, ti jim dali hlasy, a teď je třeba sliby plnit, nejen o Vánocích, jak se kdesi zpívá. Opak by byl pro Lidový dům politickou sebevraždou.

Vzpomeňme, že živnost lékárnická byla po změně politických poměrů jednou z nejlukrativnějších. Čerství soukromníci levně převzali do podnikatelské péče prostory, vybavení a zásoby. Dobře se tedy začínalo, a to na poli s nepřetržitou úrodou, neboť nemoci jsou věčné. Distributoři si lékárníky předcházeli. Lékárny otevřené daleko od zdravotnických zařízení aspoň úspěšně „baťůžkařily“, čili část léků dodávaly přímo do ordinací výměnou za recepty, v podstatě se tak dělily o zisk. Nelegální, však neprokazatelné. Neprozíraví z lékárníků začali bez ohledu na riziko trhu stavět vily, prostě se rozšoupli. Závaží rizika teď dopadlo. Zkrátka kapitalismus.

Zatím jsem od České lékárnické komory neslyšel přiznání, že v mnoha městech republiky je hustě přeapatykováno. Když je osm hospod v jedné krátké ulici, čtyři z nich holt budou živořit či zkrachují. Napadlo někoho spočítat lékárny třeba na Karlově náměstí v Praze? Hluk kolem poplatků odvádí pozornost od hlavního problému a ten zní: lékáren je víc, než jich trh může uživit. Jedinou lékárnu na malém městě tyto hrátky nemusí zajímat, ta se za jakéhokoli systému uživí. Ve velkých sídlištích republiky jsou lékárníci vystaveni konkurenci. Jako řezníci, pekaři, autoopraváři. Jako všichni podnikatelé.

Právo, 31.1.2009