Dne 31. října 2011 vydalo osm zdravotních pojišťoven a Ministerstvo zdravotnictví společné Memorandum, v němž je deklarována dohoda o vypovězení smluv všem lůžkovým zařízením v ČR během roku 2012 a následné uzavření nových smluv s vybranou částí z nich. K tomuto kroku dotyčné instituce přistoupily údajně proto, že z plánované redukce deseti tisíc akutních lůžek se zatím podařilo zrušit pouhých šestnáct set.

Zajímavá a především klíčová k pochopení toho, oč tu jde, je hned první věta v preambuli Memoranda: Předmětem tohoto Memoranda je deklarace společných zájmů zaměstnaneckých pojišťoven ČR a Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR v oblasti restrukturalizace a redukce lůžkového fondu poskytovatelů zdravotní péče v České republice. Touto formulací bylo v podstatě řečeno vše, to ostatní je omáčka. Jaké asi společné zájmy mohou mít konkurenti, kteří by naopak měli mezi sebou soutěžit o přízeň pojištěnce? Máme tu osm zdravotních pojišťoven, které se rozhodly zakopat se na svých pozicích a za asistence Ministerstva zdravotnictví uzavřely kartelovou dohodu, již prezentují jako věc veřejného zájmu.

Idea konkurujících si zdravotních pojišťoven, které lákají pojištěnce na různé pojistné podmínky, šité na míru věku, profesi, zdravotnímu stavu či příjmu, stratifikované podle disciplíny pojištěnců (kuřáctví, alkoholismus, narkomanie, versus pravidelné preventivní prohlídky, bonusy při nečerpání péče apod.) byla zabita už dávno, zvýhodněný přístup do aquaparku jednou týdně či podobné bonbónky mají k výše uvedenému opravdu hodně daleko. Trh v oblasti zdravotního pojištění tedy neexistuje, ceny léčiv i zdravotních výkonů stanovují regulační orgány, výši pojistného určuje zákon a nám zbylo osm pojišťoven, které nehledají cestu ke zlepšení péče o pacienta ve vzájemném soutěžení, ale s posvěcením ministra Hegera upekly dohodu o redukci zdravotní péče.

Aby záměr vypadal bohulibě, text Memoranda začíná od druhé věty preambule mlžit: Cílem jednotlivých kroků memoranda je přinést vyšší efektivitu zdravotní péče v České republice. Prostřednictvím uspořených finančních prostředků zajistit všem pojištěncům vyšší kvalitu poskytované péče a maximální míru bezpečí jaká je běžná v nejvyspělejších zemích EU. (Chybí-li vám v předchozí větě přísudek, není to mým špatným přepisem, ale prostě tam není, to jen tak na okraj, o gramatiku tu jde opravdu až na posledním místě.)

Ve zbytku Memoranda se pak stručně popisuje, jak dojde k výpovědím u jednotlivých typů smluv, přičemž všechny smlouvy budou vypovězeny do 31.12.2012, současně již od 1.1.2012 bude jednáno o smlouvách nových, aby tyto mohly být s vybranými zařízeními uzavřeny včas. Na závěr nás signatáři opět ubezpečují, že se vše děje v zájmu pojištěnců a zvýšení efektivity zdravotní péče.

Jaká bude praxe plnění Memoranda? Odhlédmeme-li od faktu, že výpověď smlouvy, aniž tato byla jednou ze smluvních stran porušena, je i za dodržení zákonných podmínek podraz, zbývá tu to hlavní: jak si pojišťovny a jejich lokaji, ministerští úředníci, poradí se škrtáním celých oddělení a nemocnic od stolu, když dosud nebyli schopni zredukovat lůžka pozvolna civilizovanou formou, ačkoli na to měli času víc než dost, jinými slovy se vždy nechali lobbujícími zástupci nemocnic či oborů ukecat, či v lepším případě přišli sami na to, že co se v kanceláři jevilo jako úžasné zrušit, v terénu zas tak jednoznačně nevypadá? Je centralizace zdravotní péče opravdu prospěšná pro pojištěnce, respektive nemocného pojištěnce? Není to celé náhodou jenom zástěrka, jak zlikvidovat nepohodlné a vyjít vstříc svým? A není náhodou malých nemocnic a lůžek v nich právě akorát, na rozdíl od těch mamutích fakultních, jejichž počet v České republice a v Praze obzvlášť je luxusem jinde nevídaným? Umíte si přestavit, že někdo rozhodne, aby se omezil provoz v josefínské Všeobecné fakultní nemocnici v centru Prahy, protože právě proto se přeci před dvaceti lety stavěl nový Motol? Sotva...

Čtenář denního tisku, obzvláště MF Dnes, snadno nabude dojmu, že na klinikách a ve velkých nemocnicích pracují jacísi nadlékaři, disponující zázračnou technikou a nabízející tu supernejmodernější léčbu a vyšetřovací metody úplně všem, zatímco okresní špitály jsou zavšivené lazarety, kde spolu hrají mariáš feldkurát Katz s doktorem Cvachem a na poloprázdných pokojích jim mezitím umírají pacienti na nerozpoznaný slepák.Tyto mediálně podporované dojmy pochopitelně neblaze ovlivňují veřejné mínění, což je ideální situace pro naplnění závazků pamfletu se vznešeným názvem Memorandum.

Aby bylo jasno: v určitých oborech je akutních lůžek skutečně nadbytek a zda se jedná o osm nebo dvanáct tisíc postelí, je věcí diskuse, ale prezentovat toto jako hlavní problém českého zdravotnictví je nesmysl. Akce, která bez diferenciace mezi prosperujícími a úpadkovými, vytunelovanými a předimenzovanými, státními i nestátními lůžkovými zařízeními postaví všechny na stejnou startovní čáru, je navíc zvěrstvo. Zvěrstvo o to větší, že pojišťovny pochopitelně vědí, která lůžka jsou nadbytečná, ale místo toho uvrhnou do nejistoty provozovatele všech lůžek. Proč nelze nechat na nemocnicích, kolik si za vydělané peníze akutních lůžek udrží, a teprve v případě, že by přestaly splňovat standardy péče, začít jim vypovídat smlouvy? Proč náhle jednají pojišťovny se zdravotnickými zařízeními koordinovaně pod patronátem ministerstva, a ne separátně, jak by se na konkurenty slušelo? Proč se zaměstnanecké pojišťovny dobrovolně rozhodly dělat stafáž VZP? Nemají v této Národní frontě pojišťoven stejné postavení, jako kolaborantské straničky vůči KSČ v oněch neblahých dobách?

Pod hesly centralizace, restrukturalizace a efektivita (neslýchali jsme toto už někdy?) se tu otvírá obrovský prostor pro politické tlaky a korupci mezi hochy, co spolu mluvěj. Hele, my tu máme ten novej pavilon, stál čtyři miliardy z evropskejch peněz, máme v něm i zlatý kliky, tak přece nedáte smlouvu tomu oprejskanýmu špitálu dvacet kiláků od nás, co, Pavlíku? No já ti nevím, Dejve, když oni maj vyšší obložnost a vyrovnanej rozpočet, nejsou s nima problémy, atestovanejch doktorů maj taky víc než vy, i když jste krajský, to bude těžký… Tys mě pobavil, Pavlíku, fakt, co mi to tu vykládáš, to mám jako padnout na zadek? Alespoň u nás bude mít kdo dělat, až jim to zavřete, proč jsme to asi stavěli? Tak se hned nezlob, Dejve, ono to nějak půjde, víš co, doladíme to zejtra na golfu, bude tam i Mára, ten se vyzná nejvíc, společně na něco přijdeme...

Hlavní důvod, proč Memorandum zdravotních pojišťoven působí dojmem kouzla nechtěného, je ovšem úplně jiný. Osm zdravotních pojišťoven poskytujících identické pojištění má osm ředitelů, osminásobnou administrativu a síť poboček, osm týmů revizních lékařů… A oněch osm ředitelů se jednoho podzimního dne sejde a uplete bič na zdravotnická zařízení v podobě Memoranda posvěceného ministrem, bič, jehož cílem je zredukovat akutní lůžkovou péči pod záminkou efektivity, ale ve skutečnosti jde o to, aby zbývalo i nadále dost peněz na jejich vlastní královskou režii, samozřejmě na úkor pojištěnců.

Kolik by se asi ušetřilo z vybraného pojistného, kdyby se kromě redukce nemocničních lůžek zredukovaly i tyto parazitické instituce? A co takhle zdravotní pojišťovny úplně zrušit a delegovat jejich povinnosti na ministerstvo financí, neboť za stávajících podmínek nevybírají ve skutečnosti žádné pojistné, ale prachsprostou zdravotní daň?