„Budu muset ustoupit škůdcům reformy,“ prohlásil podle zpravodajského serveru aktualne.cz v pátek dopoledne ve sněmovně Tomáš Julínek. A dodal: „Už teď je jasné, že z nich budeme muset výrazně slevit. Ač neradi.“ Soudě podle toho, co je napsáno černé na bílém v programovém prohlášení této koaliční vlády (viz zde), je ovšem hlavním škůdcem reformy zdravotnictví sám ministr Julínek. Nevěříte? Stačí si část tohoto prohlášení věnovanou zdravotnictví přečíst. Nedá to moc práce a výsledek stojí zato. Není to ovšem jenom Julínek, kdo nese zodpovědnost za to, že reforma zdravotnictví vlastně ještě ani nezačala, ale celá vláda a samozřejmě především její předseda a místopředsedové.

Začněme vstupním odstavcem, v němž je vytyčen hlavní cíl reformy, jímž je „stabilizace, modernizace a další rozvoj systému zdravotního zabezpečení občanů“. K naplnění tohoto cíle vláda slibuje:

Za tímto účelem bude vláda podle vzoru přípravy důchodové reformy iniciovat veřejnou diskusi o transformaci českého zdravotnictví a vznik expertní komise řízené nezávislým koordinátorem (obdoba Bezděkovy komise), která připraví strategický plán zásadní transformace českého zdravotnictví a přispěje k dosažení politického konsenzu při jeho prosazení.

Tohle tedy je, resp. měl být první a základní krok celé reformy zdravotnictví! Ano, čteme dobře, zdravotnická „Bezděkova komise“ po veřejné diskuzi a nikoliv Hroboň v přítmí jeho ministerstva měla připravit zásady transformace našeho zdravotnictví! Jak je možné, že dva roky po vzniku tohoto prohlášení, na jehož základě získala Topolánkova vláda důvěru, není po takové komisi vidu ani slechu a dokonce o ní vláda ani nemluví? Proč lidovci a zelení, kteří si často stěžují, že Julínek své legislativní polotovary s nimi nekonzultuje a přináší je rovnou do vlády, nepožadují po ODS, aby dodržovala klíčový bod vládního prohlášení? A jak je možné, že ani jinak tak přičinliví novináři v MfD a jiných periodikách a televizních stanicích, se pana ministra i premiéra Topolánka nezeptali, kde že mají svého „Bezděka“?

Ale čtěme dál. Do doby, než Bezděkova komise vypracuje slibovanou strategii, vláda slibuje navrhnout nezbytné institucionální a legislativní změny, jež povedou mimo jiné k tomu, že

Občané budou mít přehled o tom, kolik peněz pojišťovně odvádějí a kolik a na co z pojištění čerpají, prostřednictvím osobních zdravotních účtů.

Kde jsou tyto osobní zdravotní účty, o nichž mluví ODS již od doby vlád Václava Klause, jenž v nich spatřoval pilíř reformy zdravotnictví? Že by už občané slibovaný přehled o tom, jak své pojištění čerpají, nepotřebovali? Hned následující věta prohlášení

Budou definovány nepodkročitelné parametry časové a geografické dostupnosti zdravotní péče pro každého občana.

pak slibuje další opatření, které je z hlediska pacientů mimořádně důležité a které by, pokud by bylo realizováno, znamenalo skutečně výrazný „rozvoj systému zdravotního zabezpečení občanů“. V kterém ze zákonů, které Julínek s Hroboněm dosud ukuchtili, jsou tytu limity stanoveny a jaké jsou?

Přeskočme jeden odstavec, k němuž je ještě vrátíme, a narazíme na další zajímavý slib

Vláda prosadí rovnoprávné postavení zdravotnických zařízení bez ohledu na jejich vlastnictví a právní formu – navrhne nahradit tzv. zákon o neziskových nemocnicích novým, v prostředí EU standardním, zákonem o neziskových organizacích.

Kde je, pánové Julínku a Hroboni, tento z hlediska ekonomického fungování nemocnic velmi důležitý zákon o neziskových organizacích? Že by již nebyl potřeba? Hned v dalším odstavci se dočteme, že

Vzniknou univerzitní nemocnice a univerzitní výzkumná centra - dojde k odstranění dvojkolejnosti řízení a k zavedení transparentního vícezdrojového financování

ale nikde není řečeno, že univerzitní nemocnice mají podle představ Julínka „vzniknout“ jednoduše přeměnou stávajících fakultních nemocnic na akciové společnosti s v počátku dominantní účastí státu. Touto přeměnou se navíc zmíněná dvoukolejnost, pramenící z toho, že fakultní nemocnice provozují společně vysoké školy a ministerstvo zdravotnictví, neodstraní, jen univerzity budou tahat za kratší konec provazu. Není divu, že se takové „transformaci“ univerzity vzepřely a je dobře, že uspěly.

A pak následuje klíčová část týkající se transformace zdravotních pojišťoven:

Dojde k transformaci zdravotních pojišťoven na novou právní formu - akciové společnosti - s odpovědností i motivací k hospodárnému chování, při vymezení jasných pravomocí a odpovědnosti managementu, s větší transparentností účetnictví a s dodatečnými omezeními určenými zákonem na obdobné bázi, jako jsou regulovány fondy důchodového připojištění.

Vláda vytvoří nezávislého regulátora a účinný dohled nad finančním zdravím, fungováním zdravotních pojišťoven, dodržováním zdravotního pojistného plánu a zajištěním dostupnosti zdravotní péče.

Transformace zdravotních pojišťoven na akciové společnosti je mimořádně závažný a nevratný krok, který musí být pečlivě připraven. Kde je výše slíbený „nezávislý regulátor“? Slyšel někdo, že by o jeho zřízení vláda vůbec uvažovala? Je přitom nezbytné, aby tento orgán existoval a jeho pravomoci byly stanoveny s dostatečným předstihem před samotnou transformací pojišťoven. Jinak hrozí, že se dočkáme opakování situace s investičními fondy, jejichž (ne)regulace vedla v devadesátých letech k jevu, jímž jsme se zapsali do učebnic ekonomie.

A nakonec se vraťme k odstavci, v němž jsou zmíněny regulační poplatky, které se staly symbolem reformy a také hlavním předmětem sporu vlády s opozicí i nejednoty uvnitř kolice:

Vláda podpoří motivaci občanů k zodpovědnému využívání zdravotní péče - mj. zavedením regulačních poplatků za recept, za den hospitalizace, za návštěvu pohotovosti nebo ambulantního specialisty.

Julínek opakovaně vyzýval lidovce a zelené, kteří vznášeli k regulačním poplatkům námitky,. aby dodržovali vládní prohlášení. S překvapením proto zjišťujeme že v programovém prohlášení vlády se mluví o poplatcích za recept, pobyt v nemocnici, návštěvu pohotovosti a ambulantního specialisty, ale nikoliv za návštěvu praktického lékaře! A přitom právě tyto návštěvy jsou nejčastější a nejzneužívanější. Byla to nepozornost autorů vládního prohlášení, nebo úmysl, aby poplatky, jejichž zavedení bylo součástí zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, prošel? A opět můžeme jen kroutit hlavou a ptát se, proč na tuto skutečnost neupozornili lidovci a sdělovací prostředky. Poslední věta vládního prohlášení, jež zní

Prioritou pro vládu budou legislativní změny naplňující výše uvedené principy.

je pak jen smutnou ilustrací klasického „sliby chyby“. Reforma zdravotnictví, tak jak je nastíněna ve vládním prohlášení, ve skutečnosti ještě ani nezačala. Proč? Protože ji bojkotuje sám ministr zdravotnictví a vládě je to šumafuk. Zato o poplatky - i ty, které zavést nechtěla - bojuje jako o život. Výsledek jsme viděli v pátek ve sněmovně.

Na závěr ještě jednu poznámku. Po pátečním hlasováním ve sněmovně o zrušení regulačních poplatků vyzval podle idnes.cz předseda lidoveckého klubu Pavel Severa neposlušného poslance Hovorku, aby složil mandát. Pokud tak neučiní, budou prý muset lidovci zvážit odchod z koalice. To je pozoruhodný nápad, jímž Pavel Severa tvůrčím způsobem rozvinul a na naše politické prostředí aplikoval původní metodu našeho národního génia, jenž ve Vyšetřování ztráty třídní knihy trestal své žáky za jejich neúspěchy slovy „Dobře vám tak, po obědě si za trest nedám viržinko!“ Pavlu Severovi i všem lidovcům kromě Ludvíka Hovorky přeji pěkné a nerušené nepokouřeníčko.